Sama ČSSD samozřejmě zákon, kterým se uklidní situace přijmout nemůže, nemá ve Sněmovně ani v Senátu většinu. Zatímco v minulosti většinou sociální demokraté hledali kompromis s ODS v rámci opoziční smlouvy, tentokrát se jim v nepříjemné politické kauze stává přirozeným partnerem čtyřkoalice. ODS se ovšem sotva smíří s tím, že jí v ruce zůstal Černý Petr, že bude pouze přihlížet, jak ostatní parlamentní strany řeší skandál s vypnutou obrazovkou veřejnoprávní televize, aniž by se zajímaly, co si o věci myslí Václav Klaus.

ODS je příliš hrdou stranou, než aby se smířila s ponižující rolí statisty. A tak z defenzívy přejde do útoku proti všem a pětině občanů se to bude líbit. Problém je v tom, že pětina voličů nestačí k tomu, aby se strana, kterou zvolí, podílela na vládě. Ještě před měsícem si asi žádný politolog neuměl představit českou politickou scénu bez významného vlivu ODS. Po kauze s Českou televizí je naopak obtížné si představit, že by ODS mohla skončit jinde, než v izolaci.

Není to tím, že by sociální demokracie skvěle vládla, anebo že by čtyřkoalice nabízela zázračný recept hospodářského zázraku. ODS si svoje komplikace způsobila sama. Její tři členové v Radě České televize s největší pravděpodobností definitivně přehodili výhybku politického vývoje. Tomu se říká smůla.

Ivan Hoffman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít