Vražda brněnské spisovatelky Simony Monyové rozvířila diskusi o tom, jak rozšířené je v Česku domácí násilí a v kolika procentech případů se ho daří odhalovat. A na odborníky se od té doby, podle dnešní Mladé fronty Dnes, obrací víc lidí se žádostí o pomoc, kteří nevědí, jak se bránit atakům blízkého tyrana. Tak zvaný intimní terorismus přitom podle dostupných statistik, poznamenává 72 tisíc rodin.

Tento článek je více než rok starý.

12:44 30. srpna 2011 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Tento trend už u nás nějakou dobu trvá. Trvá především od té chvíle, kdy se domácí násilí stalo trestným činem. Ale je pravda, že jakmile něco podobného postihne někoho, kdo se pohybuje ve veřejném prostoru, tak se vždy tendence přijít se svěřit u těch ostatních zvyšuje,“ potvrdil manželský poradce Petr Šmolka z Centra sociálních služeb Praha.

Otázka, která se vnucuje, je, jak je možné, že především ženy zůstávají ve vztahu, ve kterém je partner fyzicky i psychicky řadu let týrá.

„Týrající osoba má totiž zvláštní dar, že dokáže vyvolávat v týraném pocity viny. Týraný se dlouhodobě domnívá, že si za to může sám. Občas tomu bohužel nahrávají i některé výroky, že vždycky za to mohou obě strany. Což v případě domácího násilí neplatí,“ vysvětlil Šmolka.

Vymanit se z takovéto situace je často náročné. „Nejtěžší je první krok – vyhledat pomoc. Prakticky ve všech krajích už u nás fungují intervenční centra, kam se mohou obrátit a kde se jim dostane fundované pomoci. A i policie se už naučila používat institut vykázání, že skutečně násilnou osobu je možno z bydliště vykázat a ochránit tím postiženého,“ dodal Šmolka.

Veronika Sedláčková, ak Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít