Děti se ptají: Proč pan prezident mluvil sprostě? ‚Jen několik slov,‘ hájí ho mluvčí Ovčáček

„Pan prezident v náročných zkouškách během svého mandátu obstál,“ odpovídá prezidentský mluvčí mladým redaktorům z Dismanova rozhlasového dětského souboru. Ti se v rámci seriálu Českého rozhlasu Děti se ptají zaměřili na prezidentskou volbu a vyzpovídali mimo jiné i Jiřího Ovčáčka. Mluvčího Miloše Zemana se ptali zejména na to, jak hodnotí prezidentovo desetileté působení na Hradě a jak se ohlíží za nejvýraznějšími momenty Zemanova úřadování.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Miloš Zeman

Miloš Zeman | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Pan prezident Miloš Zeman je prezidentem už skoro deset let. Lidé si ho zvolili dvakrát. Jak svou úlohu zvládl?
Deset let je dlouhá doba a za deset let se také stane mnoho věcí. A v té naší éře, kterou prožíváme, se děje opravdu mnoho událostí, které jsme prožili. A dovolím si říct, že pan prezident všemi těmi zkouškami, které přicházely – a nebyly to věru jednoduché věci, od výzev, které se týkaly migrační krize, až po to nejsmutnější, a to je válka – obstál.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor členů Dismanova souboru s Jiřím Ovčáčkem ze seriálu Radiožurnálu Děti se ptají.

Nebylo to jednoduché a bylo to vždy složité rozhodování, protože v dnešním světě o to víc než v těch dobách minulých mnohdy rozhoduje každé slovo o tom, jak se bude vyvíjet naše budoucnost a jak se bude vyvíjet i naše přítomnost. Takže to období bylo velmi zajímavé a myslím si, že pan prezident obstál se ctí a tak také bude hodnocen historií, i když někteří teď tvrdí opak.

Když byl pan prezident zvolený poprvé, tak mi byl jeden rok. Pamatuji si až věci z posledních roků. Co všechno udělal během té doby, co je prezident?
Možná překvapím jednou věcí. Nebudu mluvit o velkých státnických činech, zajímavých projevech, pozoruhodných zahraničních cestách nebo setkáních se zajímavými státníky, například s již zesnulou královnou Alžbětou II. Asi to nejcennější, co pan prezident udělal, je to, že byl v kontaktu s občany.

To znamená, že jezdil pravidelně, zvláště v tom prvním období, do malých měst, malých obcí, ale i větších měst na setkání s občany České republiky, aby si s nimi povídal. A to je totiž asi to nejdůležitější. Je to i taková výzva, možná dědictví pro budoucnost pro české politiky, aby nezanedbávali kontakt s občany a možnost s nimi pohovořit.

Dnes je trochu tendence dělat politiku přes sociální sítě, přes Twitter, přes Instagram, Facebook, TikTok. Ale to je taková politika na dálku. Vždycky je důležité s lidmi mluvit.

Zemanovy přešlapy

Udělal pan prezident i nějaké chyby?
Určitě. Pan prezident udělal nějaké chyby. Jednou z těch chyb, o které pan prezident hovoří, je, že podcenil situaci, která se týká třeba Ruska. Pan prezident je z generace politiků, kteří vyrůstali po druhé světové válce. Narodil se za druhé světové války v roce 1944, dokonce za bombardování Kolína. Tehdy byl vypojen elektrický proud, takže se pan prezident v porodnici narodil při svíčkách.

Zeman: Mobilizace je zřejmě důsledkem úspěšné ofenzivy. Ukrajině je potřeba pomoci nejen vojensky

Číst článek

A lidé jako je pan prezident nebo třeba Angela Merkelová, bývalá německá kancléřka, vždy upřednostňovali mírová vyjednávání. Tady se ale ukázalo, že ona protistrana, teď hovořím o Rusku, nechce mír. A v tom možná byla ta chyba, protože lidé, kteří viděli tu narůstající touhu po válce ze strany Ruska, měli v tomto směru pravdu. Ale to je možná právě generační záležitost, i když osobně by se mi víc líbilo, kdyby pravdu měli ti, kteří chtěli mír.

Johanka teď před pár dny mluvila s panem (Ladislavem) Špačkem. On byl taky mluvčí jako vy a říkal, že by prezident nikdy neměl mluvit sprostě. Proč pan prezident mluvil sprostě?
Pan prezident za celých deset let jestli použil tolik sprostých slov, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky, tak je to mnoho. Někdy se použije ostřejší slovo, ale to je věc, která je v české politice ne úplně běžná, ale stává se i některým jiným státním představitelům. Nemělo by to být pravidlem a u pana prezidenta to pravidlem není.

Ostřejší slovo používali v minulosti i lidé, kteří byli ve vedení některých jiných států. Ale v každém případě by to nemělo být tak, že by politik měl mluvit ostrými slovy a ta mírná slova používat velice málo. Mělo by to být naopak. Takže v některých situacích, kdy to pan prezident považoval za přiléhavé, to znamená vhodné situaci, takové slovo použil, ale není to jeho styl vyjadřování.

Český rozhlas dostal upozornění od RRTV kvůli vulgaritám prezidenta

Číst článek

Ostatně teď nedávno se setkal se svým protikandidátem z první volby Karlem Schwarzenbergem. Ten také nejde pro ostré slovo daleko, ale vždycky to má svůj smysl. Neměla by se ta slova zneužívat v takovém slova smyslu, že by se měla používat často. Nemělo by to být zvykem, ale na druhou stranu bychom měli ty věci vidět v úhlu deseti let. A za těch deset let těch slov bylo tak malinko, že si myslím, že není důvod neříci si, že to není důležité. Není to důležité.

Churchill a de Gaulle

Má pan prezident nějaký vzor?
Pan prezident má dva vzory, a má je dokonce ve své kanceláři. Možná bych dokonce řekl tři vzory, ale ty dva základní vzory jsou Winston Churchill a Charles de Gaulle. Oba státníci jsou vyobrazeni v kanceláři v pracovně pana prezidenta.

A pak je tam také velký portrét prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. To je to navazování v té české politice na práci prvního československého prezidenta. Z hlediska mezinárodní politiky jsou to právě Churchill a de Gaulle jako velké vzory pana prezidenta.

U de Gaulla je to například to, že se navrátil do vysoké politiky po pauze, což je ostatně i příklad Winstona Churchilla. A v tom patrně inspiroval i pana prezidenta, protože se také do vysoké politiky navrátil po deseti letech důchodcovství na Vysočině.

Minulý rok byl pan prezident nějakou dobu v nemocnici a politici i lidi na internetu hodně mluvili o tom, jestli může dělat všechny svoje povinnosti. Já vůbec nevím, jak moc je prezidentský program náročný a kolik je to práce. Jde prezidentování zvládat, i když člověku není dobře?
Ano, prezidentování jde zvládat, i když člověku není dobře. Prezidentská funkce má určitý základní rozměr, který je daný Ústavou. To jsou jmenovací akty, odvolávání různých politiků, podepisování zákonů, dokumentů, smluv. To jsou věci, které se dají, pokud ta nemoc není nějaká opravdu fatální, zvládat.

Za péči o prezidenta Zemana v Lánech zaplatil Hrad 1,7 milionu. Stejnou částku pak uhradila VZP

Číst článek

No a pak jsou pracovní povinnosti, které si prezident určuje sám ve svém programu. To znamená, s kým se setkává, s kým chce hovořit, zástupce kterých organizací přijímá. Třeba dneska pan prezident přijímá Radu seniorů ČR. Čeká ho také tradiční focení s příslušníky Hradní stráže. To jsou všechno aktivity, které prezident republiky zařazuje do svého programu po svém uvážení.

Je třeba plnit základní ústavní povinnosti a k tomu si každý prezident podle své představy nebo politického zaměření zařazuje svůj program, který mu vyhovuje a který odpovídá jeho názorům a pohledu na svět. To je asi to základní a nejdůležitější. Jsou prezidenti, kteří třeba nevyjížděli mezi občany, protože dávali přednost něčemu jinému, třeba pravidelným televizním projevům.

Pan prezident zvolil cesty za občany, ale nejsou povinností danou prezidentovi. Prezident má povinnosti dané ústavou. Teď pana prezidenta například čeká podpis dvou zákonů. To je ústavní povinnost, kterou by prezident republiky měl plnit. Ale k tomu dalšímu, to jsou vždy věci, které pan prezident uvažuje sám, když si sestavuje se svými spolupracovníky program třeba na další týden nebo na další měsíce, musí se hodně plánovat.

‚Síla slova‘

Když jsem se připravovala na dnešek, tak jsem se snažila najít nějaké rozhovory s panem prezidentem, ale nebylo jich tolik jako třeba s Andrejem Babišem (ANO) nebo teď panem (Petrem) Fialou (ODS). Proč pan prezident netočil víc rozhovorů?
Možná jsem to trošičku naznačil už v úvodu, když jsem hovořil o síle slova v dnešním světě. Dnešní svět je hodně upovídaný. Mnoho se hovoří, každý se vyjadřuje ke všemu, nejlépe na twitteru. Všechno se komentuje a možná pan prezident v tomto směru chce jít trošičku příkladem a hovoří méně, ale koncentrovaně. Rozhovory se konají, ale nejsou tak časté právě z toho důvodu, že bychom v dnešní době měli vážit slova.

Dnes dokáže slovo vyvolat válečný konflikt nebo konflikt ve společnosti. Proto pan prezident volí úspornější, uměřenější komunikační strategii, protože prostě jednoduše každodenní vyjadřování vede pouze k tomu, že se zhoršuje atmosféra ve společnosti. Politici se například navzájem napadají a v tomto směru pan prezident už i sám řekl, že nechce jít už touto cestou neustálých reakcí na reakce.

Pan prezident se docela dlouho kamarádil s ruským prezidentem (Vladimirem) Putinem, ale po útoku Ruska na Ukrajinu změnil svůj názor. S kým se tedy teď kamarádí?
Pan prezident se kamarádí s dobrými lidmi a s lidmi, kteří jsou jeho přáteli, to jsou opravdová přátelství. Mezi státníky vznikají také přátelství, ale to jsou jiné typy přátelství než mezi lidmi, kteří žijí třeba rodinným životem nebo mají své přátele v zaměstnání nebo kamarády ve škole. To jsou přátelství, která by měla přinášet výhody pro obě strany. Je to komunikace mezi zástupci dvou států.

Zeman lituje ztrát sociální demokracie, komunistů nikoliv. V Praze by rád viděl spolupráci ODS a ANO

Číst článek

Rozhodně, a to je vždycky taková trvalka vztahu pana prezidenta, je Izrael. To je základem politiky pana prezidenta a je to pro něj velmi srdeční záležitostí. Má takový velký sen, aby se česká ambasáda přesunula z Tel Avivu do Jeruzaléma, tak jako to udělaly třeba Spojené státy americké. A to je věc, která je po celých těch deset let hlavní nosnou linii politiky pana prezidenta, opravdu přátelského vztahu k Izraeli a lidem v Izraeli.

Pokud jde o Vladimira Putina, vlastně jsem už odpovídal. Pan prezident je člověkem generace, která vždy upřednostňuje mírové řešení, ale k tomu potřebujete vždycky dva, to znamená dohodu dvou státníků na mírovém řešení. A tady bohužel došlo k tomu, že ruská strana touží po válce, touží po pomstě a touží po zabíjení. A to je velmi smutné i z toho důvodu, že pan prezident končí mandát v situaci, kdy čelíme velmi nebezpečné situaci.

Setkávání s lidmi

Je něco, s čím pan prezident začal a další prezident nebo prezidentka by v tom měli pokračovat, jako třeba nějaké plány nebo tak?
Určitě ano. Myslím, že je to právě ono setkávání nejenom s občany, ale třeba se zástupci profesních organizací. Míním tím třeba se zástupci seniorů, studentů, jsou tu zástupci různých profesních sdružení. To jsou pravidelná setkání, která pan prezident zavedl.

Velmi užitečná jsou také pravidelná setkání se členy vlády, protože to umožňuje jednu důležitou věc. Zase se vrátím ke komunikaci, ke slovu. Pokud máte pravidelná setkání s předsedou vlády jednou měsíčně, teď se blíží další setkání s panem premiérem, tak máte možnost si mezi čtyřma očima říct, s čím nesouhlasíte nebo s čím souhlasíte. A potom už nepřijdete před novináře s nějakým konfliktním tématem, ale vše si vyříkáte mezi čtyřma očima.

Je to dobré pro celou zemi, protože se omezují různé přestřelky na televizních obrazovkách nebo na sociálních sítích. To, co by asi mělo být doporučení pro kohokoliv, kdo přijde na Pražský hrad, je udržovat komunikaci s ústavními činiteli. To znamená ale nejlépe takovou, která umožňuje poklidné projednávání a setkávání s různými zájmovými skupinami občanů. Nemyslím teď s nějakými lobbisty, ale s lidmi, kteří zastupují části naší společnosti.

Prostě a jednoduše setkání s lidmi z toho důvodu, aby prezident republiky nebo prezidentka republiky věděli, co lidi opravdu trápí, a nečetli si jenom noviny, kde se to nedočtou.

Jezdí pan prezident pořád na té žluté lodi? Byl jste tam někdy s ním?
Na žluté lodi jsem s panem prezidentem nikdy nebyl, protože když má pan prezident dovolenou, tak si taky beru dovolenou. A letos pan prezident chtěl vyplout na svém člunu, ale počasí tomu zabránilo. Byla zima a nebylo hezky, ale už se chystal, že vypluje na svém člunu. Předpokládám, že až bude v definitivním důchodu, protože to už bude druhý důchod od března roku 2023, že v létě na svém člunu vypluje. Pokud to zdraví dovolí a hlavně počasí.

Pan prezident se teď stal nově lánským občanem, takže už přestal být Pražákem. Takže se jenom malinko přesune z lánského zámku do nového domu v Lánech a bude bydlet tam. Takže bude bydlet za Prahou, kde je krásně, protože tam jsou stromy, je tam veliký les, velká obora. To je místo, které se panu prezidentovi nesmírně líbí. A tam si bude číst, odpočívat a přijímat návštěvy.

Co bude tedy pan prezident dělat, až přestane být prezidentem a co budete dělat vy?
Pan prezident bude penzistou, který si bude číst knížky, které obdržel za deset let. Je jich obrovské množství. Ačkoliv i teď si najde čas na to číst knížky, pan prezident většinou čte několik knih najednou, má takový speciální systém. Většinou jsou to knihy o historii, o historických osobnostech, historických dějích. To je oblíbená literatura pana prezidenta. Takže bude odpočívat, pokud bude zima, tak u krbu.

A pokud jde o mě, tak to zatím vůbec neřeším, protože jsem tak zvyklý ve svém životě, že rozhodování o tom, co budu dělat, budu činit až na jaře roku 2023. Do té doby to nechávám být. Považoval bych to i za určitou neslušnost vůči svému zaměstnavateli, kdybych teď obíhal Prahu a dožadoval se nového zaměstnání.

Josef Kaňka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme