OVĚŘOVNA: Elektřina prodávaná do Německa za 0,25 koruny a kupovaná za 16 korun? Nesmysl, reaguje odborník

Na sociálních sítích lidé sdílí příspěvek političky a spoluzakladatelky hnutí Trikolora Ivany Kerlesové. Ta kritizuje energetickou politiku vlády a píše, že Česko prodává do Německa elektřinu vyrobenou za 0,25 koruny za kilowatthodinu a stejné množství z Německa zpětně nakupuje za 16 korun. „Výše uvedené tvrzení není ve všech svých částech pravdivé,“ reaguje pro server iROZHLAS.cz odborník na energetiku Stanislav Mišák

Ověřovna! Praha/Ostrava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Elektrická přenosová soustava (ilustrační foto)

Elektrická přenosová soustava (ilustrační foto) | Zdroj: pxhere CC0 Public Domain

„Chtěla bych vás požádat o ověření informace, že ačkoliv je Česko ve výrobě elektřiny soběstačné, musí podle nějakých unijních dohod či nařízení dávat vyrobenou energii do společného ‚kotle‘, odkud ji pak odkupuje zpátky za mnohem vyšší ceny. Konkrétní zpráva, kterou jsem slyšela, mluví o tom, že Němci si přiráží několik stovek procent na elektřinu, kterou od nich bereme,“ zněl začátek jednoho z e-mailů, který dorazil do schránky Ověřovny serveru iROZHLAS.cz.

Odkazoval se přitom na informace, které kolují ve veřejném prostoru už několik týdnů a které naposledy aktualizoval třeba šířený příspěvek Ivany Kerlesové, spoluzakladatelky hnutí Trikolora.

„Pro zvyšování cen energií není jediný objektivní důvod. V republice máme dostatek elektřiny a v širším slova smyslu i energie. V její výrobě jsme soběstační. Elektřinu nám zdražuje obchodování na německé burze, emisní povolenky a přenosová soustava. Jednu kilowatthodinu si vyrobíme za 25 haléřů. Přes energetickou burzu v Lipsku ji překupujeme za 16 korun,“ tvrdí v příspěvku politička.

Citace z něj se začaly objevovat i na dalších stránkách sdružujících české nacionalisty. Tam už se jejich dosah zvyšuje. Příspěvek na jedné z takových stránek má vyšší tisíce sdílení.

Cena elektřiny

Jenže tvrzení političky nejsou tak úplně pravdivá. Už samotnou zmínku o nákupu elektřiny za 16 korun za kilowatthodinu z Německa je snadné vyvrátit. Aktuálně se obchodovaná cena za zmiňované množství elektřiny pohybuje na trzích na polovičních hodnotách. A šestnácti korunám se v posledním roce vůbec nepřiblížila. Ostatně, dokládá to i přiložený graf.

Vývoj ceny elektřiny na trhu | Zdroj: Kurzy.cz

Kde politička na zmiňovanou cenu přišla, neumí přesně určit ani serverem iROZHLAS.cz oslovený odborník Stanislav Mišák z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

„Řekl bych, že ta částka vznikla někde na spotovém trhu, který tvoří pouze zanedbatelnou část množství obchodované elektřiny energetické společnosti,“ přemýšlí.

Jak redakci vysvětlil, prodej elektřiny je v současnosti velmi sofistikovaná činnost. Správný výpočet nákladů spojených s výrobou a distribucí elektřiny je přitom pro energetické firmy, ale i samotný stát klíčový. Právě to totiž zajistí funkčnost celého systému.

Zestátnění ČEZ? Samotný právní status jedné firmy ceny elektřiny výrazně neovlivní, míní analytik Gavor

Číst článek

Její výsledná cena se pak podle odborníka skládá ze dvou základních složek – regulované a neregulované. Cenu regulované složky ovlivňuje stát přes Energetický regulační úřad a obsahuje různé druhy poplatků spojené s procesem přenosu, distribuce elektřiny, systémových podpůrných služeb a podobně.

Co stát ovlivnit nemůže, je neregulovaná složka, na tu už má vliv samotná energetická firma. A právě ta způsobuje podle Mišáka současný nárůst cen nejvíce.

„V tisku jsou často slyšet názory na zásahy vlád v různých evropských zemích, které stanovily maximální cenu elektřiny. Problém spočívá v tom, že všichni významní výrobci elektřiny včetně firem s majoritní účastí státu, jako je francouzská EDF nebo ČEZ, mají formu akciové společnosti. Proto musí z principu usilovat o přízeň akcionářů tím, že svoje úsilí s péčí ‚řádného hospodáře‘ zaměřují na maximalizaci hodnoty společnosti,“ popisuje serveru iROZHLAS.cz Mišák.

Stanislav Mišák

Celý svůj profesní život se věnuje otázce efektivního hospodaření s energiemi. Profesor Stanislav Mišák je ředitelem výzkumného Centra ENET na Vysoké škole Báňsko – Technické univerzitě Ostrava a hlavním řešitelem Národního centra pro energetiku, které se zabývá aktuálními otázkami moderní energetiky.

Je autorem více než 400 odborných publikací, autorem evropského patentu a řady národních patentů a dalších předmětů duševního vlastnictví.

Právě proto podle akademika ani další tvrzení Ivany Kerlesové nedává úplně smysl. Ceny elektrické energie nemohou být aktuálně výrazně nižší. A to nejen kvůli podílu akcionářů. Ale třeba i kvůli výpočtu nákladů na výrobu a distribuci, kde šetřit zkrátka nelze.

„Náklady na tyto činnosti přepočtené na jednotkové množství elektřiny představují v součtu cenu elektřiny pro koncového spotřebitele. Nefunkčnost nebo ztráta funkčnosti tohoto složitého systému by měla za následek blackout – úplné přerušení dodávek elektřiny,“ dodává.

Konec s burzou

Jak je to ale s možností přestat obchodovat s elektřinou na burze? I v tomto bodě je to podle akademika složitější, než jak to prezentují připojené statusy na sociálních sítích.

Proč si stát nevzal na dividendách ČEZ víc, mi hlava nebere. Lidem by to pomohlo, myslí si akcionář

Číst článek

Podle Mišáka sice nikdo nemůže žádnou firmu – a už vůbec ne stát – k obchodování na burze nutit. Zpětně s obchodováním skončit ale také není jednoduché. A to kvůli minoritním akcionářům, kterým by obchodování s energiemi za regulované ceny snižovalo zisky z jejich investic.

„Pokud by stát (při podobném kroku – pozn. red.) předem nezískal souhlas minoritních akcionářů, vystavil by se, zejména v případě zahraničních akcionářů, riziku nákladných mezinárodních arbitráž,“ popisuje odborník pravděpodobná rizika.

„Kdybychom to chtěli změnit, musel by stát odkoupit ten zhruba třicetiprocentní podíl, který vlastní akcionáři. Tím by se stal jediným majoritním vlastníkem. V tom okamžiku si dovedu představit, že by se i tato část ceny stala regulovanou a stát by mohl rozhodovat, jak vysoká pro koncového zákazníka bude,“ doplnil Mišák s tím, že by se ani přesto nemohla výrazně odchýlit od ceny obchodované na burze.

To ostatně ve svém statusu navrhuje i politička. Podle Mišáka ale není příliš reálné, že by k podobnému kroku v krátkém časovém horizontu došlo.

„Mezi akcionáři energetických firem v Česku jsou dominantní zahraniční investoři. Musel by se u nich vyřešit odkup a tam si nedovedu v tuto chvíli představit, jak by to šlo udělat. Jak namotivovat tyto akcionáře, kteří si bezesporu uvědomují, jak výhodný je to pro ně za současné situace byznys, aby tyto akcie prodali,“ rozvádí svou myšlenku.

Co s tím?

Cena podle akademika roste i kvůli rostoucímu cenám přímých nákladů na její výrobu. Tedy například i paliva. Protože i tyto komodity se obchodují na burzách. A proto i je ovlivňují stejné faktory, jako třeba právě prodej a nákup elektřiny.

Prominutí DPH u elektřiny a plynu bylo podle ministerstva nezákonné. Stálo 5,4 miliardy korun

Číst článek

„Pro růst ceny elektřiny je důležité především riziko jejího nedostatku – aktuálního nebo očekávaného. Vnímání rizika významně ovlivňují události, které mohou mít za následek velké výpadky v dodávkách, jako jsou například sankce, blokády, havárie nebo války,“ vysvětluje Mišák.

Co s tím ale může stát dělat? Podle odborníka je možností více. Vše s sebou ale ponese na straně státu zvýšené náklady a další zadlužování.

Jednou z možností by byla zmiňovaná změna obchodování z pro firmy výnosné burzy na dvoustranné smlouvy s regulovanou cenou stanovenou státem na základě nákladů a oprávněného zisku.

„Aby stát získal souhlas minoritních akcionářů s prodejem elektřiny za regulované ceny, musel by jim slíbit, že ztrátu tržeb bude společnosti ČEZ legálně přijatelným způsobem kompenzovat,“ předpokládá akademik.

Druhou možností je právě odkup akcií minoritních akcionářů. „Při velké ziskovosti současných cen elektřiny na burze, které ve výsledku zvyšují hodnotu a tím i cenu akcií výrobních společností, se může zdát, že pro to není vhodná doba. Je však otázkou, jestli bude ještě někdy vhodnější,“ doplňuje Mišák s tím, že podobný krok připravuje třeba Francie a jestli se pro něj stát rozhodne, bude to zřejmě běh na dlouhou trať.

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme