Ochranné léčení stále nemá žádnou koncepci, tvrdí ombudsmanka. Chybějí peníze i personál

Ochranné léčení v České republice trpí vážnými systémovými nedostatky, řekla ve čtvrtek novinářům ombudsmanka Anna Šabatová. Institut ochranného léčení podle ní postrádá propracovaný zákonný rámec, chybějí peníze i personál, a zařízení, která poskytují ústavní ochranné léčení, jsou přeplněná. Výsledkem může být snižování bezpečnosti pacientů i personálu, varovala ombudsmanka.

Tento článek je více než rok starý.

Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ombudsmanka Anna Šabatová na fotografii z roku 2015

Ombudsmanka Anna Šabatová na fotografii z roku 2015 | Foto: Ladislav Němec/MAFRA | Zdroj: Fotobanka Profimedia

„V podstatě neexistuje komplexní právní úprava, která by zajišťovala všechny věci související s ochranným léčením včetně třeba návaznosti, jde o situace, které nastávají, když jsou lidé propuštěni,“ uvedla Šabatová. Dodala také, že neexistují pravidla pro přemístění člověka nebo přerušení ochranné léčby.

Soudit se kvůli diskriminaci je v Česku těžké, myslí si ombudsmanka. Oběti podle ní nevěří v pomoc státu

Číst článek

O ochranném léčení rozhoduje soud u lidí, kteří spáchali trestný čin například kvůli duševní nemoci nebo ve stavu nepříčetnosti.

Tragédie ve Žďáru

Nutnost začít systémově řešit tento institut ukázal podle Šabatové pět let starý případ ze Žďáru nad Sázavou. Tam psychicky nemocná žena vtrhla do školní budovy, ubodala studenta a další tři lidi zranila. Tragédie tehdy vyvolala debatu o léčbě psychicky nemocných. Útočnice totiž do února toho roku byla v opavské psychiatrické léčebně, poté ji ale soud propustil z ústavního do ambulantního léčení.

Podle ombudsmanky se ale na ochranném léčení za posledních pět let od tragédie nic nezměnilo. Klesla však ochota soudů propouštět nemocné z ústavní léčby, nemají-li další zázemí. Ombudsmanka upozorňuje, že stát nestanoví kapacitu ani na zajištění ochranné léčby, přestože pacientů přibývá. Málo je i ambulancí pro pacienty s ochranným léčením a neexistuje jejich síť.

Mnoho lidí je v ochranné léčbě víc než dva roky a žijí třeba na sedmi až osmilůžkových pokojích. „V takovém prostředí těžko může ta léčba probíhat velmi úspěšně,“ řekla Šabatová.

Dozorci odmítli, že by Fajád telefonoval v rozporu s předpisy. Na jednu žádanku ale volal víckrát, přiznali

Číst článek

Léčení se také třeba několik týdnů nedostanou na vycházku, neboť to zákon nijak nezaručuje, na rozdíl od vězňů, kteří mají zákonem zaručenou hodinovou vycházku denně. Navíc chybí personál, který by pacienty ven doprovodil.

Ombudsmanka navštívila v letech 2017 až 2019 deset psychiatrických zařízení pro dospělé, pět z nich mělo zaměření na výkon ochranného léčení.

Ochranné léčení se dělí na psychiatrické, sexuologické, závislostní případně smíšené. V České republice je celkem 14 psychiatrických nemocnic, které ústavní ochranné léčení poskytují, z toho 13 poskytuje psychiatrické léčení, šest sexuologické. Podle ministerstva zdravotnictví z roku 2018 vykonávalo ochrannou léčbu 951 lidí, z toho 664 jich prodělávalo psychiatrické léčení, 145 léčení návykových nemocí a 142 léčení sexuologické. Ve srovnání s předchozími 18 měsíci šlo o třináctiprocentní nárůst.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme