Nechat si vpravit vakcínu je znak důvěry v systém, vysvětluje sociolog, proč lidé očkování odmítají

Závod o vývoj vakcíny proti covidu-19 vystřídalo dilema – očkovat, nebo neočkovat? Informační kampaň se vládě zatím nepodařilo realizovat. Sociolog Petr Fučík z Fakulty sociálních studií při Masarykově univerzitě upozorňuje, že nezvládnutá kampaň může nadělat víc škody než užitku. „Krátkodobé kampaně navíc asi nezmění hlubší kořeny sociální důvěry či solidarity,“ říká pro Český rozhlas Plus.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Půjde-li tedy v kampani na podporu očkování o pochopení, je třeba kritickém myšlení vnímat jako schopnost neutéct před nejednoznačností, říká Fučík | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

„Právě ochota nechat si něco vpravit do těla je přitom hodně pokročilým stupněm společenské důvěry a solidarity. A ta se neopírá o to, jestli člověk má možnost rozlišit pravdu od nepravdy, ale o společenskou legitimitu nebo kredibilitu systémů,“ vysvětluje Fučík.

Přehrát

00:00 / 00:00

Očkování ukázalo, že kritické myšlení je schopnost neutéct před nejednoznačností

Nejčastějšími argumenty proti vakcinaci jsou podle sociologa nejasnost vedlejších účinků a přílišná rychlost vývoje očkovací látky. „Nejde o nějakou neochotu či nezodpovědnost, ale spíš o předběžnou opatrnost založenou na nižší důvěře v systém, který vakcíny vyprodukoval.“

Dodává ale, že přesto je dobré mít se na pozoru: „Abychom neprohráli kontumačně s dezinformačními kampaněmi.“

V hlavní roli kritické myšlení

Jako zásadní vnímá Fučík schopnosti komunikace s lidmi, kteří mají různé představy o kritickém myšlení. „Protože i kampaně proti očkování, hoaxy a konspirace se samy rámují jako kritické myšlení.“

V otázce očkování tak proti sobě stojí dvě nefunkční pojetí tohoto fenoménu. „Na jedné straně je nějaká osvícenská představa o vzdělávání populace ke schopnosti rozlišovat pravdu od lži. A na druhé straně stojí ztráta důvěry v jakékoliv poznání – všechno může být spiknutí.“

Půjde-li tedy v kampani na podporu očkování o pochopení, je třeba kritické myšlení vnímat jako schopnost neutéct před nejednoznačností. Ta může být totiž chybně vykládána jako iracionalita, uzavírá Petr Fučík.

To, že protichůdné názory v poslední době nejsou ničím novým ani ve sférách vysoké odbornosti, potvrzují další dva hosté Lukáše Matošky.

Zatímco Vojtěch Thon z výzkumného centra RECETOX při Masarykově univerzitě apeluje na efektivní využití očkovacích látek, a to proočkovat první dávkou co nejvyšší počet lidí, jeho univerzitní kolegyně Irena Koutná z Mezinárodního centra klinického výzkumu je opačného názoru.

„Vidíme i na našich pacientech, že první dávka u řady očkovaných nenavodí imunitu v takové výši, aby se to tělo mohlo dobře bránit. Pro to, aby si člověk vytvořil stabilní imunitní odpověď, jsou potřeba dvě dávky a dodržet to okno, které Pfizer avizuje,“ komentuje.

Thon má ale za to, že pozdější proočkování druhou dávkou není na škodu: „Je schváleno, že druhá dávka se nesmí podat dříve než za čtyři týdny, ale může se podat později a imunitní odpověď tak možná bude ještě větší.“

I přes různost názorů na vhodný rozvrh vakcinace se ale ukazuje, že imunita proti covidu-19 po druhé dávce funguje dobře. „Vidíme výrazný pokles nemocnosti. Ze tří a půl tisíce naočkovaných jsme zaznamenali čtyři případy druhé pozitivity. To značí, že je očkování velice účinné,“ shrnuje ředitel Fakultní nemocnice Brno Jaroslav Štěrba.

Lukáš Matoška Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme