Nikdy nechtěl být diplomatem, ale nakonec se jím stal. Slaví 80
Diplomaté informují své nadřízené o věcech, které se zpravidla dají vyčíst z novin. Jeden český velvyslanec ve výslužbě tvrdí, že diplomaté mají hlavně dělat dobré jméno zemi, kterou zastupují. Říká to František Černý, který po listopadové revoluci strávil v Bonnu a Berlíně jedenáct let. Byl to také on, kdo velkou měrou přispěl k tomu, že se naše komplikované sousedské vztahy s Německem výrazně zlepšily. František Černý dnes slaví 80. narozeniny.
„Pro mě je diplomacie ta veřejná, které se také říká ‚ from people to people‘. Diplomat, vybavený určitými privilegii, by se měl snažit co možná nejvíc mluvit s obyčejnými lidmi, nejenom s diplomaty a úředníky ministerstev, a šířit tak povědomí o této krásné zemi, kterou jsem měl tu česat zastupovat.,“ vzpomíná na svou práci Černý.
Životní příběh Františka Černého je klikatý. Pocházel - jak se po válce říkalo - z buržoazní rodiny, a tak se musel nejprve vyučit soustružníkem. Nakonec vystudoval germanistiku, byl rozhlasovým novinářem, po roce 1968 bez práce. Nakonec se stal učitelem němčiny na jazykové škole.
Po Listopadu ho oslovil přítel Jiří Dienstbier, tehdejší ministr zahraničí, zda by nechtěl do Německa jako diplomat. František Černý neprošel žádnou diplomatickou akademií ani zahraničními stážemi, našel si zato vlastní osobitý diplomatický styl.
„Se svým backgroundem novináře a se svou přirozenou zvědavostí to byl člověk, který diplomacii dělal mimochodem. Do česko-německých vztahů přinášel lidské tóny,“ vzpomíná Tomáš Kafka, dnes český velvyslanec v Irsku, dříve ředitel Česko-německého fondu budoucnosti.
Kafka také vzpomíná, jak se František Černý náhodou a prý díky své zvědavosti dověděl od jedné staré německé dámy, že v Praze je stále její drahocenný klavír, který do Prahy odvezla z Berlína ke konci války ze strachu, že by mohl být při bombardování zničen:
„Františkovi se díky jeho odzbrojujícím schopnostem dosáhnout dohody na české i německé straně, aby se klavír - jako gesto dobré vůle - vrátil staré dámě. Ta s ním už nepočítala, ale o to větší byla její radost a překvapení, že mezilidské vztahy fungují.“
Matěj Spurný je mladý historik, spoluzakladatel dnes už známého občanského sdružení Antikomplex, které se zabývá česko-německými vztahy:
„František Černý je člověk, který se zajímá o druhé lidi. Ještě jako velvyslanec v Německu se zajímal o nás - neznámé studenty, kteří provokovali a snažili se něco říkat o česko německých vztazích. Bral nás vážně a podporoval nás, což byla tehdy v české diplomacii naprostá výjimka.“
František Černý je svérázný a respektovaný diplomat. K tomu patří i fakt, že svou diplomatickou misi započal ve věku, ve kterém jeho němečtí kolegové už většinou pomýšleli na odchod do penze. Tento diplomat ve výslužbě dnes slaví 80. narozeniny.
