Od Klause k Fialovi, před 25 lety vznikla Občanská demokratická strana
Před 25 lety vznikla Občanská demokratická strana. Na začátku roku 1991 se oddělila od Občanského fóra a poté se 20. dubna sešel v Olomouci ustavující kongres ODS. Prvním předsedou byl zvolen Václav Klaus, který se stal na dlouhá léta doslova ikonou strany.
Na prvním kongresu politici definovali ODS jako demokratickou, pravicovou stranu s konzervativním programem.
„Stanovisko pragmatického, realistického, pravicového, konzervativního zaměření s důrazem na občanskou demokracii, tržní ekonomiku a podobně je snad zřetelné a jasné,“ konstatoval předseda strany Václav Klaus.
Jedním z prvních cílů ODS bylo vyhrát v Československu parlamentní volby. Do boje v roce 1992 vstoupila s programem Svoboda a prosperita, s novým logem v podobě modrého ptáka a po boku Křesťanskodemokratické strany, se kterou uzavřela koalici.
„ODS o sobě říkala, že je výrazně pravicová, a byla nositelem transformačního procesu zejména v ekonomické oblasti. Jedno ani druhé tady předtím nebylo,“ přibližuje komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.
V Česku nakonec koalice zvítězila, na Slovensku ale získalo většinu Hnutí za demokratické Slovensko v čele s Vladimírem Mečiarem. Výsledkem voleb tak bylo i rozdělení Československa, na české straně v režii ODS.
Sarajevský atentát a opoziční smlouva
První volby do Poslanecké sněmovny, které se uskutečnily v roce 1996, ODS pod vedením Václava Klause vyhrála. Později sestavila menšinovou vládu společně s KDU-ČSL a ODA.
Zlatou éru přerušil na podzim 1997 takzvaný sarajevský atentát, ke kterému vedly skandály s financováním strany.
Místopředsedové Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali Klause, aby odstoupil z čela ODS v době, kdy byl zrovna v Sarajevu. Vládní koalice se následně rozpadla.
V předčasných volbách o rok později skončila ODS druhá. Vítězná sociální demokracie v čele se současným prezidentem Milošem Zemanem mohla vládnout jen díky opoziční smlouvě, kterou spolu obě strany uzavřely. V senátních a krajských volbách v roce 1998 ale ODS katastrofálně propadla.
Mirek Topolánek a Petr Nečas
Na výsluní se strana vrátila po volbách do sněmovny v roce 2006. Pod vedením Mirka Topolánka získala přes 35 procent hlasů a zvítězila s historicky nejlepším výsledkem jakékoliv strany od vzniku republiky.
Na stabilní vládu to ale nakonec nestačilo. Koalice složená z ODS, KDU-ČSL a Strany zelených měla přesně 100 poslanců ve 200členné dolní komoře. O dva roky později se navíc se stranou definitivně rozešel otec zakladatel, tehdy už podruhé zvolený prezident Václav Klaus.
„Abych probíhající přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spíše lobbistických zájmů než idejí nestál v cestě, rozhodl jsem se poděkovat vám za titul čestného předsedy a tohoto titulu se definitivně vzdát,“ řekl na volebním sjezdu strany.
Předsedu Mirka Topolánka pak v průběhu předvolební kampaně v roce 2010 vystřídal v čele ODS Petr Nečas. Ve volbách sice strana skončila druhá za ČSSD, prezident Klaus ale pověřil Nečase sestavením nové vlády. ODS následně vytvořila s TOP 09 a Věcmi veřejnými koalici, která měla ve sněmovně pohodlnou většinu 118 poslanců.
ODS má dnes 25.narozeniny.Přeji hodně zdraví,sil a odvahy do zápasů o svobodu a demokracii.
— Miroslav Kalousek (@kalousekm) 20. dubna 2016
Po aféře Petra Nečase a jeho vedoucí kanceláře Jany Nagyové, později Nečasové, ale přišla ODS o premiérský post. Od sněmovních voleb v roce 2013 se její preference pohybovaly v jednociferných číslech. Úbytek se zastavil poté, co strana před dvěma lety změnila vedení.
„Spadli jsme hluboko, zklamali jsme voliče, dovolili jsme vyrůst soupeřům. Je před námi mnoho drobné, každodenní a dlouhodobé práce,“ prohlásil bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně, ministr školství v Nečasově vládě a nový předseda ODS Petr Fiala.
