Zástupci třiačtyřiceti zemí se dnes v Praze shodli na doporučeních, kterými by se měly řídit restituce majetku zabaveného v letech 1933 až 1945 obětem holocaustu a dalším obětem nacistického režimu.

Tento článek je více než rok starý.

22:05 9. června 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Seznam doporučení je nezávazný a neměl by znamenat průlom do práva zemí, které s ním souhlasily. „Je to jakýsi morální apel na země, kde by tyto věci ještě měly být dořešeny, aby přijaly jakousi jednotnou dobrou praxi,“ vysvětlil někdejší předseda pražské židovské obce Tomáš Jelínek.

V České republice se nebudou doporučení týkající se restitucí majetku obětí holocaustu uplatňovat snadno.

„Doporučení jsou udělána tak, že by se poměrně radikálně změnily možnosti, jak by se přeživší, či potomci mohli dostat ke svým majetkům. Především se to týká lidí, kteří žijí v zahraničí a nemají české občanství. Nebo lidí, kteří o majetek z nějakého důvodu nežádali v roce 46. U nás je však možné žádat o majetek zabavený po roce 48,“ pokračoval Jelínek .

Nejvíce dluhu má Polsko, Rumunsko a Litva

Dále připomněl, že od premiéra Jana Fischera vzešel apel, aby se této věci budoucí vláda nějakým způsobem věnovala.

Podle Jelínka se hovoří o tom, že největší dluh, pokud jde o majetek obětí nacizmu mají země jako Polsko, Rumunsko a Litva. Odhadnout, kolika lidí by se v například v České republice mohlo vrácení majetku týkat, je však prý velmi těžké.

„Žádný výzkum se tomu nevěnoval. Jde udělat subjektivní odhady týkající se určitých měst. Na mě se obrací třeba desítky lidí s žádostí o radu. V České republice se může jednat o stovky lidí. Zajímavostí je, že židovská obec v Brně čeká, zda se ministerstvo financí opět odvolá proti rozhodnutí soudu v kauze tenisových hřišť, které dříve patřily Maccabi Brno,“ uvedl někdejší předseda pražské židovské obce.

Seznam doporučení se týká i majetku bez dědiců. Podle Jelínka tohle doporučení zatím řešilo jen Rakousko a Německo, které majetek dalo ve prospěch obětí holocaustu.

„U nás tahle věc dlouho nebyla diskutovaná. V roce 47 židovské obce požadovaly, aby část majetku, který byl bez dědiců a zůstal třeba v terezínském ghettu, byla použita ve prospěch přeživších. Po roce 48 diskuze dál nepokračovala, po roce 89 nebyla otevřena,“ dodal Jelínek.

Jan Richter, Václav Rojík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít