Je neuvěřitelné, kolik lidí stále zpochybňuje význam očkování, říká prezidentka asociace sester
S dalším postupem nákazy přicházejí hlasy ze zdravotnických zařízeních upozorňující na mimořádnou zátěž, které jsou vystaveni lékaři, lékařky i zdravotní sestry. Zvláště na jednotkách intenzivní péče. „Čísla jsou hrozivá. My vůbec nevíme, kolik lidí se nám dostane do nemocnic a kolik z nich bude mít těžký průběh.“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál prezidentka České asociace sester Martina Šochmanová.
V jakém ohledu nejvíce nyní doléhá současná situace na zdravotní sestry?
Zátěž, kterou prožívaly v předchozích dobách, se opakuje a ony vědí, že to bude stejné, možná i horší, a z toho plyne obrovská psychická deprivace. Je to takové zklamání z toho, že se ta situace nepodařila zvládnout a je tu znovu.
Vláda zvažuje omezení akcí nad 1000 lidí, zrušení vánočních trhů i noční uzavření restaurací
Číst článek
Nepomáhá do jisté míry zdravotním sestrám ta zkušenost z minula? Tedy že vědí, co mají dělat a kam se případně obrátit?
Ano i ne. Je to samozřejmě pro nás snazší v tom, že už jsme se zvládli dobře sžít s těmi osobními ochrannými pomůckami, umíme je používat, víme, co dělat v té první fázi, víme, jak pacienty izolovat. Ale ta frustrace a deprivace vychází z toho, že sestry vědí, že to není snadné a že je čeká opravdu těžká situace.
Ta čísla jsou hrozivá, horší než na jaře, a my vůbec nevíme, kolik lidí se nám dostane do nemocnic a kolik z nich bude mít těžký stav. Je to velmi psychicky náročné.
Můžou se sestry na nejvytíženějších odděleních opřít o podporu vedení nemocnic? Je tam snaha zajistit co nejpřijatelnější podmínky?
Všechna zdravotnická zařízení se snaží o své pracovníky pečovat. Hlavně pak v této době. Dnes jsme všichni zvyklí, abychom využívali služeb supervize, služeb psychosociální intervenční služby. Otázkou je, jestli budou vůbec personální kapacity, jestli bude prostor pro to těchto služeb využívat. Musíme se snažit o zaměstnance pečovat. Nečeká je lehké období.
Do jaké míry se to vše promítá do vztahu s pacienty, do jejich přístupu k léčbě, případně k otázce očkování?
Hořkost ve zdravotnících je. Vnímají nespravedlivě, že oni jsou zodpovědní. Nechali se naočkovat a teď pečují o pacienty, kteří nejsou zodpovědní a zpochybňují účinnost toho očkování. Jsme profesionálové, péče poskytnuta bude, ale je to trochu nefér. Jsme jenom lidi. Je neuvěřitelné, že tu je stále celá řada lidí, co zpochybňuje význam očkování.
Nemocnice opět povolaly vojáky. V Pardubickém kraji jich pomáhá patnáct
Číst článek
Paradoxní pro mě je, že pacient, který se odmítá naočkovat, se pak setká s nákazou, má těžký průběh a je pak indikován k aplikaci monoklonálních látek, ale ty už neodmítne. Pro mě je to překvapující. Protože když odmítá očkování, tak by měl odmítat i tuto formu léčby.
Jak se vaše asociace staví k možné očkovací povinnosti?
Já chápu tu výzvu České lékařské komory, která vychází z aktuální, neustále se zhoršující situace a určitě je vyslovena v dobrém úmyslu, ale ta povinnost očkování je velmi diskutabilní. My bychom potřebovali přesně znát data, kolik toho personálu není naočkováno a jaký je důvod.
Pravděpodobně k té povinnosti bude muset dojít u těch vybraných skupin, jako jsou zdravotníci, zaměstnanci integrovaného záchranného systému, policisté, hasiči i pracovníci v sociálních službách. Myslím, že k tomu bude muset dojít. Je to ale velmi diskutabilní téma a má to řadu odborných i legislativních úskalí.
