Odposlechy – nit linoucí se vládní krizí, trestné nejsou
Zatímco odposlechy s cílem usvědčit pachatele trestné činnosti mají pevně daná přísná pravidla, nainstalovat soukromou „štěnici“ a zasahovat tak do soukromí jedince může beztrestně prakticky kdokoliv.
Bývalá šéfka poslaneckého klubu Věcí veřejných Kristýna Kočí měla v poslední době podle všeho co dočinění s odposlechy hned dvakrát. Poprvé, když našla v ložnici upravený mobilní telefon, podruhé pak, když si někdo natočil v kavárně kompromitující soukromý rozhovor.
Platný trestní zákoník v současné době neobsahuje žádné ustanovení, podle kterého by odposlechy mohly být stíhány jako samostatný trestný čin. Samozřejmě pokud někdo na druhého získá kompromitující materiály a pak jimi dotyčného vydírá, dostane se do křížku se zákonem, ale samotné odposlouchávání trestné není.
Toho se ostatně využívá i v byznysu, kdy firmy nasazují na konkurenci špionážní techniku s cílem získat nějakou informaci, nějakou výhodu.
Nejlevnější „štěnice“ se dá pořídit za několik málo set korun, tedy s trochou nadsázky jsou dostupné pro každého.
Jejich použití je ale jednoznačným zásahem do soukromí, do osobnostních práv odposlouchávaného. Ten se tak může v civilním řízení domáhat odškodnění v řízení na ochranu osobnosti.
Jeho výše pak bude určována případ od případu, podle míry zásahu. Jiná asi bude v případě, že by se záznam nebo jeho přepis objevil někde na veřejnosti. Úplně jinak se pak postupuje v případě úniku policejních odposlechů ze spisů. Na to už trestní zákoník pamatuje, a to až osmiletým vězením.
