Nacisté dali zatčením studentů 17. listopadu 1939 Čechům výstrahu

Dnešní datum je v kalendáři uvedené jako Den boje za svobodu a demokracii. Na památku události 17. listopadu 1939 se toto datum slavilo od roku 1941 také jako Mezinárodní den studentstva. Právě teď si toto datum připomínají pamětníci u Hlávkovy koleje v Praze.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

17. listopad 1939 a 1989 | Foto: Jan Rosenauer, Archiv ČRo

Při zakázaných demonstracích 28. října 1939 připomínajících první svátek vzniku republiky bylo těžce zraněno několik účastníků.

Jeden z nich, vysokoškolský student Jan Opletal, 11. listopadu zemřel. O život ale přišel další mladý muž – Václav Sedláček, na jehož památku se zapomíná.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Evy Rajlichové připomíná listopadové události roku 1939, včetně unikátních rozhlasových záznamů.mp3

„Podrobnosti o jeho životě zůstaly skryté spoustu let a je zvláštní že jako dělník nebyl komunistickou propagandou využit jako hrdina odboje,“ říká historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu.

Byl to ale právě pohřeb Jana Opletala, který se stal příležitostí pro další vystoupení vysokoškolských studentů proti okupantům.

„Zakázali nám hromadně se zúčastnit pohřbu, na všech fakultách vylepili vyhlášky, na kterých hrozili zavřením vysokých škol. A přece se nás na Albertově sešlo téměř deset tisíc,“ znějí z archivních záběrů hlasy studentů, kterým se podařilo utéct do Anglie.

Opletalův pohřeb jako poslední záminka

U příležitosti Opletalova pohřbu došlo k dalším srážkám mezi policií a studenty. A Němci zareagovali rychle.

„17. listopadu ve čtyři hodiny ráno probudila obyvatele Sadové ulice v Dejvicích kulometná střelba. Hrdinové německé armády dobývali Masarykovy studentské koleje. Střílelo se přes dvě hodiny,“ slyšíme z archivních rozhlasových záznamů.

Tehdejší říšský protektor Konstantin von Neurath následně nařídil uzavření vysokých škol na dobu tří let. Zavřené ale zůstaly do konce války. Čelní funkcionáři studentských organizací byli navíc popraveni, pražský rozhlas přiznal devět mrtvých.

„Paradoxně to byli lidé, kteří byli k nacistickému režimu vstřícní, snažili se s ním vyjednávat o propuštění studentů, kteří byli zatčeni během demonstrací 28. října,“ upozorňuje Tomek.

1200 náhodně vybraných vysokoškoláků bylo deportováno do koncentračních táborů, asi 40 z nich se už domů nikdy nevrátilo.
„Tam nebyl úmysl vyhlazovací, ale byli vzati jako výkvět národa jako rukojmí, jako odstrašení, aby bylo zabráněno dalším nepokojům v protektorátu. Intervenoval za ně i prezident Hácha,“ dodává.

Eva Rajlichová, Lucie Maňourová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme