Maminku zastřelili při evakuaci, lebku mu poranil granát. V Česku se léčí pětiletý chlapec z Ukrajiny

Evropská unie už zprostředkovala převoz více než 800 zraněných a nemocných. Míří hlavně do Německa, Španělska a Itálie. Česko zatím podle ministerstva zdravotnictví pomohlo jen několika pacientům. Mezi nimi třeba pětiletému klukovi s poraněnou lebkou od granátu nebo osmadvacetiletému hasiči s amputovanou nohou. Zhruba 60 dalších – hlavně onkologicky nemocných dětí – přijaly po domluvě přímo s ukrajinskými zařízeními české nemocnice.

Reportáž Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pětiletý Miša, jeho táta Michaljo a babička Olena

Pětiletý Miša, jeho táta Michaljo a babička Olena | Foto: Jana Karasová | Zdroj: Český rozhlas

„Tu ránu už nemusí ničím lepit, už je to dobrý,“ sklání se v ošetřovně dětské neurochirurgie Fakultní nemocnice v Motole lékař Miroslav Vaculík nad pětiletým Mišou. Na hlavě za uchem jde dítěti vidět zahojená rána. V místnosti je i jeho babička Olena a táta Michaljo.

Lékaři si zavolali sanitářku, která pomáhá s překladem z češtiny do ukrajinštiny a zpátky. Jsou zvyklí. Miša strávil v nemocnici celý duben. Poslední tři měsíce sem dochází pravidelně na kontroly.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž o dvou pacientech, kterým pomohly české nemocnice

„Měl poranění lebky, které bylo způsobeno granátem. My jsme při operaci ošetřili defekt tvrdého obalu mozku, což se na něm klinicky nijak neprojevilo. Myslím si, že může vést život bez jakéhokoliv omezení,“ komentuje pro Radiožurnál.

Šrapnel se do Mišovy hlavy dostal, když se jeho rodina v polovině března snažila utéct před ruskou okupací. Když Mišův táta Michaljo vzpomíná, jak ruští vojáci stříleli na jejich auta, pošle Mišu s babičkou na druhý konec nemocniční chodby.

Michaljovu manželku a Mišovu mámu totiž Rusové zabili. „Chodíme s ním k psycholožce, která z Ukrajiny utekla do Česka. Chápe, že o mámu přišel,“ říká.

Neusmívá se, z jeho tváře jde přečíst bolest a taky tichý vztek, naštvání. Podrobně popisuje, jak se všechno stalo. Jak byly vyhlášené evakuační koridory. Jak si u přátel ověřoval, že se nimi dá opravdu projet. Jak se rozdělili do dvou aut. „Normální auta, civilní, ani barvou nepřipomínala vojenská,“ zdůrazňuje Michalju. „Křičeli jsme na ně, ať nestřílí, že jsme civilisti.“ Michalja postřelili Rusové do nohy. Manželka a její mladší bratr cestu nepřežili.

Michaljovu manželku a Mišovu mámu Rusové zabili | Foto: Archiv rodiny

Rodina mi ukazuje fotku z bunkru nemocnice v ukrajinském Mykolajevu. Odtud Mišu odvezli na západ do Lvova, tam je oslovila britská organizace Smart Medical Aid a pomohla zajistit, aby je převzali do péče čeští zdravotníci ze soukromé záchranné služby Davepo Medevac a převezli stovky kilometrů do Motola.

„Při první operaci na Ukrajině museli ošetřit primární poranění. Kvůli podezření na infekci se musela částečně odstranit i kost, která byla tím poranění roztříštěná,“ popisuje lékař Vaculík, v jakém stavu Mišo do Česka přijel. „A my jsme tady při operaci ošetřili defekt tvrdého obalu mozku. Bylo tam i částečně ztrátové poranění kůže. Takže jsme uzavřeli i kožní defekt, který byl docela problematický, ale povedlo se to.“

Mišu v Česku čeká ještě jedna operace. Lékař Vaculík se vrací do ordinace: „Takže je to ve výrobě, ještě to pořád není, ale v září to bude určitě.“ Mluví o speciálním implantátu, který má vyplnit místo kosti, o kterou Mišo na hlavě kvůli zranění přišel.

„Stále mu tam ale ta kost chybí, tak ať dává pozor, ať nemá nějaký úraz. A taky ať si tu ránu neškrábe,“ dává lékař tátovi a babičce instrukce a objednává je na konec srpna, kdy dostanou termín operace.

Auto, na které rodině stříleli ruští vojáci | Foto: Archiv rodiny

Až Mišovi v září doplní chybějící část kosti, chce rodina odjet zpět na Ukrajinu. Michalju v ordinaci opakuje, že peníze mají právě jen do konce září, a zjišťuje, jak bude vypadat péče po operaci. Když všechno půjde dobře, tak už jen Mišovi vytáhnou stehy.

Normálně by si ho pozvali na kontrolu ještě po třech měsících a půl roce nebo roce, ale tu můžou udělat i na Ukrajině. Z postojů Mišova táty je zřejmé, že do Česka přijel jen kvůli synovu léčení. Zdravotní péči si chválí.

Jeho matka a Mišova babička Olena vzpomíná na procházky v parcích: „Připomíná mi to tu Charkov, ten je taky tak zelený. A co z něj teď zbylo. Tak rychle se to může stát i s Prahou.“

Pacienti z Ukrajiny

Do Česka rodinu dovezli zdravotníci ze soukromé záchranné služby Davepo Medevac. Z Ukrajiny přivezli několik těžce zraněných dětí a příležitostně tam pomáhají dál.

Od začátku války zahynulo v Černihivu na 700 lidí. Jde o vojáky i civilisty uvedl starosta

Číst článek

„Hrozily trvalé zdravotní následky. Nebo některým dětem tam hrozilo i úmrtí ve chvíli, kdyby nebyly ošetřeny,“ popsal jednatel David Veselý.

Některé státy pro pacienty vypravují i speciální letadla z Polska. Tam zraněné a nemocné pomáhá sanitkou ze západu Ukrajiny převážet i zdravotnický záchranář a ředitel neziskové organizace Girasole Miroslav Prchal.

„Teď jsme vezli 15 zraněných plus doprovod a letěli do Dánska. Druhý den se vezlo dalších osm, kteří letěli do Belgie. Nejvíce lidí, co si pamatuju, pojalo Německo, které mělo velké letadlo Boeing, kde letělo vždy kolem 40 lidí,“ uvedl.

A Česko?

Na takto rozsáhlou pomoc nemá Česko podle náměstka ministra zdravotnictví Jakuba Dvořáčka logistické možnosti. Je ale součástí evropské databáze, do které ukrajinské ministerstvo zdravotnictví zadává potřebné pacienty.

Iryna odpracovala v nemocniční jídelně poslední směnu a vrací se na Ukrajinu

Číst článek

„My jsme se postarali o zhruba 400 tisíc uprchlíků. Myslím si, že i poskytnutí zdravotní péče i to, že jsme otevřeli zdravotní systém, tak naše služba lidem, kteří jsou v ohrožení, byla primárně péčí o tyto lidi. Méně zatížené státy (z pohledu množství uprchlíků), jako jsou státy západní Evropy, tak jsou aktivnější zase v přímé pomoci o konkrétní pacienty. Samozřejmě systém monitorujeme, a pokud se k pacientu nikdo nehlásí, zjišťujeme naše volné kapacity,“ přiblížil Dvořáček.

Letecky do Česka mířili přes program ministerstva vnitra Medevac tři pacienti. Dvě děti a osmadvacetiletý hasič Andrej. V polovině března najel s hasičským autem na ruskou minu. Jednu nohu mu museli ještě na Ukrajině amputovat.

„V druhé noze jsem měl infekci, která mi poškodila patní kost. Noha už se hojí. Taky jsem byl na operaci s páteří,“ vyprávěl Andrej. Po víc než dvou měsících léčení nyní opouští Fakultní nemocnici v Olomouci. V Česku ho ještě čeká šest týdnů rehabilitace. Pak odjede do Polska pro protézu a odtud se chce vrátit na Ukrajinu.

Jana Karasová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme