Oběti domácího násilí jsou i muži, stydí se žádat o pomoc

Pořádný chlap si vždycky poradí a nikdy si nenechá ubližovat ženou. Tento stereotyp se při příležitosti dnešního Mezinárodního dne rovnosti mužů a žen snaží vyvrátit sdružení Persefona. Ze své praxe totiž dobře ví, že i muži se stávají oběťmi domácího násilí. Jako například pan Rudolf, který si přál zůstat v anonymitě.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

deprese, smutek, syndrom vyhoření | Foto: CC0 Public domain

„Gradace nastala až poté, co jsem dal návrh na rozvod,“ vypráví pan Rudolf. „V průběhu řízení o rozvod vlastně došlo k tomu, že ona se s tím nechtěla smířit.“

Do pro Rudolfa nesmírně citlivé situace se dostal vztah s jeho ženou. Náznak psychických problémů a nestandardního chování u ní vysledoval už před návrhem, po něm ale domácí násilí vypuklo naplno.

Přehrát

00:00 / 00:00

I muži se stávají oběťmi domácího násilí a ostýchají se hledat pomoc, zkušenosti s tím mají v sdružení Persefona. Shrnuje Martina Pelcová

„Musel bydlet ve sklepě, v nedůstojných podmínkách, před tím tam probíhalo i drobné fyzické násilí,“ popisuje sociální pracovnice Iveta Urbánková, která Rudolfovi pomáhala.

„Za dobu naší spolupráce si vzpomínám, že pro něj bylo nejtěžší psychické ponižování jako pro muže, to opravdu těžce nesl a dostal se do depresivních stavů, na které už se nemohla dívat jeho rodina, která ho znala jako opravdu aktivního člověka.“

„A dá se říci, že vlastně vztah s drastickou manželkou zásadně změnil jeho životní příběh,“ uvádí Urbánková.

Přiznat si realitu je pro ponížené muže těžké

Právě rodina byla v Rudolfově případě tím, kdo ho vyzval k řešení situace. Pro muže samotné je totiž těžké připustit si, že jsou obětí domácího násilí.

„Já jsem si to nepřipouštěl, bral jsem to jako záležitost, kterou si musím vyřešit sám. Protože vy toho člověka máte pořád rád a kladete si za vinu, že vy za to můžete,“ zdůrazňuje pan Rudolf.

„Většinou jsou velmi uzavření, řeší si to v sobě, mají pocit, že to musí zvládnout sami. Další faktor je, že se často velice stydí za to, co se jim děje. Že se dvoumetrový muž může stát obětí nějaké malé blonďaté ženy,“ vysvětluje Iveta Urbánková.

Týrání dětí (ilustrační foto) | Foto: Khalil Baalbaki

Existují přitom výzkumy, které popisují, že domácí násilí se v podobné míře týká mužů jako žen. Organizace Persefona, která poskytuje odborné poradenství obětem domácího násilí, sexuálního zneužívání a znásilnění, má přitom z řad mužů jen 7 procent klientů.

Domácím násilím se označuje fyzické, psychické a sexuální násilí mezi partnery, které se odehrává v soukromí, je opakované a má eskalující tendenci. Zahrnuje veškeré násilí, které probíhá za zdmi domova. Může směřovat nejen k partnerům a manželům, ale i ke starým lidem, dětem a zdravotně postiženým. Vyskytuje se v případech, kdy lze konstatovat nerovnováhu moci.
Pramen: Persefona o. s.

Ředitelka Jitka Čechová je ale přesvědčená, že procento mužských obětí je víc. Proto by je ráda povzbudila při příležitosti Mezinárodního dne rovnosti mužů a žen, aby se nebáli tíživou situaci řešit.

„Rozhodli jsme se při téhle příležitosti, kdy se hodně poukazuje na genderové stereotypy, které negativně ovlivňují život žen, i na genderové stereotypy, které negativně ovlivňují i život mužů. A snažíme se poukázat, že to není vůbec malý problém,“ uvedla Čechová.

Obrátit se na pomáhající organizaci můžou podobně jako v Rudolfově případu i blízcí obětí. Ze zkušenosti sdružení Persefona se tak děje až ve čtvrtině případů.

mkp, Martina Pelcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme