O městech a lidech. Unikátní projekt mapuje příběhy těch, kteří mění prostor kolem nás

ROZHOVOR: Třicet tři měst, třicet tři míst a třicet tři osobních příběhů. Tak by se dal ve zkratce popsat knižní debut Michaely Hečkové. Jde o první publikaci, která podrobně mapuje veřejný prostor českých regionů. A to prostřednictvím příběhů lidí, kteří nad svými městy nezlomili hůl a snaží se je různými způsoby oživit – provozují galerie, sousedské slavnosti nebo provozují kavárny. "Menší města potřebují angažované profesionální a aktivní lidi stejně jako metropole," říká autorka.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jakub Mareš | Foto: Karolina Ketmanová Dan Friedlaender

Dočasné kavárny, venkovní galerie, architektonické intervence, sousedské slavnosti, umění ve veřejném prostoru, revitalizace vodních toků, ale i referenda a první vstupy do místního zastupitelstva. I tak mohou lidé oživovat dění okolo sebe.

Právě na tyto „hrdiny veřejného prostoru“ se ve své první knižní publikaci Michaela Hečková zaměřuje a vydává se s nimi na třicet tři různých míst v českých regionech, kde mapuje, jakým způsobem změnili své okolí k lepšímu. Pozornost čtenářů přitom kromě samotného textu poutají i fotografie Karoliny Ketmanové a Dana Friedlaendera, které jednotlivé osobnosti a prostor okolo nich zachycují. Grafický koncept knihy měl na starosti hudebník a grafik Martin Hůla.

Dramaturgyni, produkční a kulturní manažerku Hečkovou si mnozí spojují například s projektem Piána na ulici, působila ale také jako programová ředitelka festivalu Street for Art na pražských sídlištích Jižní Město a Černý Most. Její knižní debut vznikl za podpory ministerstva kultury, Státního fondu kultury České republiky a městských projektů BU2R.

V rozhovoru pro Zpravodajský web Českého rozhlasu se autorka svěřila, co ji při tvorbě inspirovalo a co by příběhy O městech a lidech měly svým čtenářům přinést.

Jak nápad napsat knihu O městech a lidech vznikl?

Vznikl zřejmě někde na trase Ústí nad Labem - České Budějovice – Kolín, kam jsem vloni pravidelně cestovala. Věnuji se společně s kavárníkem Ondřejem Kobzou projektu Piána na ulici a naše aktivity jsou taková chobotnice - rozprostřené po celé republice. Proto jsem se často dostala do různých měst, seznámila se se zajímavými lidmi a poslechla si příběhy o tom, jak to u nich chodí s architekturou a kulturní scénou. Navíc, sama jsem z Havířova, studovala jsem v Olomouci a Brně, žila v Ostravě a tak dále, takže to, jak to funguje nebo nefunguje na malém městě, je pro mě přirozené téma.

Podle čeho jste jednotlivé osobnosti veřejného prostoru vybírala?

Na začátku jsem si stanovila primitivní klíč. Třicet měst. A dva třeba z jednoho kraje. Seznam se proměňoval, jeden člověk mi doporučil dalšího a tak dále. A nakonec se počet ustálil na tři a třiceti a nešlo již nic odebrat. Chtěla jsem pestrost. Aby se projekty co nejméně typologicky opakovaly. Zkrátka vnímat různá města s různou finanční a politickou situací i náladou - myslím tím, jak města, která se prezentují jako "místo, kde se dobře žije", tak i města, do kterých na výlet zrovna nepojedete.

Hradec Králové se přidal k projektu Piana na ulici. Na nádraží si může zahrát kdokoli

Číst článek

Na druhou stranu, kniha je publicistika, literární dokument, spíš román, až červená knihovna na pozadí tématu veřejný prostor, když to budu chtít zlehčit. Není to kvantitativní výzkum. Ráda bych, aby inspirovala a sama věřím, že lidský příběh a životní peripetie o tom, co to znamená vést projekt v dobrých i zlých časech, člověk přirozeně vnímá silněji a citlivěji než tabulkový výčet.

Tereza Bredlerová | Foto: Karolina Ketmanová Dan Friedlaender

Pro koho je kniha především určená a co si od její publikace slibujete?

Doufám, že může inspirovat a motivovat ty, kteří se sami chystají vstoupit svými aktivitami do veřejného prostoru. Plánují, že třeba otevřou dočasnou galerii, kavárnu, uspořádají festival, a rádi by se dozvěděli, jaké to je. Upřímně, často jsem sledovala něco, čemu říkám "příklady špatné praxe". Myslím, že takhle kniha může fungovat jako taková kuchařka, podle které si ukuchtíte vlastní recept. A pak také jako terapie, pokud již něco děláte.

Které osobnosti a místa vás osobně zaujala nejvíce?

Nejsilnější dojem ve mě zanechal výlet třeba do Slavičína, šesti tisícového města, kde pořádají multikulturní festival Neleň. Je postavený na přednáškách šikovných lidí z regionu. Úpatí Bílých Karpat, nádherná příroda a skvělý organizátor Michal Filák. Nikdy předtím jsem o nich neslyšela.

V ten moment jsem měla pocit, že jsem nalezla české utajené Silicon Valley plné regionální ale adekvátní hrdosti. Obecně - knihou se táhne jednoduché, ale stále myslím že velmi potřebné poselství - menší města potřebují angažované, profesionální a aktivní lidi stejně jako metropole. Mají jiný biorytmus, jiný rozpočet, ale pořád chtějí být místem, které je domovem. A ten si holt snažíme, třeba i těmihle aktivitami, přetvořit k obrazu svému, jak nejlépe umíme. A těch tři a třicet příběhů je toho čitelným důkazem.

Klára Sasová a Jovanka Arandjelović | Foto: Karolina Ketmanová Dan Friedlaender

Jakub Mareš | Foto: Karolina Ketmanová Dan Friedlaender

Daniela Brodcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme