Lidé musí dostat rozum, říká primář Chrdle. Oproti jaru je mnohem víc těžkých případů koronaviru

Aleš Chrdle je primář infekčního oddělení českobudějovické nemocnice, kde se léčí pacienti se středně těžkým nebo těžkým průběhem nemoci covid-19. Jeden z autorů výzvy varující před zlehčováním nemoci, počítá s dalším zhoršením situace. Chrdle proto plánuje, jak přeskupit síly v nemocnici a připravit ji na všechny scénáře. „Doufám, že lidé dostanou rozum a řeknou si, že teď už je to doopravdy,“ říká.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Primář infekčního oddělení českobudějovické nemocnice Aleš Chrdle na snímku z roku 2014. | Zdroj: Profimedia

Jak se situace na vašem oddělení změnila v posledních týdnech?
Oproti létu je to teď mnohonásobně větší zápřah. My jsme od 1. května do poloviny srpna byli bez covidu, protože hospitalizujeme pouze středně těžce a těžce nemocné pacienty. Od poloviny srpna ten počet narůstá.

Nyní se infekční oddělení, část plicního a plicní léčebna věnují převážně pacientům s covidem. A tím že to narůstá, tak plánujeme, jakým způsobem budeme dál postupovat.

Konvalinka: Čísla o nakažených neodpovídají realitě. Laboratoře stojí, problém je v posílání na test

Číst článek

Takže už přemýšlíte, jak zabránit tomu, aby nedošly kapacity?
Ve zdravotnictví se vždy kapacity najdou a lidi vždy najdou síly, aby mohli tu péči poskytovat. Takže já nechci říct, že dojdou síly, nebo že už nebudou kapacity, to je věc, která je mimo naše přemýšlení. My víme, že nemáme možnost udělat krok zpátky. Ale nyní tušíme, jakým způsobem se to bude vyvíjet, a tušíme, že případů bude víc. Tak se připravujeme.

To znamená, že pokud bude pacientů dál přibývat, tak by při současném nastavení nemocnice skutečně mohly kapacity dojít?
Musíme přeskupit a přezbrojit. Na infekčním oddělení se už třeba nemůžeme věnovat pacientům s běžnými onemocněními, ať už to jsou encefalitidy, meningitidy a podobně. Ty už jsme předali kolegům z jiných oddělení. To byl takový první krok k tomu, abychom přeskupili síly.

A teď postupně hledáme, co se dá přesunout nebo odložit. Zvenku to totiž vypadá, že se v nemocnici nic zásadního neděje, ale my už jedeme na jiný rychlostní stupeň a na jiné otáčky.

Pro někoho, kdo se do nemocnice dostane s jiným onemocněním, třeba zápalem plic, který není spojený s covidem, máte ještě na vašem infekčním oddělení lůžka?
Ne, to už ne. Ale například pro tyto případy máme plicní oddělení, takže ti pacienti, když mají podezření na covid, tak jsou u nás, a jakmile covid vyloučíme, tak je překládáme na jiné oddělení podle toho, jakou péči potřebují.

Co se změnilo oproti jaru, když je nyní o tolik víc potvrzených případů nákazy?
Na jaře jsme se báli, tehdy to byla neznámá nemoc. Teď už ji trochu známe a v tom je to jednodušší. Ale je to i náročnější, protože pacientů je mnohonásobně víc. My jsme za celé jaro měli 35 nebo 36 pacientů se středně těžkým nebo těžkým průběhem nemoci, teď jich od srpna máme už 150. A každý den přijímáme několik dalších pacientů.

Myslím, že se brzy vrátím, vzkázal Trump z nemocnice. Lékaři jsou ‚opatrně optimističtí‘

Číst článek

Lidé musí dostat rozum

Když říkáte, že rychle přibývá těžkých případů, hrozí, že budete muset rozhodovat, koho dáte na ventilátor nebo koho dáte na lůžko?
To jsou katastrofické scénáře, které zatím nenastaly. A já doufám, že ani nenastanou. Doufám, že lidé dostanou rozum a řeknou si, že teď už je to doopravdy. Na jaře také lidé dokázali zalézt domů, nesdružovat se, neprskat na sebe.

My se to vždy budeme snažit dělat tak, abychom pacientům poskytovali optimální péči v mezích a podmínkách, jaké budeme mít. Takže se samozřejmě snažíme navyšovat kapacity, ale bez veřejnosti to nepůjde.

Co když lidé rozum nedostanou?
Oni ho dostanou, ale záleží na tom, jak moc to bude bolet. I ti nejsebevědomější lidé, když prožijí covid, nebo jím onemocní jejich blízcí, rozum dostanou. Otázka je, jestli to stačíme zastavit včas.

Je podle vás ještě čas zabránit tomu nejhoršímu scénáři?
Já myslím, že teď je ten nejvyšší čas. Určité procento z těch, kteří jsou diagnostikováni dnes, za týden začne chodit do nemocnice a za další týden budou buď umírat, nebo budou v kritickém stavu.

‚Připraveni udělat vše pro zvládnutí situace.‘ Covid-19 má podle komory téměř 1700 zdravotníků

Číst článek

U koronaviru je problém v tom, že to, co my vidíme v nemocnici, se ve společnosti stalo před dvěma až třemi týdny.

Takže když ve středu přibylo přes pět tisíc případů, tak si myslíte, že za dva týdny přijde ještě větší nápor, než jakému čelíte dnes?
My s tím počítáme a doufám, že budeme schopni jako společnost hodně rychle dupnout na brzdu a dojde k opravdu razantní změně v chování veřejnosti, protože to je jediný způsob, aby nás to bolelo co nejméně.

Ono to některé už bolí, a bude to bolet většinu společnosti. Otázkou je, jak moc.

Přituhuje a musíme reagovat

Co ta současná situace znamená pro vás jako primáře infekčního oddělení? Kolik času trávíte v nemocnici?
Tento víkend jsem měl po delší době volno, což v praxi znamenalo, že jsem v nemocnici byl jen 10 hodin. Když přijdu domů, tak se pozdravím s rodinou, najím se a potom jdu vyřizovat pracovní e-maily, mezitím mi zvoní telefony, o půlnoci jdu spát, v šest vstanu a jdu do práce.

A vaše pracovní náplň je jaká?
Jak říkám, přituhuje a my musíme na situace reagovat. Takže teď je můj den nejen složen z péče o pacienty, ale více než polovinu mé práce tvoří telefonování, organizování toho, jaké budeme mít přístroje, kolik nám kdo půjčí sester, odkud převelíme lékaře, jak je zaškolíme, a jakým způsobem ukážeme zdravotnickému personálu z jiných oddělení, co dělat, pokud oni budou muset převzít část pacientů s covidem.

Dá se v té zhoršující se situaci najít také nějaký pozitivní příběh?
Podobně krizová situace ukáže, co v lidech je. A už teď se ukazuje, že mnoho. Lidé dokáží opravdu zabrat a pochlapit se. Většinu našeho kolektivu sice tvoří ženy, ale umí se pochlapit opravdu dobře. A i u pacientů se dá najít něco pozitivního.

Někteří pacienti, u nichž si myslíme, že už to nezvládnou, tak po několika dnech v těžkém stavu se najednou proberou a řeknou, že mají chuť na snídani. A to jsou opravdu chvíle, kdy to stojí za to chodit do té práce i za této situace.

Vojtěch Srnka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme