Památník holokaustu Romů v Hodoníně u Kunštátu otevřel novou stálou expozici
Dobové fotografie, dokumenty i audiovizuální záznamy vzpomínek pamětníků obsahuje nová stálá expozice v památníku romského holokaustu v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku. Jejím otevřením vyvrcholilo budování památníku na místě, kde byl za druhé světové války takzvaný cikánský tábor. Zemřely v něm stovky Romů a další odtud odjeli transportem do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
„Konečně po těch letech důstojné místo, kde můžeme my pozůstalí uctít oběti, které zde zemřely. Mně tady umřela babička, dědeček, strejdové tety, bratranci – dávali je do papírových pytlů a házel tam do nějaké jámy,“ vypráví Rudolf Murka ze Zlína pro Český rozhlas Brno.
Památník holokaustu Romů a Sintů na Moravě otevřel v Hodoníně u Kunštátu novou stálou expozici. Poslechněte si reportáž
„Chodilo se sem potají, večer rychle zapálit svíčky, položit kytky a jít pryč, protože tenkrát ani doba, ani režim nebyl přívětivý k tomu, abychom sem mohli chodit oficiálně,“ vzpomíná Murka na dobu před vznikem památníku romského holokaustu.
Expozice je umístěná v novostavbě informačního centra památníku a ve zrekonstruované budově bývalého vězeňského baráku. Stěžejní část je věnovaná právě cikánskému táboru. Jako leitmotiv se celou expozicí vine příběh Boženy Jochové.
„Ve svých osmi letech zde zůstala úplně sama. V momentě velkého transportu do vyhlazovacího tábora v Osvětimi tady byli štěkající psi. Ona už dříve byla při věznění pokousaná jedním ze strážných psů a jí se podařilo ukrýt za jedním z těch vězeňských baráků, nikdo ji nenašel. Až po odjezdu transportu ji našel jeden z dozorců, předal ji pomocné kuchařce, která ji odvedla ke svým rodičům do Olešnice. Dívku tak zachránila,“ popisuje Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury, které památník spravuje.
Přes tisíc romských věznů
Takový šťastný konec byl výjimkou. Tábor měl kapacitu 300 míst, lidí v něm ale žilo mnohem víc. „Bylo to 1396 romských mužů, žen a dětí, to bylo místo, kde byly vězněny celé romské rodiny, kde se rodily, ale také umíraly děti – dětí zde umíralo nejvíce právě vlivem katastrofických podmínek. Doklady máme o 207 obětech,“ doplňuje Horváthová.
Za minulého režimu věděl jen málokdo, co se na tomto místě za války a krátce po ní odehrálo. Desítky let tu bylo rekreační zařízení.
Vláda má v plánu prověřit majetek zabavený Romům za druhé světové války. Cílem je nastavit odškodnění
Číst článek
„Dnes mi připadá jako naprosto neuvěřitelné, že jsem se tady povaloval někde na dece a opaloval se, koupal se v bazénu a necelých 100 metrů ode mě v lese, naprosto zapomenout, byl hromadný hrob s bezmála dvěma stovkami obětí,“ vzpomíná nezávislý starosta nedaleké Olešnice Zdeněk Peša. „Tento kontrast si v naší generaci nikdo neuvědomoval a je potřeba té současné tuto záležitost připomenout.“
O vykoupení areálu od soukromé majitelky a vybudování památníku se zasloužil tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva, hudebník Michael Kocáb. „Ačkoliv situace ve společnosti nebyla jednoznačná v tomto smyslu, tak se nám podařilo vyčlenit prostředky. Dnes tady stojíme v nádherném muzeu a můžeme si uvědomovat, že rasismus a xenofobie nemají v moderní společnosti už místo,“ říká Kocáb.
Památník bude muzeum využívat také při interaktivní výuce dětí a studentů.
