Nový občanský zákoník: Zvíře se už v českém právu nepovažuje za věc
Dlouho české právo považovalo zvířata za věci. Nový občanský zákoník ale na ně nahlíží jako na živé tvory, se kterými je nutné podle toho zacházet. Od ledna se tak Česko s novou právní úpravou posouvá na úroveň západní Evropy.
Byla neděle, hrozné horko, třicet stupňů ve stínu. Marie se proto vydala na nákupy do klimatizovaného supermarketu. Když parkovala před obchodem, ve vedlejším autě zahlédla psa. Měl vyplazený jazyk a rychle dýchal.
V autě muselo být nejméně čtyřicet stupňů, protože okna byla zavřená. Marie neváhala a kamenem rozbila sklo, aby zvíře neuhynulo. Jenže vzápětí k autu dorazil jeho majitel a chtěl, aby dívka zaplatila rozbité okno, jinak zavolá policii. Marie se bála, že z toho bude problém a proto se s mužem raději dohodla a zaplatila.
Podobných situací, kdy zvíře v rozpálených autech uhynulo, není málo. Nový občanský zákoník, ale od majitele zvířete striktně vyžaduje, aby se k němu choval jako k živému tvorovi.
„Zvíře není věc, ale živý tvor, který je nadán smysly. Ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí pouze obdobně v tom rozsahu, v jakém to neodporuje jeho povaze jako živého tvora. Zvíře budu moci i nadále například prodat, ale těžko budu moci dát psa například do zástavy,“ vysvětluje spoluautor normy právník František Korbel.
Když někdo zvíře poraní, zaplatí i léčebné výlohy. A nezáleží na tom, jestli jde o psa z útulku nebo o zvíře z vyšlechtěného chovu.
„I v rozsahu, který by převyšoval cenu zvířete a to až do hodnoty, do jaké by léčení uhradil každý rozumný chovatel v postavení poškozeného,“ popisuje Korbel.
Zákoník rozšiřuje také práva majitele zvířete na náhradu škody. Když mu někdo zabije nebo utýrá psa, může žádat i odškodnění za citovou újmu. Podle prezidenta Soudcovské unie Tomáše Lichovníka nebyla výše náhrady podle dosavadních předpisů vždy spravedlivá.
Nový občanský zákoník
Číst článek
„Znalec vycházel z kupní ceny štěněte, a jak pes stárnul, tak ho postupně amortizoval a samozřejmě starší pes pak už neměl vysokou hodnotu, což je alespoň z mého pohledu nesmyslné,“ argumentuje.
Zákoník přináší v případě zvířat i další změny. Jednu z nich popisuje veterinář Ondřej Rychlík:
„Obecná lhůta třeba při ztrátě věci je rok, kdy se musí obec o nalezenou „věc“, tedy zvíře postarat. To prakticky vytváří problémy třeba v útulcích, o které se obce starají. Nový občanský zákoník pro tyto věci speciálně tu lhůtu zkracuje.“
Vedle zákona na ochranu zvířat proti týrání tak nový občanský zákoník přináší zcela nový pohled na vlastnictví zvířat a další vztahy, které se zvířat týkají. Posouvá tak Česko na úroveň západní Evropy.
