Třetina pacientů se po těžkém covidu vrací k lékařům. Nejčastěji mají plicní postižení, říká pneumoložka
Britští oborníci ze dvou univerzit a statistického ústavu zjistili, že skoro třetina lidí, která byla hospitalizovaná kvůli covidu-19, se do čtyř měsíců od propuštění do domácího léčení vrací zpět do nemocnice. Mají čeští lékaři stejné zkušenosti? „Nejčastěji to jsou dlouhotrvající nebo rozvíjející se plicní postižení,“ popsala pro Radiožurnál přednostka pneumologické kliniky 1. lékařské fakulty a pražské Thomayerovy nemocnice Martina Vašáková.
Jak se vám jeví ten údaj, že třetina hospitalizovaných s covidem se do nemocnice do čtyř měsíců vrátila? Odpovídá to i vaší zkušenosti?
Určitě se třetina pacientů po prodělaném těžkém covidu, který vyžadoval hospitalizaci, vrací k lékařům. Neříkám do nemocnic, protože řadu následků covidu dokážeme léčit ambulantně, ale vrací se.
Celý rozhovor s přednostkou pneumologické kliniky 1. lékařské fakulty a pražské Thomayerovy nemocnice Martinou Vašákovou
Musíme si představit, že to, co léčíme při covidu-19, je vlastně imunitní odpověď systému proti novému koronaviru. A ta je u některých jedinců bohužel spíše zhoubná, neefektivní proti viru a poškozující sama sebe. To, co vidíme, jsou následky zejména při reakci sám proti sobě. V největším procentu případů to jsou právě dlouhotrvající nebo i rozvíjející se plicní postižení.
Jaké další komplikace mají nejčastěji pacienti po propuštění z vaší pneumologické kliniky?
Zejména je to velice pomalu se vstřebávající nebo hojící se plicní postižení. Vypadá to, jako kdyby tam přetrvával zápal plic, ale vidíme ten obraz imunitní reakce, který zhusta musíme léčit kortikoidy. Případně jsou to stavy, které imitují astma nebo chronickou obstrukční plicní nemoc.
A pak jsou tu stavy, které s plícemi nesouvisí a mohou souviset s neurologickými příznaky, které mohou přetrvávat. Mezi nejlehčí patří neschopnost si zapamatovat. Lidé mají pocit, že jim lehce ubylo mentálních schopností. Jsou méně pohotoví a více unavení.
Studentka zdravotnické školy žádá ministra o zrušení didaktické části maturity. Rozhodnutí je na škole
Číst článek
Pak to mohou být závažnější příznaky ze strany srdečního systému, což je třeba zpomalení tepu až na hranici, kdy se musí přechodně sáhnout k tomu, že se srdce dočasně stimuluje a podporuje, aby lépe pracovalo. Případně přímo srdeční selhání.
Anebo to jsou komplikace ve smyslu zvýšeného srážení krve a v důsledku toho plicních embolií po prodělaném covidu-19. Nejčastěji jsou to plíce.
Preventivně k praktikovi
Co je potřeba po propuštění z nemocnice dál sledovat?
Určitě by měl dotyčný, který prodělal covid v nemocnici, navštívit lékaře. S plicními lékaři jsme se dohodli a požádali jsme je přes ministerstvo, aby tato povinnost šla takzvaně za námi, tedy aby po covidu šli všichni k nám, abychom je mohli specializovaně vyšetřit.
Samozřejmě takové lidi musí odchytit i praktický lékař, který udělá základní vyšetření a potom ho pošle k plicnímu lékaři. My ho vyšetříme běžným rentgenem, a když je potřeba, tak uděláme CT hrudníku – tedy takový šikovnější počítačový rentgen – a změříme plicní funkce. To znamená, že změříme, jaké má dotyčný plicní objemy a jak snadno přestupuje kyslík přes plicní sklípek do cévy. Případně uděláme lehký zátěžový test.
Na základě toho se rozhoduje, jestli a jak závažné tam je postižení a případně to, jestli má pacient jiné – třeba to srdeční nebo nervové. Pacienta sledujeme a léčíme. Každý by se tam měl hlásit nebo být poslán praktickým lékařem. Mohou to být i lidé, kteří neprodělali covid v nemocnici, byli doma, ale třeba se potom zhoršili. To je také určitá skupina pacientů s postcovidovým syndromem.
