Odborník: Smlouva Věcí veřejných s poslanci by před soudem neobstála
První z poslanců Věcí veřejných odstoupil od smlouvy, ke které je zavázalo vedení strany. Pod pokutou sedmi milionů se v ní zákonodárci zavazují, že nepřeběhnou k jinému poslaneckému klubu, a že nebudou hlasovat jinak, než jejich sněmovní frakce. Na dokument rezignoval dopravní expert Stanislav Huml a to kvůli účasti předsedy Věcí veřejných a ministra vnitra Radka Johna na pohřbu Milana Paumera, člena skupiny bratří Mašínů. Podle Humla se dopustili vraždy na nevinných lidech. Že by měl dostát smluvní pokutě se ale Huml nebojí.
„Co se té smlouvy týče, mám zcela jasno. Doslal jsem ji k podpisu tři dny před volbami, takže jsem neměl příliš času se rozmýšlet. Nechtěl jsem na poslední chvíli dělat nějaké vlny. Na druhou stranu jsem právník, znám ústavu a smlouvy a tato smlouva je na hraně, respektive za ní,“ uvedl poslanec Stanislav Huml a dodal:
O smlouvě, kterou vedení strany Věci veřejné podepsalo se svými poslanci, mluvil na Radiožurnálu tajemník ústavní komise senátu Jan Kysela
„Chápu to jako pokus právníka, který chtěl upravit korupci v politice, aby nedocházelo k přeběhlictví. Nechat se zvolit za jednu stranu a pak kopat za druhou považuji také za korupci a to nikdy neudělám.“
„V zásadě si myslím, že smlouva, kterou poslanci Věcí veřejných uzavřeli se svou stranou, je protiústavní, protože se pokouší obejít ústavní klauzule o tom, že poslanci nesmějí od nikoho přijímat pokyny, že jsou vázáni pouze svým svědomím a zákony republiky a mandát vykonávají v zájmu všeho lidu,“ domnívá se tajemník ústavní komise senátu Jan Kysela a pokračuje:
„Ve chvíli, kdy by se do toho někdo zkoušel vstupovat smluvními prostředky, staly by se tyto ústavní klauzule bezcennými a bezvýznamnými.“
U soudu by strana neuspěla
Podle Kysely by vedení Věcí veřejných nemělo příliš mnoho šancí vymoci na svých poslancích onu smluvní pokutu ve výši sedmi milionů, pokud by se rozhodli hlasovat proti zbytku klubu.
„Jsou to vztahy, které je možno regulovat prostředky politické kultury, koho si strana na kandidátku nasadí, jestli mu věří nebo nevěří. V případě, že má strana pocit, že jí kandidát zklamal, může ho vyloučit z klubu nebo ze strany. Ale vstupovat do toho prostředky soukromého práva, zejména ve spojení s finanční sankcí, je krajně neobvyklé a ne úplně šťastné,“ říká Kysela.
Kysela také poznamenává, že je podivné tvrzení Věcí veřejných, že sankce ve výši sedmi milionů je částkou, kterou strana investovala do předvolební kampaně kandidáta: „Když si vezmeme, kolik lidí strana do voleb nominovala, vyšlo by nám, že do voleb investovala více než miliardu, což asi úplně pravdou není. To by byl další z důvodů, pro kterou by soud na tuto smlouvu, ve které je napsáno, že někdo někomu dluží sedm milionů aniž by to byla pravda, hleděl poněkud nedůvěřivě.“
