O židovské ženě mluvila jako o někom, kdo vyletěl komínem, říká Zaorálek k exšéfce Památníku Lidice
Ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová rezignovala minulý týden poté, co ji k tomu vyzval ministr kultury Lubomír Zaorálek z ČSSD. „Měl jsem dojem, že to, co mi vadí, paní Lehmanové nevadí,“ vysvětloval Zaorálek důvody jejího odvolání v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu.
Martina Lehmanová byla ve funkci ředitelky Památníku Lidice necelé tři roky. Spory mezi ní a některými přeživšími oběťmi lidické tragédie se vyostřily vloni po odvysílání reportáže v České televizi.
Paní Lehmanová mezi přeživšími od začátku dělala rozdíly, tvrdí ministr kultury Zaorálek
Jedna z lidických žen měla podle ní před vypálením obce udat židovskou podnájemnici Štěpánku Mikešovou. Osm přeživších lidických „dětí“ následně kvůli této reportáži přerušilo spolupráci s Památníkem Lidice.
Podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka se ředitelka sice snažila situaci urovnat, ale nedělala to s dostatečnou empatií. Jejímu odvolání podle něj předcházela několikaměsíční snaha o napravení vzájemných vztahů. Bohužel marná.
„S paní Lehmanovou jsem se nedokázal dohodnout ani na tom, že skutečně není možné říkat 88leté ženě, že děti nemohou za své rodiče a že se nemá bát televize,“ odkazuje na to, že ředitelka lidického památníku vyzývala dceru ženy zmiňované v reportáži, aby šla svoji matku bránit do televize.
„V době, kdy se to odehrálo, jí bylo deset let a byl to pro ni obrovský problém. Říkala mi, že se z toho málem zhroutila, že nevěděla, co má dělat. Má v sobě pořád strašný pocit viny, že nebyla schopná jít a obhájit svou matku,“ vysvětluje Zaorálek, proč jednání ředitelky hodnotí jako neempatické. „Je to strašně nefér, ona přece nemůže mít žádné důkazy. Ty by měla mít ta druhá strana, ne ona.“
Svědkové jsou klíčoví
„O paní Mikešové mluvila paní Lehmanová jako o někom, kdo ‚vyletěl komínem‘. Připadá mi to jako nevhodný slovník, a navíc od roku 2017 se mohla postarat o to, aby byla paní Mikešová součástí Památníku. Proč se to tedy nestalo?“ ptá se Zaorálek.
„Paní Lehmanová mezi přeživšími od začátku dělala rozdíly. Říkala, že někteří jsou pro ni méně důležití než jiní, jako by vedla s někým válku. Řekl jsem jí, že tohle nesmí pokračovat,“ vysvětluje ve vysílání Radiožurnálu ministr kultury.
Nechci ignorovat nepříjemné informace, říká Martina Lehmannová, bývalá ředitelka Památníku Lidice
Číst článek
„Ve světě, kde se manipuluje s fakty, kde se neberou vážně svědectví, jsou ti, kteří tu ještě jsou jako svědkové událostí, pro nás klíčoví. Má-li mít Památník smysl, musí být oporou a partnerem pro tu poslední hrstku přeživších. Nesmíme mezi nimi rozlišovat a říkat toho ano, a toho ne,“ dodává.
Systémovou chybu pak spatřuje Zaorálek v tom, že resort kultury nerozlišuje mezi podobným typem památníků a muzei nebo galeriemi. Zaměstnanci památníků by podle něj měli mít kromě odborných znalostí i porozumění pro paměťovou kulturu a její specifika. Právě podle těchto kritérií bude také vybírat osobu nového ředitele.
„Věřím, že najdeme způsob, jak tam obnovit lepší atmosféru, a nejenom v Památníku samotném, ale především mezi lidmi, kteří žijí v Lidicích, a mezi přeživšími,“ uzavírá ministr.
