Snad omikron nebude vyžadovat tolik nemocniční péče, doufají zdravotníci v Domažlické nemocnici
Kde je omikron? Například v nemocnicích v celém Plzeňském kraji leželo tento týden 78 pacientů a nikdo z nich nebyl nakažený variantou omikron. Paradoxně v nemocnicích leží méně pacientů, než kolik stonalo na jaře v domažlické nemocnici. Tam bylo hospitalizováno v jednu chvíli 147 nemocných a z toho 34 dýchalo s podporou přístrojů. Dnes leží v Domažlicích deset pacientů. Nikdo z nich není očkovaný.
Oddělení chirurgie, ze kterého se stalo covidárium před dvěma lety, je neobvykle tiché. Z osmnácti lůžek je obsazeno deset. Dva pacienti vyžadují intenzivní péči a vysoký průtok kyslíku. Dostávala ho i čerstvá sedmdesátnice Julie Šebelová, ve čtvrtek ráno už ale mohla přejít na nižší dávku. „Myslela jsem si, že kyslík chutná lepší. Tento průmyslový sice člověka drží při životě, ale chuť má strašnou.“
Julie Šebelová ho musela dýchat přes dva týdny, do nemocnice se totiž dostala na konci loňského roku a málem skončila na ARO. „Já jsem se chtěla nechat naočkovat jinou vakcínou než genovou mRNA a skoro, skoro jsem to stihla,“ říká trochu záhadně žena, která pracuje jako místostarostka v blízké obci. Domů se v nejbližších dnech ale ještě nedostane.
Na chodbě před sesternou stojí jako obvykle stůl s počítačem a sedí u něj osamocená lékařka Barbora Špičková. Jen na konci chodby projde s sanitářka s desinfekčním prostředky. Internistka zvedne hlavu, dlouhé vlasy ji padnou na ramena a třikrát ťukne prsty do stolu. „Nechci to zakřiknout,“ usměje se dvaatřicetiletá lékařka za rouškou.
„Možná to ale ukazuje na to, že snad omikron nebude vyžadovat tolik nemocniční péče a průběhy budou lehčí,“ přemýšlí. Domažlická nemocnice je přitom spádová i pro okres Tachov, kde nákaza covidem překračuje republikový průměr a kde jako v celé zemi také převládá omikron.
„Neříkejte, že je tu klid,“ zasahuje rozverně do hovoru staniční sestra Šárka Němcová. „Jen to řeknete a určitě nám přijedou aspoň dvě záchranky.“ Staniční stojí u vysokého stolku v sesterně a probírá krabičky s léky. „Nenudíme se, nebojte. Teď tu máme sice deset pacientů, ale upravujeme provoz, vylepšujeme to tu. Až ten blázinec skončí, tak zase najedeme do starých kolejí a bude z toho chirurgie, takže jedeme pořád,“ popisuje.
‚Půjde to do ztracena‘
Až se z covidového oddělení zase stane chirurgie, opět ji ovládne primář Jindřich Křižan. Ten svým způsobem na omikron dokonce spoléhá. „Myslím, že to díky omikronu skončí tím, že sice všichni budou pozitivní, ale v nemocnicích bude pacientů čím dál víc ubývat. Půjde to do ztracena jako běžná chřipka a nebude to tak závažné onemocnění jako předtím. Aspoň tak to tipuju,“ říká.
Lehce optimistický je i ředitel nemocnice Petr Hubáček, který je lékařem urgentní medicíny a několikrát za měsíc chodí na služby. „Musím říct, že jsme psychicky klidnější. Trochu se začalo strašit, že Evropa kolabuje pod omikronem, u nás to zatím nevypadá. Experti odhadovali, že epidemie měla kulminovat tento týden, teď se ale mluví o tom, že až po 16. lednu. Díky tomu, jak se obyvatelé proočkovali a promořili, tak by to nemuselo být tak hrozné jako na jaře,“ doufá.
Jaro bylo v Domažlicích drsné, protože nemocnice patří pod Plzeňský kraj a byla vyčleněná jako covidová pro celý kraj spolu s Fakultní nemocnicí v Plzni. Teď jsou ale pacienti rozděleni ve všech spádových nemocnicích. „Já jsem rád, aspoň můžu dát některým zaměstnancům dovolenou. Mnozí ji neměli celý rok a mají toho dost,“ podotýká ředitel Hubáček.
