Neviditelní HIV pozitivní. Češi jezdí za testy do zahraničí, utají tím diagnózu
Někteří Češi se nechávají testovat na HIV v sousedních zemích. Jenom na Ústecku jsou jich desítky, hlavně ti, co se živí prostitucí. Vyplývá to z materiálů K-centra v Mostě. Pokud jsou výsledky testu pozitivní, v českém systému o tom pak chybí jakákoli informace.
Jenom v mosteckém K-centru vědí nejméně o 10 takových lidech. To je i případ i muže, kterého Radiožurnál zná, kvůli soukromí má ale pozměněný hlas. „Testování je pod čísly, je to anonymní, takže stačí kamkoli do Německa do nějaké neziskové organizace nebo centra,“ říká.
Problém je v tom, že když je výsledek testu na HIV pozitivní, česká strana se to nedozví, tedy pokud pacient přímo nepřijde a neřekne to svému lékaři. Kvůli anonymitě totiž neexistuje žádný registr nakažených a není ani možné zjistit, kolik Čechů v cizině, hlavně v Německu testy ročně absolvuje.
„Obáváme se, že ve chvíli, kdy je někdo testován jinde, může mít pocit, že je vlastně neviditelný, anonymní a že si může dělat na tom území, kde se neví, že je HIV pozitivní, co chce,“ říká ředitel K-centra Lubomír Šlapka pro Radiožurnál.
Anonymní testování na HIV v cizině tak podle K-centra využívají hlavně lidé, kteří se živí prostitucí, případně ti, co mají problém s drogami.
Potvrzování pozitivních testů na HIV má v České republice na starosti Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS, která vydává i statistiku o počtech nakažených u nás.
Text vznikl ze záznamu rozhovoru Radiožurnálu.
„Podstatné je, že když ten člověk, který je nakažený, ví o své HIV pozitivitě, může se nechat léčit nebo může vědět, že je rizikem pro své sexuální partnery a tak dále. Lidí, o kterých nevíme, že jsou HIV pozitivní, je poměrně mnoho. Existují nějaké modely, které se snaží odhadnout, kolik v daném státě takovýhle osob HIV pozitivních je. A pro Českou republiku existuje aktuální odhad, že skutečný počet HIV pozitivních osob je zhruba o 20 procent větší než počet známých případů, tedy asi o 600 případech nevíme. Jak s tou informací pacient naloží, je na něm,“ upozornil v rozhovoru pro Radiožurnál vedoucí z Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS Vratislav Němeček.
Platí pro nakažené lidi stejná zákonná pravidla, tedy že musí své sexuální partnery o své nemoci informovat? Je to nějak právně postižitelné v Česku, nebo by to musela vyšetřovat německá strana? Hrozí nakaženému trestní stíhání v případě dalšího šíření?
Ne, ne. Informace je podstatná v tom, že pokud někdo ví o své HIV pozitivitě, tak pro něj platí zákonná opatření. Platí tedy stejná pravidla jako u nás.
Proč se podle vás někteří lidé radši nechávají testovat právě v cizině? Čeho se v Česku bojí?
To je otázka. Je potřeba se zeptat zejména jich, protože tu možnost anonymního testování mají samozřejmě i v České republice. Pro HIV existuje jako pro jedinou infekci možnost anonymního testování. Takže ty důvody asi jsou složitější.
Předávají se do ciziny údaje o cizincích, kteří se u nás nechají otestovat a jsou pozitivní?
Samozřejmě že ne.
Proč ten systém nefunguje, nebo měl by podle vás fungovat ta výměna informací mezi všemi státy?
Nefunguje to takto a nevím, jestli je to špatně. Myslím, že to tak špatně není, protože vyměňovat si tyto informace, které jsou velmi citlivé a velmi choulostivé, tomu by se asi všichni velmi bránili.
A poskytuje někomu Národní referenční laboratoř údaje o lidech nakažených HIV, nebo u vás zůstávají?
Národní referenční laboratoř poskytuje akorát výsledky těm subjektům, které ze zákona výsledky potřebují dostat, to znamená, kdo zadal to vyšetření, lékař, který sděluje HIV pozitivitu, kopie se posílá HIV centru, u kterého bude pacient dispenzarizován, a posílá se kopie výsledku krajské hygienické stanici. Ale údaje o konkrétní nakažené osobě se v žádném případě neposkytují.
Výjimkou je jenom trestní řízení či rozhodnutí soudu. Pak musí referenční laboratoř poskytnout informace o tom, jestli ta daná osoba HIV pozitivní je, nebo není.
