Přechylování ženských příjmení je tradiční. A ohýbání slov je podstatou češtiny - namítají někteří jazykovědci. Jenže co když se žena rozhodne, že své jméno zkrátka přechylovat nebude? Dnes o tom odborníci znovu povedou živou diskusi, a to při akci Noc vědců a vědkyň.

Tento článek je více než rok starý.

11:45 25. září 2015 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Karel Oliva, ředitel Ústavu pro jazyk český, patří podle svých slov do tábora přechylovačů:

„Zastávám stanovisko, že přechylovat bychom měli, neboť je to jednak tradice češtiny, ale je to i v samotné struktuře češtiny, a to od jejích počátků. Je to inherentní vlastnost toho jazyka, zrovna tak jako skloňování.“

„I v češtině samozřejmě existují případy typu Kočí nebo Jirků, kdy jsou jména stejná pro mužský i ženský rod. Nevím, jestli se potom dá mluvit o tom, že se nepřechyluje. Nepřechyluje se v tom smyslu, že se nepřidává zakončení ‚ová‘,“ říká Oliva a dodává:

„Pak jsou samozřejmě případy, kdy dojde třeba ke sňatku s cizincem a podobně. Tam je potřeba se řídit nějakou kulturní tradicí a také konkrétní situací.“

Přípona -ová je u ženských příjmení v českém jazyce povinná. Nyní je podle zákona možné nepřechylovat jen příjmení cizinek, Češek provdaných za cizince nebo žen žijících v zahraničí.

Mnoho žen se však snaží pravidla obejít. Hlavně proto, že se jim zdá, že přechylování jmen je jejich komolením.

V zahraničí třeba kvůli tomu nepoznají, jestli jsou pan Novák a paní Nováková manželé, a Hillary Clintonová by se mohla podivit, kdo to vlastně kandiduje podle českých novinářů na prezidenta USA. Zahraniční příjmení jsou pro nás potom bez přechýlení přijatelnější než česká.

Blanka Černá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít