Někteří starostové volají po opětovném zavedení domovského práva
Zástupci několika desítek měst a obcí vyzývají ke znovuzavedení zákona, na jehož základě by mohli některým lidem zakázat pobyt na svém území. Podobný zákon byl zrušen v Československu v roce 1948. Starostivé si ale myslí, že by právě obnovení domovského práva mohlo pomoci v potírání negativních jevů spojených s takzvanými nepřizpůsobivými občany.
Starostové, kteří se tento týden sešli v Novém Bydžově, požadují v řešení problematiky sociálně nepřizpůsobivých osob více pravomocí včetně legislativních změn. Žádají například zavedení registru přestupků, zvýšení vymahatelnosti dluhů, možnost odejmutí sociálních dávek a také zastavení centralizace státní správy.
Podle náměstka primátora Karviné Petra Bičeje(ČSSD) by opětovné zavedení domovského práva mělo přispět k větší vymahatelnosti práva, která je v případě sociálně nepřizpůsobivých lidí dnes podle řady starostů minimální.
O domovském právu diskutovali v Ozvěnách dne náměstek primátora Karviné Petr Bičej a Anna Šabatová z Helsinského výboru
Domovské právo by například znamenalo, že o sociální dávky by lidé mohli žádat pouze v místě svého trvalého bydliště.
Předsedkyně Českého helsinského výboru Anna Šabatová ale namítá, že podobná opatření by byla mimo ústavní rámec ČR. „Domovské právo je institut z 19. století a je v rozporu s moderním pojetím individuálních svobod, zejména se svobodou pohybu.“
To, že by se v tomto případě jednalo o omezování svobody pohybu, náměstek primátora Karviné ale odmítá:
„My nemůžeme nikomu zakazovat, aby se odstěhoval kamkoli jinam. Nicméně člověk, který pobírá dávky a je víceméně závislý na státu, částečně na té obci, tak samozřejmě si zas tak úplně nemůže vybírat.“
„Buďto bude bydlet v té obci a bude se chovat slušně, nebo samozřejmě nebude bydlet v té obci, může se odstěhovat, kam chce, nicméně byl by vázán na tu obec, co se týče dávek,“ vysvětlil Petr Bičej v Ozvěnách dne Radiožurnálu.
Podle Šabatové by to ale lidem způsobilo značné problémy.
„Problém je v tom, že kdybyste si měl jet přes půl republiky pro dávku v hmotné nouzi, tak půlku té dávky utratíte za dráhu.“
„Je to absurdní představa, že lidé, kteří dostávají opravdu velmi, velmi nízké dávky, které jsou určeny na výživu, by měli být z nějakých důvodů reglementováni tím, že by si pro ně museli jezdit. To je rozumné opatření, že dávky jsou vypláceny i jinde,“ myslí si naopak Anna Šabatová.
