Při sčítání lidu, domů a bytů funguje v České republice 138 romských sčítacích komisařů a jejich asistentů. Pomáhají těm, kteří neumí číst a psát, nebo také upozorňují, že sčítání je povinné. A především přesvědčují Romy, aby se nestyděli za svou romskou národnost. Jak vypadá situace v Chomutově?

19:08 21. března 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Říkali mi, že mi to vyplní asistent, jelikož on tomu rozumí a já ne. Já neumím číst ani psát,“ přiznává Alžběta Bartošová, jedna z těch, které bude sčítací formuláře pomáhat vyplňovat asistent sčítacího komisaře. V této ulici je jím Robert Bílý.

„Ještě jsem neměl čas, abych navštívil všechny rodiny a vysvětlil jim všechny podrobnosti. Důvody sčítání jsem si tedy nechal na osobní návštěvu,“ vysvětluje s tím, že v dotazníku se vyplňuje také národnost.

„Je tu nadepsáno několik národností, například česká, slovenská, romská. Záleží na vás, jestli se cítíte jako Romka, nebo ne,“ nastiňuje. „Cítím se jako Romka,“ potvrzuje Alžběta Bartošová. Neví však, jestli svou národnost do dotazníku napíše, nebo ne.

Když jsme obešli několik domácností a ptali se, jestli lidé přiznají romskou národnost, obvykle se nám dostalo váhavých reakcí. „Docela mě to překvapilo,“ uznává jeden ze sčítacích komisařů. „Bylo dobré, že svou národnost přiznali, ale váhali ji napsat. Když se s nimi však člověk baví a vysvětlí jim důvody sčítání, tak se obavy vytratí.“

'Proč bych to nepřiznala'

S vyplněním sčítacích formulářů pomáhá lidem i Jan Šipoš, kterého znají všichni chomutovští Romové. Vysvětluje jim, proč je důležité přiznat romskou národnost, a zatím se mu to prý daří.

„Proč bych nepřiznala romskou národnost?“ diví se Anna Siváková. „I kdybych napsala, že jsem Češka, tak pro ně jsem Romka a tou zůstanu. Proto napíšu národnost, jakou mám, tedy romskou.“

Anna Siváková, která žije v jednom z chomutovských romských ghett, romskou národnost ve sčítacím formuláři popírat nebude. Podle Jana Šipoše záleží na tom, jak se k lidem přistupuje. Jeho práce není jednoduchá, svým lidem se věnuje i o víkendech a po večerech, protože musí rozptylovat jejich nejrůznější obavy.

„Je moje věc, jak žiji nebo co mám v bytě, protože je to můj byt. Pokud spím na zemi, budu spát na zemi a je to můj problém,“ vysvětluje Anna Siváková. Na dotaznících jí vadí otázky týkající se vlastnictví počítače, elektroniky a podobně.

„Pokud někdo nerozumí tomu archu, vysvětlit co kam vyplnit by mu měl sčítací komisař. Ale rozhodnutí o tom, k jaké národnosti se člověk přizná, by mělo by mělo být ponecháno naprosto zásadně na konkrétním člověku. Neměl by být žádným způsobem naváděn nebo přesvědčován, aby se k něčemu přiznal,“ říká vedoucí programu kariérního a pracovního poradenství společnosti Člověk v tísni Daniel Hůle.

Před 20 lety se k romské národnosti přihlásilo 33 tisíc lidí, o 10 let později už jen 12 tisíc. Nakolik se tentokrát podaří nedůvěru a obavy Romů odbourat, aby se sami přihlásili ke své národnosti, se uvidí koncem roku, kdy budou výsledky sčítání hotové.

Lucie Husárová 1, Veronika Sedláčková, Eva Presová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít