Nejdůležitější je najít si na dítě čas, říkají rodiče, kteří mají 11 potomků
Smysl života může být v čemkoliv. Někoho naplňuje práce, jiného pomoc potřebným. Pro manžele Boučkovy z Vodsliv na Benešovsku jsou smyslem života děti - a těch mají jedenáct.
Rodina jako každá jiná? Ne tak docela. Boučkovi mají místo jednoho dvou dětí potomků jedenáct. A zatímco mě Matouš prohání po kuchyni, holky chystají své obrázky. „Tohle je chobotnice kroužkovaná, tady je chameleon…“
Dychtivost dětí pochlubit se nezná mezí. Sotva zavřou šanony s kresbami, už Matouš provází návštěvu domem. „Tady máme lego. Ale my jsme tady uklidili. Máme tady klavír, táta hraje na kytaru, další taky…“
„To je nejdůležitější věc. Najít si čas pro to dítě, pro to si s nimi hrát, číst jim pohádku. Prostě klasický přístup, to, co už bylo dřív. Ne, že prostě dítěti koupím pohádky, aby se mohly dívat na televizi,“ vysvětluje paní Boučková.
Technika u Boučkových přesto nezahálí. Využívá ji hlavně tatínek. Když se zdrží v práci, alespoň dětem namluví pohádku na dobrou noc.
„Kdybych měla mluvit za každého, tak abych asi řekla, že jsme rádi, že je nás tolik. Nikdy se nenudíme, pořád se něco děje,“ říká dcera Tereza. Nejvíce práce měli Boučkovi s prvními třemi dětmi. Překvapit ale uměly už jako malé.
„Dělala jsem něco důležitého a Terezka seděla na nočníku. Já říkám, musíš počkat, já ti utřu zadek. A najednou přijdu a Lukáš jí ten zadek utřel. Jí byly dva a jemu čtyři,“ vypráví maminka.
Dnes děti pomáhají rodičům běžně. „Třeba vaří tři lidi oběd, tak pak rozdají práci ostatním, aby to umyli a utřeli. Když je nějaká konfrontace, musí přijít mamka,“ říká Tereza. „Myčku nemáme, řekli jsme si, že to už by pak člověk nic nedělal,“ dodává maminka.
Místo u stolu má přitom 13členná rodina Boučkových vždycky volné. Co na tom, že se k němu vejde jen deset lidí.
