Pěstounství kvůli penězům? Podle analýzy to neplatí, zájemci si berou nejčastěji jen jedno až dvě děti

Pěstouni v Česku se starají většinou o jedno nebo dvě děti. Daří se ale najít rodiny i pro více sourozenců. Ukazuje to analýza Nadace Sirius a Asociace Dítě a rodina, která se zaměřila na 1004 pěstounů z 11 krajů, kteří se starali o 1463 dětí. Řada lidí ale považuje systém náhradní péče za příliš složitý, vyplývá z loňského průzkumu agentury Median. Přitom každý třetí by podle ní po výchově vlastních dětí uvažoval o adopci nebo pěstounství.

Analýza Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ilustrační foto | Foto: StockSnap | Zdroj: Pixabay | CC0 Public domain,©

Dvě třetiny pěstounů přijaly podle analýzy jedno dítě, pětina pak dvě děti. „Vyvrací to spekulace o tom, že pěstouni si berou do péče velké množství dětí kvůli lepšímu finančnímu ohodnocení,“ uvedly autorky analýzy.

Poukázaly na to, že čtyři děti přijalo z tisícovky sledovaných 22 pěstounů, o pět dětí se stará deset pěstounů a více než pět dětí přijalo jen sedm pěstounských rodin.

V České republice chybí asi 2,5 tisíce pěstounských rodin, pomoct má zvýšení odměn i osvěta

Číst článek

Pokud se rodina starala o více cizích dětí, byli to z devadesáti procent sourozenci. „Daří se nacházet pěstouny, kteří jsou ochotni pečovat i o větší sourozenecké skupiny,“ uvádí analýza.

Navíc je také možné umístit do rodinného prostředí i děti starší. K příbuzným se děti dostanou v průměru v šesti letech, k cizím pěstounům ve 4,5 roku. Chlapcům a děvčatům přechodných pěstounů jsou průměrně tři roky.

Rodinu nacházejí i děti z jiného etnika. Zhruba tři z deseti dětí byly romské či jiného než českého původu. A pokud si pěstouni vzali postižené dítě, často mělo vážnější potíže.

„Najdou se pěstouni, kteří mají zájem si vzít dítě se zdravotním postižením. Jde třeba o zdravotní sestry nebo je v rodině lékař, takže ví, že zvládnou péči i o takové dítě. Nebo mohou mít vlastní dítě s nějakým postižením,“ vysvětluje Anna Krbcová z Asociace Dítě a rodina, která se podílela na vypracování analýzy.

Zajímavé také je, že více než tři pětiny pěstounských rodin bydlí v obcích a městech do 20 tisíc obyvatel. Desetina žije v Praze.

Málo dlouhodobých pěstounů

V Česku žilo podle údajů ministerstva práce na konci loňska dlouhodobě v pěstounské rodině 11 529 dětí. O téměř tři čtvrtiny z nich se starali příbuzní, o víc než čtvrtinu pak cizí lidé. Dalších 792 chlapců a děvčat bylo u přechodných pěstounů.

Dlouhodobých pěstounů je ale podle Anny Krbcové z Asociace Dítě a rodina nedostatek, protože v ústavech je teď zhruba osm tisíc dětí. „Dlouhodobých pěstounů bychom potřebovali více. A co se týče přechodných pěstounů, tak tam je poptávka zhruba pokryta,“ říká pro Radiožurnál.

Ministerstvo práce chystá novelu o ochraně dětí, která by měla upravit i pěstounskou péči. Podle dřívějších informací by se měly zvýšit odměny profesionálních pěstounů a změnit by se měla pravidla příbuzenského pěstounství. Podle legislativního plánu by měla vláda návrh dostat v září.

Co zájemce odrazuje?

Třetina respondentů by pak podle průzkumu Medianu z loňského března uvažovala po vychování vlastních dětí o dlouhodobém pěstounství nebo adopci. Odrazuje je ale podle nich zejména neznalost a složitost systému náhradní péče.

Jako hlavní důvod nejčastěji uvádějí složitost získání dítěte (59 %). Mezi klíčovými důvody je i vlastní neznalost, jak při adopci postupovat (52 %). Lidé se také obávají možných skrytých zdravotních problémů dítěte (51 %) nebo náročnosti péče o takové dítě (55 %).

„Proces osvojení dítěte nebo umístění dítěte do pěstounské péče je opravdu z pohledu veřejnosti složitý. Navíc podmínky a pravidla jsou jednotná jen na úrovni zákona, v praxi se potom liší dle kraje, protože kraje si pravidla přizpůsobují své situaci. To zvyšuje nepřehlednost a nejistotu pro žadatele,“ říká Dana Lipová, ředitelka Nadace Sirius, která se dlouhodobě věnuje péči o ohrožené děti.

Pro polovinu respondentů by bylo při výběru dítěte zásadní, zda je zdravé, zda jeho rodič byl závislý na drogách a zda pochází z Česka.

Adopci či pěstounskou péči zvažuje každý třetí Čech. Lidem ale chybí informace

Číst článek

Nejméně zásadní při výběru dítěte je pak to, zda nemá sourozence. Důraz na původ z Česka pak sílí s klesajícím vzděláním.

„Z odpovědí je zřejmé, že náhradní rodinné péči se v České republice věnuje málo prostoru,“ říká Věduna Bubleová, předsedkyně Asociace Dítě a rodina a odbornice v oblasti náhradní rodinné péče.

„Naším cílem je podpořit diskuzi o pěstounské péči a informovat o jejím smyslu, možnostech i omezeních,“ uzavírá.

ako, zus, ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme