Najeli autem do našeho pracovníka, stěžuje si neziskovka. ‚Nepravdivé nařčení,' ohrazuje se městská policie
- V neděli hlídka pražské městské policie dostala za úkol doručit do vlastních rukou dopis Obvodního soudu pro Prahu 4 klientovi centra sociální pomoci Naděje.
- Během toho mělo dojít podle slov ředitele organizace k brutálnímu napadení sociálního pracovníka, protože odmítl strážníkům sdělit informace o lidech uvnitř.
- Podle Naděje došlo k potyčce, během které hlídka pracovníka srazila za jízdy otevřenými dveřmi auta, poté na něj dva policisté zaklekli a odvezli do v poutech na služebnu. Muž skončil v pracovní neschopnosti.
- Verze strážníků je ale odlišná. Podle nich byl zaměstnanec vulgární, choval se arogantně a odmítal komunikovat. Při odjezdu prý doběhl vůz hlídky a se slovy „to si odneseš“ měl bušit do kapoty. Když neuposlechl výzvu a pokračoval, strážníci muže nakonec zadrželi.
K incidentu došlo během víkendu před denním centrem pro lidi bez domova v Praze. Podle Naděje dva strážníci brutálně napadli sociálního pracovníka organizace poté, co jim odmítl sdělit informace o klientech organizace, protože mu to zakazoval zákon, uvedl v prohlášení ředitel organizace Jan Kadlec.
Strážníci podle něj byli na zaměstnance vulgární, muž je proto požádal o služební čísla, která si zakrývali rukou. Poté se rozhodl alespoň vyfotit registrační značku jejich auta. „Policisté ho před očima svědků srazili za jízdy otevřenými dveřmi auta, zaklekli na něj a v poutech odvezli na služebnu. Muž je v pracovní neschopnosti,“ pokračuje prohlášení Naděje.
Kolik stát posílá neziskovkám? Analýzy, za které dal Úřad vlády 370 tisíc, se lišily o tři miliardy
Číst článek
Podle městské policie byl ale sociální pracovník agresivní a nereagoval na výzvy strážníků. V průběhu měl neustále zvyšovat hlas a při jejich odjezdu několikrát udeřit do služebního vozu pěstí. Podle prohlášení policie strážníci zaměstnance opakovaně vyzvali, aby toho nechal a prokázal svou totožnost. To ale neudělal.
„Hlídka proto využila svého zákonného oprávnění a použila donucovací prostředky, hmaty, chvaty a pouta,“ vysvětlila pro Radiožurnál mluvčí policie Irena Seifertová s tím, že strážníci na místě postupovali profesionálně, v souladu se zákonem a nikoho verbálně ani fyzicky nenapadli.
S tím ale organizace Naděje nesouhlasí. Kvůli incidentu, o kterém napsala také na svém facebookovém profilu, kde zveřejnila i fotky zaměstnance s modřinami a odřeným kolenem, zvažuje podat na městskou policii v Praze stížnost.
„Nechceme s policií vyvolávat konflikt, ale to, čeho se nyní dopustili strážníci městské policie, už přesáhlo veškeré hranice slušnosti," doplnil v prohlášení Kadlec. Organizace podle něj nyní zvažuje další postup s právníky.
„Tohle byl normální krach“
„S policisty máme normálně dobré zkušenosti, jejich podporu potřebujeme, nemám tak důvod někomu nadávat,“ řekl v rozhovoru pro Radiožurnál údajně napadený zaměstnanec organizace Naděje Daniel K., jehož plné znění připojujeme.
Proč jste chtěl služební čísla a registrační značku auta strážníků, co se tam dělo podle vás špatně?
Problém vznikl už tím, že strážníci vstoupili do budovy, což je nedotknutelné místo klientů a bez soudního příkazu dovnitř nesmí. A samozřejmě se to stává, nosí poštu, vstoupí někam, aniž by si to uvědomili, proto jsem je vyzval standardní větou: Pojďme to málo, co vám mohu sdělit, řešit ven, protože tady nemůžete být.
V tu chvíli začal úplně nepochopitelný verbální proud slov, který by člověk od strážníka nečekal, proto jsem požadoval to číslo. Jednak bylo jejich chování naprosto nestandardní a neodpovídající jejich funkci a statusu, zadruhé se to dělo před zraky našich klientů, kteří jsou námi vedeni k nějakým pravidlům. I oni jsou nuceni k nějakým pravidlům, a teď byli svědky toho, jak zástupce zákona postupuje takhle a ještě se takhle vyjadřuje. To byl naprostý nonsens.
Strážník podle mého nemůže vůbec nějaké svoje ideály a subjektivní názory ve své pozici řešit. Ty má v tu chvíli nechat stranou a nemá je promítat do své služby. I proto jsem chtěl ta čísla, protože mě to naprosto šokovalo. Nehodlám ta slova komentovat, od toho tam budou svědci, kteří budou vypovídat.
Vídal jste tuto hlídku strážníků opakovaně?
Jezdí tam poměrně často určitá skupina strážníků a oni k nim patří, takže vědí, co můžou a nemůžou. Prvotně jsem to bral jen jako pochybení, že si člověk neuvědomí, kde je, vstoupí do budovy, někoho hledá. Když přijdou někam, kde instituce nenese stejný status jako ta naše, tak tam můžou vstoupit. Tady je to ale něco jiného.
Podle policistů jste byl vulgární. Je to pravda? Byl jste agresivní, mlátil jste pěstí do auta?
To je naprosto irelevantní. Tohle byl normální krach, takové jednání strážníků neznám. S policisty máme dobré zkušenosti. Samozřejmě ne každý policista má vždy náladu, jsou obtěžkaní různými povinnostmi. Já to chápu, dnes je složité něco šetřit, musí mít na všechno povolení. S policisty máme normálně dobré zkušenosti, jejich podporu potřebujeme, nemám tak důvod někomu nadávat.
Strážníci tvrdí, že jste řekl, aby „vypadli a že jde o chrám“. Řekl jste něco takového?
To jsem jistě řekl, že je to jejich chrám, který je nedotknutelný. To je takový obraz, kostel vlastně plní stejnou funkci, rozhodně jsem to ale neřekl těmito slovy. Nemám důvod se takhle vyjadřovat, mě by to ani nenapadlo. Nechovám se tak ani ke klientům, z jejichž strany je to občas běžné, protože z nich mluví frustrace, mají nějaké problémy, nemají, kde spát. Tam to člověk neřeší, v tu chvíli to tak třeba ani nemyslí.
Máte z toho zásahu nějaká zranění?
Mám nějaká zranění, mám i zprávu z nemocnice na Karlově náměstí. Policie tedy tvrdí, že mi nabízeli pomoc, ale já nemám ani záznam, že jsem na služebně byl, proč mě odvezli. Nebyl jsem odvedený přímo na služebnu, byl jsem ale nechán na chodbě. Měl jsem pocit, že je to tam trošku až stereotyp, že se to tam asi neděje zřídka. Bohužel odvezli člověka, který měl na sobě uniformu a byl v pracovním poměru, takže ta snaha nezapsat to nebo následně státní policie, která uvedla, že to nebude řešit, neboť městská policie má na to svoje kontrolní orgány, mi přišla naprosto tristní. Ale když jsem byl v práci, tak jsem si řekl ok, budu to řešit jinak a šel jsem zpátky do práce.
Ale teď jste v pracovní neschopnosti?
Bohužel. Zranění vem čert, ale mám Tietzův syndrom, postiženou pravou stranu. To rameno zrovna trefili dveřmi a následně jsem na něm ležel při zatýkání, tak mám teď omezený pohyb ruky, ale je to komplexní problém, nejen toho ramene, ale i klíčků. Samozřejmě se ale nehodlám hojit nějak dlouho, chci jít co nejdřív do práce. Nějakou bouli, to bych neřešil, ale to si přece policisti nemůžou vůbec dovolit. Takhle člověk nemůže postupovat. To si člověk moc neumí představit, když tam ležíte zalehnutý policisty, nemáte jiné dovolání, to je zmar, zoufalství, beznaděj, strach. Není nikdo, kdo by vám pomohl. Klienti dokonce plakali, když to viděli, bylo to zoufalství.
Zvažujete nějakou stížnost?
Tohle je věc mého zaměstnavatele. Určitě nějaké řešení bude, a to podle jasně vymezených zákonných možností.
Jak dlouho pracujete v Naději?
Teď to bude druhým rokem. Tohle mě ale šokovalo. To není všeobecně problém policie, to je prostě takové procento, které selhalo, pro které je to v ten moment moc: mám placku, teď definuju zákon. Popírali, že něco takového, jako nemoct vstoupit do objektu, existuje.
Četl jsem prohlášení městské policie a jsem naprosto konsternován a nehodlám to moc komentovat. Každopádně bych chtěl říct, že policisté by se měli vůči těmto kolegům vyhranit, aby se nějak očistili, protože pokud budou laxní, tak se na tom vlastně spolupodílejí. My policii potřebujeme, nemáme jinou možnost, jsme tam postaveni před klienty, jsme nízkoprahové denní centrum a naše jediná naděje je kolikrát u policie. Nemáme podle zákona jinou možnost. Nechceme si rozházet vztahy s policií, ale apeluji na ně, že by se proti takovému jednání měli distancovat. To není možné.
