Nikdy se neviděly, obě věznilo Gestapo. Pamětnice vzpomínaly na bezpráví v brněnském Cejlu

Nikdy se neviděly, přesto mají společné vzpomínky na minulost. U připomínky 80 let od okupace zbytku Československa vojsky nacistického Německa se v budově bývalé káznice na brněnském Cejlu poprvé setkaly dvě vězeňkyně nacistického gestapa Zdena Zajoncová a Venuše Štefková.

Tento článek je více než rok starý.

Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pamětnice Zdena Zajoncová (vlevo) a Venuše Štefková (vpravo).

Pamětnice Zdena Zajoncová (vlevo) a Venuše Štefková (vpravo). | Foto: František Kressa | Zdroj: Český rozhlas Brno
Přehrát

00:00 / 00:00

Dvě bývalé vězenkyně nacistického gestapa se setkaly u připomínky 80 let od okupace nacistickými vojsky.

Dvě zřejmě poslední žijící vězeňkyně gestapa v Brně se v pátek odpoledne u příležitosti 80 let od nacistické okupace zbytku Československa setkaly v místech, na které ani jedna nevzpomíná ráda. Sedmadevadesátiletá Zdena Zajoncová a dvaadevadesátiletá Venuše Štefková byly vězněné v objektu ženské věznice gestapa na Cejlu. Obě ženy se v pátek v Brně uviděly poprvé v životě.

Se známými prostorami vzpomínky žen ožily. Venuše Štefková na Cejlu čekala na transport do věznice ve Vídni, v sedmnácti letech denně pomáhala partyzánskému oddílu v Beskydech a za tuto spolupráci se dostala i s matkou před německý stanný soud.

„V noci nás přivezli. Šly jsme si lehnout na postel ale ženy tam našly vši, tak jsme ležely na zemi, seděly, jak se dalo. Ráno, když přišla dozorkyně, začala na nás řvát, protože jsme dále seděly. My jsme nevěděly, žádná, jak to chodí ve vězení. Týden nebo čtrnáct dní, to si člověk nepamatuje takové věci. Byla jsem ve Vídni, ve vězení pro mladistvé a nechtěla bych už být zavřená ve vězení za nic na světě. To vidíte jen kousek nebe, život je těžký,“ vzpomíná Štefková.

Proti okupaci? Velezrada

To Zdena Zajoncová strávila ve věznici na Cejlu osm měsíců. A to proto, že v ostravských ulicích vylepovala plakáty proti okupaci a tajně házela letáky do domovních schránek.

Paměťová stopa

Další příběhy lidí s nevšednímy osudy můžete číst v seriálu „Paměťová stopa“, který nabízí vyprávění desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. 

„Nejdříve jsem byla v Ostravě a potom v polské Vratislavi a tam byl český soudce, který mě vyšetřoval. Byl zdvořilý, říkal mi – slečno, posaďte se, promiňte, ale já musím na chvíli odejít. Odešel a na stole nechal ležet protokoly výslechů. Měla jsem příležitost podívat se, kdo na těch protokolech je napsaný. Byli to všichni z mé skupiny mladých lidí, všichni jsme byli obviněni z velezrady.“ vysvětluje Zajoncová.

Setkání v bývalé ženské věznici uspořádali členové brněnského Amerického fondu. Mezi nimi historik Pavel Paleček.

„Hrozně rádi bychom našli ještě nějaké další, ale zdá se, že jsou to poslední dvě ženy, které jsou na živu. Řekli jsme si, že v to výročí 80 let od okupace, která odstartovala všechno to další bezpráví, tak že bychom hrozně rádi, kdyby se ty ženy setkaly a kdybychom s nimi mohli být na místech, kde byly vězněny v době druhé světové války.“ říká Paleček.

Příběhy obou žen jsou také součástí Paměti národa – mezinárodní sbírky vzpomínek pamětníků důležitých historických událostí 20. století.

Karolína Wernerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme