Na Bílou sobotu se světí oheň a pečou svěceníky
Dnešní velikonoční den - Bílá sobota - je v římskokatolické tradici dnem rozjímání a půstu. Noční bohoslužby - vigilie - připomínají předvečer slavnosti zmrtvýchvstání Spasitele, tedy největší událost liturgického roku. K Bílé sobotě se také váže řada zvyků - některé z nich připomíná redaktorka Radiožurnálu Vlasta Valentová.
Na Bílou sobotu byl už konec půstu na dosah. Končil sice až večer - s okamžikem, kdy se zvony znovu rozezněly. Pekly se známé mazance a takzvané svěceníky, což byly kulaté bochánky ze sladkého těsta, na které se před pečením vyznačil kříž. Chystalo se ale také nejznámější velikonoční jídlo - sekanice, což není nic jiného než druh nádivky, která musela obsahovat tři druhy sekaného vařeného masa, spoustu vajec a hlavně zelené byliny - především mladé kopřivy, popenec neboli kondrlík.
V českém prostředí se na Bílou sobotu před vchodem do kostela světil oheň. V mnoha vsích bylo zvykem uhasit ten domácí a před kostelem vložit na hranici vlastní polínko. Když kněz oheň posvětil, žhavým oharkem si pak doma každý zažehl oheň nový. Posvěcené uhlíky se dávaly za trám jako ochrana proti blesku a požáru. Z ohořelých dřev se zhotovovaly křížky, které v polích zaručovaly dobrou úrodu.
Nový oheň byl na Bílou sobotu vpodvečer přenesen i do kostela, kde začala oslava vzkříšení. Z Božího hrobu v kostele se vyzvedla monstrance a také Kristova socha nebo obraz, které se v průvodu nesly obcí.
V protestantských církvích se bohoslužby připomínající biblické Ježíšovo vzkříšení konají až v neděli ráno. To se v kostelích scházejí i katolíci. Věřícím Židům dnes vrcholí sedmidenní svátek nekvašených chlebů Pesach. Ten připomíná dávné vysvobození z egyptského otroctví popsané ve Starém zákoně.
