'Dokažte, že jste hlídací pes.' Řada ministerstev tají odměny úředníků, využívají 'návod' od Ústavního soudu

  • Pouze dvě ministerstva ze čtrnácti poskytla údaje o platech a odměnách za rok 2017 včetně konkrétních jmen.
  • Zbytek úřadů data zaslal buď anonymně, anebo vůbec. Důvod? Informace o konkrétních jménech se prý netýká veřejného zájmu.
  • Ministerstvo spravedlnosti, které spolu s resortem školství jako jediné poskytlo údaje i se jmény, ale tvrdí: údaje se „nesporně týkají veřejného zájmu“.
  • Například resort zemědělství to ale hledal na Googlu a výsledek vyšel negativní.
  • Praxi v rozhodování úřadů změnil loňský nález Ústavního soudu. Podle oslovených odborníků to ale nemá vést k zatajování.

Původní zpráva Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nová vláda Andreje Babiše | Foto: David W Cerny | Zdroj: Reuters

Server iROZHLAS.cz žádá o přehled platů a odměn na ministerstvech každý rok. Údaje se snaží získat podle zákona o svobodném přístupu k informacím u náměstků a ředitelů odborů či sekcí, a to ve formátu: Jméno – funkce - plat – odměny – zdůvodnění mimořádné odměny – počet odpracovaných měsíců. Nejvyšší správní soud v roce 2014 totiž konstatoval, že u vysokých státních úředníků se informace „bez dalšího“ poskytují.

Praxi v poskytování informací o platových poměrech ale znejistil loňský nález Ústavního soudu. Ten totiž řekl, že každou žádost je třeba posuzovat jakýmsi testem proporcionality, a stanovil čtyři kritéria, která musí žadatel splnit (viz box vpravo).

Kritéria Ústavního soudu

Podle názoru Ústavního soudu mají být při posuzování žádostí o platech a odměnách splněny následující podmínky:

  • a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu;
  • b) informace samotná se týká veřejného zájmu;
  • c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“;
  • d) informace existuje a je dostupná.

Rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z roku 2014 uvádí, že informace o platových poměrech se „bez dalšího“ poskytnou u „zaměstnanců ve všech řídicích pozicích“, případně těch, kteří se „podílejí na výkonu vrchnostenských oprávnění nebo jej mohou nikoli nevýznamně ovlivnit“, a zároveň těch, kteří mají „faktický vliv na činnost povinného subjektu (např. poradci, osobní asistenti osob v řídicích nebo jiných důležitých pozicích)“.

Relevantní diskuse

A právě o tento nález se resorty ve svých odmítavých rozhodnutích opírají. Oproti odměnám za rok 2016 (VÍCE si můžete přečíst ZDE) tak data i s konkrétními jmény úředníků poskytla pouze dvě ministerstva: resort školství a spravedlnosti. Ta tvrdí, že nález Ústavního soudu pro ně nijak zásadně praxi nemění.

Například ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že s ohledem na to, že informace existuje, se úřad zabýval pouze zbylými třemi kritérii.

„Výsledek byl takový, že i s ohledem na bohatou předchozí judikaturu správních soudů se údaje o platech a odměnách vysoce postavených státních zaměstnanců nesporně týkají veřejného zájmu a mohou přispět k relevantní diskusi o nakládání s veřejnými finančními prostředky,“ popsal Jakub Říman z tiskového odboru, jakým způsobem ministerstvo žádost posuzovalo.

„Vy jakožto žadatelka působící ve veřejnoprávním médiu pak bezpochyby plníte roli společenského ‚hlídacího psa‘. I z těchto důvodů bylo žádosti vyhověno a informace byly poskytnuty,“ doplnil ještě.

S poskytnutím dat pak nemělo problém ani ministerstvo školství, které pomyslný test proporcionality provádělo už v minulosti. „Ministerstvo tedy při vyřizování žádostí o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím postupovalo podle tohoto zákona a zároveň s respektem k ústavním pořádkem zaručenému právu na soukromí člověka,“ vysvětlil tiskový odbor ministerstva školství. „Nález Ústavního soudu popsaný postup ministerstva nevyvrátil,“ doplnil úřad.

Jména nedáme, vzkazují úřady

Většina z oslovených ministerstev však chtěla původní žádost redakce doplnit. Úřady chtěly doložit, jakým způsobem autorka tohoto textu splňuje výše zmíněná kritéria stanovená Ústavním soudem, tedy jak se informace o platech a odměnách týká veřejného zájmu.

Jako první si o doplnění napsalo ministerstvo dopravy s tím, že pokud redakce informace neupřesní, „rozhodne o odmítnutí žádosti“. Jinými slovy: úřad už dopředu předjímal výsledek řízení, aniž by věc jakkoli posoudil či provedl zmíněný test.

Dodatečně upřesnit, jakým způsobem jsou informace o platech a odměnách důležité pro veřejný zájem, chtěl například i resort vnitra, ministerstvo průmyslu a obchodu či zemědělství.

VELKÝ PŘEHLED: Ministerské odměny za rok 2016. Kdo data tají a kdo bez problémů zveřejňuje?

Číst článek

Jenže: zákon o svobodném přístupu k informacím žadateli neukládá povinnost zdůvodňovat účel, proč o informace žádá.

„Ačkoli zákon o svobodném přístupu k informacím neříká, že by bylo potřeba sdělovat účel, proč se o informace žádá, tak Ústavní soud to zjevně stanovuje jako nezbytný požadavek v obdobných případech, kdy kolidují dvě rovnocenná základní práva, který umožní posouzení, jaké z práv má mít přednost,“ popisuje pro server iROZHLAS.cz právní expert Jan Vobořil z Iuridicum Remedium, který se zaměřuje na ochranu osobních údajů a soukromí, a dodává: „Osobně si myslím, že je tento požadavek legitimní.“

Redakce na resorty, které o doplnění požádaly, napsala, že žadatel není povinen správnímu orgánu shromažďovat podklady pro rozhodnutí, a nechala tak posouzení, zda se jedná o veřejný zájem, na konkrétních úřadech.

Nepřiměřená míra

A poté už se začaly scházet zamítavé odpovědi. Společným jmenovatelem bylo tvrzení, že pro veřejnou diskusi není potřeba znát konkrétní jména úředníků, protože postačí anonymizované údaje.

„Ani opakovaným vyhledáním prostřednictvím systému Google nebylo možné potvrdit konkrétní veřejnou diskusi, pro niž by bylo nezbytné znát výši platů a odměn představených ministerstva,“ přiblížilo například ministerstvo zemědělství, jakým způsobem posuzovalo veřejný zájem.

Ministerstvo zdravotnictví pak odmítlo poskytnout informace úplně. „V daném případě jednoznačně převažuje zájem na ochraně osobních údajů a soukromí zaměstnanců nad případně kolidujícím a dle názoru Ústavního soudu a priori sporným právem žadatele na informace,“ napsal resort v odůvodnění. Teprve až po stížnosti zaslal resort alespoň anonymní údaje.

Údaje v anonymizované tabulce - tedy pod jmény Náměstek 1, Náměstek 2 či Ředitel odboru 18 – nakonec zaslalo i ministerstvo dopravy, resort životního prostředí, podle kterého jsou platy ve státní správě transparentní už tím, že jsou stanoveny zákonem. Stejně tak konkrétní jména úředníků odmítlo poskytnout ministerstvo pro místní rozvoj, resort kultury či práce a sociálních věcí a obrany.

Verzi platů a odměn bez konkrétních jmen zaslalo - ostatně jako každý rok - také ministerstvo zahraničních věcí. „Žadatelce bylo umožněno vytvořit si relativně ucelenou představu o majetkových poměrech širokého okruhu osob, aniž by existovaly jakkoliv odůvodněné pochybnosti o tom, že výdaje na platy a odměny těchto osob byly ministerstvem vynaloženy neoprávněně,“ napsal resort v rozhodnutí s tím, že v opačném případě by bylo zasaženo do práv dotčených úředníků v „nepřiměřené míře“.

Důvod, proč se server iROZHLAS.cz každým rokem ptá na ministerské odměny, jsou rekordmani z minulých let. Například za rok 2015 okupovali prvních osm příček žebříčku nejvyšších odměn úředníci ministerstva průmyslu a obchodu. Tehdy náměstek schovaný pod názvem 'Náměstek 5' inkasoval odměnu 1,3 milionu korun, což bylo o necelých 300 tisíc více, než si za celý rok vydělal na hrubé mzdě, informoval server Lidovky.cz. Za éry ministra Radka Johna dostal zase jeden z úředníků odměnu 170 tisíc korun, a to po 13 pracovních dnech.

‚Zvědavost vůči vrchnosti‘

Podle právníka Vobořila by v případě vysokých státních úředníků měly být tyto údaje přístupné. „Samozřejmě, čím výše je pracovník ve struktuře ministerstva, tím je zájem na tom, aby byla jeho odměna známa legitimní, jaksi přirozeně,“ míní.

Pro řešení situace pak navrhuje například dvoukolovou žádost. „Nejprve si vyžádat anonymizované údaje s částkami a pak konkrétní údaje o lidech, u nichž jsou například částky moc vysoké, a už konkrétně se ptát, kdo je ten člověk, který dostal tak vysoké odměny a za co konkrétně je dostal, proč vybočuje z příjmové úrovně jiných osob na stejné úrovni řízení,“ nastiňuje možný postup.

Mají ministerstva poskytovat i konkrétní jména úředníků?

„Pokud by se mělo formulovat obecné pravidlo, což jde ale v podstatě proti zásadám testu proporcionality, který požaduje Ústavní soud, tak bych i vzhledem k mnohem političtějšímu charakteru funkcí náměstků řekl, že u těchto osob spíše převáží právo na přístup k informacím. U ředitelů odborů na obecný dotaz spíše ne a jména by se měla doplnit až například v případě určitých podezření a pochybností o nestandardní výši odměny sdělené na první žádost v anonymizované podobě,“ míní expert Vobořil.

Například podle poradce Otevřené společnosti Oldřicha Kužílka povzbudil nález Ústavního soudu „nejhorší rys“ českého úředního systému.

„Podvědomou snahu stavět se do nepřátelského postavení vůči médiím a vůči veřejnosti, pokud ta projevuje nějakou zvědavost vůči vrchnosti. Vzbudil kafkovskou schopnost úředních aparátů cokoliv rozmělnit, podrobit procesním komplikacím natolik, že věc sama úplně zmizí a s lidskými životy, například s obyčejnou otázkou, kolik z naších daní platíme nejvyšším představitelům státu, již nemá nic společného,“ míní Kužílek, který je současně spoluautorem zákona o svobodném přístupu k informacím.

Podle jeho slov způsobil nález byrokratickou administrativní zátěž, kterou se „dokazuje nos mezi očima“.

Odborník na otevřenost veřejné správy a spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek | Zdroj: Fotobanka Profimedia

„Že novináři jsou hlídacími psy demokracie, že platové výdaje státního rozpočtu jsou věcí veřejného zájmu a že nejvyšší představitelé ministerstev jsou osobami pod drobnohledem. Jenom sepsat tyto absurdní tirády trvá tolik času, že by úředníci ministerstev za něj mohli vyřídit desítky jiných potřebných záležitostí,“ přibližuje Kužílek.

Kdo je kdo

  • Oldřich Kužílek je expertem na transparentnost státní správy, od roku 2000 působí jako poradce pro Otevřenou společnost. Je zároveň spoluautorem zákona o svobodném přístupu k informacím. Ve volbách 2017 kandidoval za stranu Starostové a nezávislí. Je členem zastupitelstva na Praze 6.
  • Jan Vobořil působí v organizaci Iuridicum Remedium a specializuje se na ochranu osobních údajů a soukromí. Na Univerzitě Karlově vystudoval Právnickou a Filosofickou fakultu.

Podle něj jsou totiž některé závěry Ústavního soudu nekonzistentní a matoucí. „Nic nemění na tom, že i podle něj jsou ministerstva nadále povinna bez prokazování, že novinář je novinář, že vysoký představitel je vysoký představitel a že veřejné peníze jsou veřejné peníze, poskytnout údaje o odměňování nejvyšších představitelů ministerstev,“ myslí si Kužílek.

Praxi pak budou muset podle jeho názoru napravovat soudy, což ale může trvat i několik let. Jak přitom upozorňuje analýza protikorupčního sdružení Oživení, právě čas je v těchto případech zásadní, neboť požadovaná informace postupně ztrácí na významu.

„Argumenty a odůvodnění pro neposkytování informací jsou leckdy irelevantní nebo neoprávněné – což je koneckonců pochopitelné, protože jediným cílem takových argumentů je nezřídka pouze celý proces prodloužit. (...) Nové argumenty, třebaže irelevantní, jsou nejlepší způsob, jak získat další čas, během nějž informace ztratí svou hodnotu,“ stojí ve zprávě.

Podjaté celé ministerstvo

Například na ministerstvu zemědělství vyřizoval žádost ředitel odboru kanceláře ministra Vít Doležálek. I jeho funkce spadá do kategorie, na které se žádost redakce vztahovala, a proto ho server iROZHLAS.cz navrhl vyloučit pro podjatost. Jinými slovy: při rozhodování o tom, zda resort údaje poskytne, rozhodoval Doležálek i sám o sobě. Resort to ale zamítl, podjatost je prý možné navrhnout až v odvolacím řízení.

Nehledě na to, že Doležálek podjatý není, uvedlo dále ministerstvo. „Důvodem pro vyloučení nemůže být vztah k věci, ale potencionální vztah k osobě žadatelky,“ napsal úřad.

Námitku podjatosti odmítlo také ministerstvo vnitra či dopravy.

Naopak ministerstvo průmyslu a obchodu nechalo nakonec pro podjatost vyloučit celý úřad – tedy náměstky a ředitele odborů – a o žádosti rozhodoval přímo ministr Tomáš Hüner (za ANO). Resort ale nakonec neposkytl konkrétní částky, nýbrž jen seznam ředitelů odborů i náměstků a pouze sdělil, jaké složky a v jaké výši tvoří jejich plat.

Hana Mazancová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme