‚Více spolu mluvme, více si naslouchejme.‘ Vondráček v novoročním projevu vyzval k očkování

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček z hnutí ANO ve svém novoročním projevu varoval před neustálým rozdělováním společnosti, ke kterému dále přispěla pandemie koronaviru. Dále se vymezil vůči nesnášenlivosti a všechny občany České republiky vyzval k očkování, až k tomu budou mít možnost. Server iROZHLAS.cz přináší kompletní přepis novoročního poselství Radka Vondráčka, které odvysílal Radiožurnál.

projev Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček z ANO | Foto: Milan Malíček/Právo | Zdroj: Profimedia

Vážení spoluobčané, milí sousedé, dámy a pánové,

dovolte mi, abych svůj letošní novoroční projev začal symbolickým gestem. Doufám, že nejenom za sebe, ale i za všech 200 poslanců Poslanecké sněmovny bych si teď rád sundal roušku. Ne protože jsou tady splněna všechna bezpečnostní pravidla a vzdálenosti, ani že jsem nedávno onemocnění covid-19 prodělal a nemůžu nikoho ohrozit, ale zkrátka jako nakročení do nového roku 2021 a jako vyjádření naděje, že se nám v novém roce konečně podaří tu epidemii porazit.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý novoroční projev předsedy sněmovny Radka Vondráčka (ANO)

Pokud bych měl nějak stručně charakterizovat loňský nelehký rok, použil bych slova, že nám ukázal, jací jsme. Jaký jsme národ, jaký je náš stát, jaký je každý z nás. Jsem si jist, že jsme ze sebe dali mnohem více toho lepšího, platí ovšem slova Tomáše Garrigua Masaryka: „Dobrého je v řádu světa víc, ale to zlé člověk cítí silněji.“

Ano, pocítili jsme to zlé a špatné, a to velmi silně. Covidová statistika jsou jen čísla, za nimi jsou však konkrétní lidé, jejich životní příběhy, jejich jména, jejich tváře. Tváře lidí, kteří mohli žít nebýt epidemie. Přes 11 tisíc zemřelých, to je jako kdyby zmizelo celé jedno okresní město. Jako kdyby přestaly existovat třeba Domažlice. Mnozí z vás přišli o své blízké, myslím na vás všechny. Myslím na vaší ztrátu a vyslovuji vám upřímnou soustrast. Myslím na všechny ty, kteří podlehli nemoci a chci jim věnovat tichou vzpomínku.

Pro některé přichází vakcína příliš pozdě. Příliš pozdě pro ně i pro jejich rodiny, jimž bude chybět blízký člověk, který s nimi mohl být a radovat se ze života třeba ještě deset let. Je to velmi smutná představa. Myslete na to prosím hlavně vy, kteří vakcinaci z jakéhokoliv důvodu zpochybňujete a šíříte o ní nepravdivé informace či jim nekriticky věříte. Všechny vás pak prosím, až budete mít možnost, dejte se očkovat a do té doby se snažte chránit své okolí, jak jen to půjde. Nic nemůže být teď důležitějšího než přežít. Vše ostatní jde napravit.

Druhou nejdůležitější věcí je, jakým způsobem tuto krizi přežijeme, jací z ní vyjdeme, co vše se o sobě a o ostatních dovíme. Jak jsem řekl, dobrého jsme ukázali a já jsem o tom přesvědčen, a ukazujeme mnohem víc. Začnu s tím špatným, ale to proto, že s tím nechci končit.

Zeman vyzval občany, aby se nechali očkovat proti covidu. Práci opozice a médií označil za selhání

Číst článek

Tím nejhorším kromě smrti, co covid přinesl, je prohloubení rozdělení české společnosti. Epidemie otevřela novou štěpící linii, ale zejména obnažila a zdůraznila ty staré, které už v našem národě dřímaly nebo se projevovaly dříve. Řada lidí si v epidemii našla záminku, jak dále útočit na ty, které beztak nemají rádi. Někdo na vládu, někdo na opozici, někdo na obyvatele metropole, někdo na regiony, někdo na politiky, někdo na novináře, někdo na konzervativce, někdo na liberály, soused na souseda, kolega na kolegu, staří a mladí na sebe navzájem. Bohužel vím, že se to děje i v nejužším rodinném kruhu.

V důsledku je nyní naše společnost rozhádanější a rozdělenější, než když do roku 2020 vstupovala. Na jedné straně se to dalo čekat, neboť koronavirus ke všem dalším dělícím čarám přidal ještě linii rouškař a popírač, nesouhlasím však s tím, že do těchto táborů se lidé řadí na základě nějaké ideologie nebo politických preferencí. Zapadnou do nich svou přirozenou povahou, životními názory a postoji, někteří si v tom ovšem hledají ono ospravedlnění pro útok na druhé.

Přiznám se, že jsem to nečekal. Vnímal jsem to tak, že jsme s virem ve válce, že je to společný nepřítel nás všech, který nás stmelí. Kupodivu se to ale nestalo, dokonce často právě naopak a to mě zaráží a hodně to vypovídá o stavu naší společnosti. O tom, jak žijeme, jaký vliv na naše chování mají sociální sítě a doslova online covidové zpravodajství. Jak podléháme a ztrácíme se v ohromném návalu negativních, alarmujících a strach budících informací.

Rozumím tomu, že když jsou lidé pod takovým velkým stresem, kdy mají obavy nejen z epidemie, ale i z budoucnosti, cítí potřebu nějak reagovat. Přesto, nebo spíše právě proto vás prosím, zkuste každý za sebe odolávat tomuto tlaku a nepřispívat k další nesnášenlivosti. Vím, že je to těžké, ale neprosím sám za sebe.

Prosím za všechny ty, kteří v průběhu epidemie ukázali ty nejlepší lidské vlastnosti – obětavost, nasazení pro druhé, statečnost a lásku k bližnímu. Ať už tím vysoko nad běžnou míru plnili své pracovní povinnosti, pomáhali jako dobrovolníci nebo ať udělali cokoli, co vlastně nemuseli dělat. Všem těmto lidem z tohoto místa nemohu říci nic než, že děkuju a prosím, nekažme jim to.

Važme si toho, co dělají a zkusme být národem, který je sice tvořený z velkých individualistů, kteří mají různé názory a kteří se o ně do krve dokáží pohádat, jak ukázala i tato krize, ale kteří to dokážou překonat, když o něco jde. A ono opravdu jde o hodně. Nejsem naivní a počítám s tím, že epidemie a nastávající volební kampaň přinesou další vlnu štěpení, vzájemného osočování a nenávisti.

Novoroční oběd bude nakonec bez rodin. Po kritice se sejdou jen Babiš se Zemanem

Číst článek

Ke střetu mezi vládou a opozicí se přidají rozbroje mezi těmi konzervativními a liberálními, mezi starými a mladými, mezi těmi, kteří chtějí společnost uchovat takovou, jaká je, a těmi, kteří ji chtějí v zájmu nějakého vyššího dobra od základu proměnit. Bylo by ovšem skvělé, kdybychom dokázali tyto střety udržet na politické rovině a netahali si je domů, do práce, mezi sousedy a nepřestali kvůli nim spolu mluvit.

Mám kamarády, s nimiž se politicky neshodnu téměř na ničem a kteří jsou tvrdými kritiky vlády a mimochodem jezdili na všechny velké demonstrace. Přesto spolu mluvíme, sportujeme, jdeme spolu na pivo a nemyslíme si o tom druhém, že je špatný člověk jen proto, že má jiné názory než já.

Chtěl bych, aby toto bylo do nového roku vnímáno jako základní vzkaz a poselství tohoto mého projevu. Více spolu mluvme, více si naslouchejme. I když spolu třeba nesouhlasíme, nezůstávejme uzavření ve svých sociálních bublinách a bavme se i s těmi, kteří mají jiné názory, než máme my. Jinak vzniká, jak říká pan prezident, informační vakuum. A nedovolme, aby všechno končilo v takových extrémech, jako například ve Spojených státech, kde po volbách mnozí začali používat pojem hrozící občanská válka. Tak špatně na tom tady u nás doma ještě nejsme.

Elementární jednota nám totiž pomůže nejen zvládnout epidemii, ale také obnovit ekonomiku. Na mnohé z vás dopadla krize velmi tvrdě, zejména malí a střední podnikatelé se ocitli v těžké krizi. Oni jsou přitom jak se říká solí hospodářství. Pokud padnou oni, do potíží se dostane sociální systém a problémy se přelijí i do velkých firem. Pomoci jistě musí především vláda, ale něco může udělat každý z nás. Podporujme domácí firmy, zejména ty menší a střední, dejme vydělat živnostníkům. Potřebují to a my všichni potřebujeme je.

Mám jeden oblíbený citát. Winston Churchill řekl, že zvládnuté potíže jsou vyhrané příležitosti. Pokud dokážeme i v této krizi udržet mezilidskou solidaritu a sounáležitost, vyjdeme z ní nakonec lépe, než jak jsme do ní vstupovali. Proti viru sars-cov-2 nebo onemocnění covid-19, chcete-li, by nás v tomto roce mělo začít chránit očkování. Proti viru nesnášenlivosti se ale musíme naočkovat sami. A to tím, a to si neodpustím, po Masarykovsku sneseme názor toho druhého.

Volby do Poslanecké sněmovny se budou konat 8. a 9. října. Zeman chce stranám dopřát čas na kampaň

Číst článek

Budeme potřebovat vzájemnou toleranci, protože nás čeká společné dílo – obnova země po krizi. Letošní rok je a musí být rokem naděje na lepší budoucnost.

Milí spoluobčané, přání druhým vždy začínáme u slova zdraví. A to vám opravdu ze srdce přeji. Samozřejmě vám přeji do roku 2021 také štěstí a úspěch. Pro novoroční projev vám přeji trochu netypicky optimismus, ale ne ten optimismus „však ono to nakonec nějak dobře dopadne“, takový trochu naivní nebo bláhový, ale optimismus v podobě přesvědčení, že se můžeme spolehnout jeden na druhého. Že v těžké zkoušce se daleko více projeví to dobré v nás a že i když nás rozdělují názory, spojují nás hodnoty.

Tou nejvyšší hodnotou je lidskost, nebo chcete-li vzletněji, láska k bližnímu. Opravdu zkusme mít rádi sousedy, lidi, které jen tak každý den potkáváme, zkusme respektovat a mít rádi i své nepřátele. Nikdy nemůžeme vědět, kdy někoho z nich budeme potřebovat.

Přeji vám do nového roku, abyste měli štěstí na lidi, kteří se k vám neotočí zády a v těžké chvíli vám pomohou. A víc si spolu povídejte. Přeji vám všem dobrý rok 2021.

jgr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme