‚Chlapci, já vás zachráním.‘ Manželé Belánikovi dostali posmrtně ocenění Spravedlivý mezi národy

Československo a Česko mají už 122 Spravedlivých mezi národy. Toto ocenění uděluje jeruzalémský památník obětí holokaustu Jad Vašem těm, kdo za druhé světové války pomáhali Židům a sami tím riskovali. V Krnově tento týden ocenění dostali in memoriam manželé Marie a Antonín Belánikovi.

Tento článek je více než rok starý.

Krnov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Cenu převzali potomci Belánikových, zachráněný Alexander Fried je na fotografii třetí zleva

Cenu převzali potomci Belánikových, zachráněný Alexander Fried je na fotografii třetí zleva | Foto: Zdeněk Novák | Zdroj: Český rozhlas

Za zvuků židovských modliteb v zaplněné krnovské synagoze vzdali oceněným hold zástupci židovských obcí a organizací, města Krnova i Moravskoslezského kraje, ale i místní včetně studentů gymnázia. Ocenění Spravedlivý mezi národy předal potomkům Belánikových velvyslanec státu Izrael Daniel Meron, který zároveň vyzdvihl, proč je i dnes potřeba připomínat oběti holokaustu i ty, kdo jim pomáhali.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž o manželech Belánikových, kterou připravil Zdeněk Novák

„Dnes znovu sílí a dostává se na povrch ošklivá tvář antisemitismu, jak jsme mohli teď vidět v Pittsburghu, kde útočník v synagoze zabil 11 Židů. A za druhé, mladí si dnes často nepamatují, nebo ani nevědí, co se stalo před pouhými 75 lety,“ řekl Meron.

Ocenění Marie a Antonín Belánikovi v roce 1944 u slovenské Žiliny pomohli dvěma židovským bratrům – Alexanderovi a Ferdinandovi Friedovým. Dnes 93letý Alexander Fried dodnes nezapomene na chvíli, kdy poprvé potkal svého zachránce. „Chlapci, já vás zachráním. Já jsem měl těžkosti v životě a já s vámi cítím,“ řekl Antonín Belánik bratrům.

Soucit Belánikových byl takový, že manželé i se dvěma malými dětmi ubytovali oba bratry u sebe doma a nějakou dobu je nechali dokonce spát ve svých vlastních postelích. Na sklonku roku 1944 ale Antonína Belánika kdosi udal a on sám i s rodinou byl v ohrožení života.

Velvyslanec státu Izrael Daniel Meron předává ocenění potomkům manželů Belánikových | Foto: Zdeněk Novák | Zdroj: Český rozhlas

„Vykopali ve sklepě hlubokou jámu a tam jsme byli schovaní,“ vzpomínal Alexander Fried. Ani nový úkryt na dlouho nepomohl. Friedovi přeci jen skončili v rukou nacistů. Na cestě do vyhlazovacího tábora v Osvětimi je však osvobodila rudá armáda.

Nikdy se nechlubili

Sami Belánikovi se svou pomocí druhým podle jejich dcery Marie Přádkové nikdy moc nechlubili. „Rodiče o tom nechtěli mluvit, že měli dost utrpení za sebou, co si prožili,“ uvedla. Bratry Friedovy k sobě domů vzali jen krátce po té, co sami zažili velmi těžkou cestu z Francie, odkud odjeli, protože tehdejší Slovensko bylo na straně nacistického Německa.

„Cestovali tři dny v zatlučených vagonech bez možnosti se ohřát,“ popsala cestu dcera. Manželé Belánikovi pomáhali možná právě proto, že sami jen krátce předtím poznali, jaké to je být odkázáni na dobrou vůli druhých. „Oni neměli, kde být, ale farní kuchařka šla bydlet na faru a ten domeček jim propůjčila,“ připomíná jejich dcera Marie Přádková.

Za to, že riskovali své životy i životy vlastních dětí, je Marii i Antonínovi Belánikovým dodnes vděčný nejen zachráněný Alexander Fried, ale i jejich děti, pro které je odhodlání Belánikových životním příkladem.

Zdeněk Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme