Individuální pach se nikdy nemění, říká Lubomír Satora, který pátrá po pohřešovaných lidech

Na začátku nebylo slovo, ale pes. Alespoň v případě Lubomíra Satory. Muž, který kdysi podnikal v zemědělství, dnes cvičí pátrací psy, kteří pomáhají hledat pohřešované. „Z malého koníčku se stal velký kůň,“ usmívá se Lubomír Satora v rozhovoru s Lucií Výbornou.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Takzvanému mantrailingu se věnuje už dlouhých 12 let. „Většinou hledáme seniory s duševní poruchou nebo lidi se sebepoškozujícími úmysly,“ shrnuje.

Jeho mantrailingový tým je specifickou organizaci. Nejde o policii, nejde o hasiče – a zatímco policie k hledání pohřešovaných využívá takzvaný tracking, Lubomír Satora sází na metodu mantrailingu. 

„Každý živý organismus pro psa voní. Všechny pachy jdou změnit, jedna složka se ale nikdy nemění: individuální pach. Ten vzniká bakteriálním rozkladem konkrétní organické hmoty,“ popisuje s tím, že pro psa je individuální pach stejně jednoznačným identifikátorem, jako je pro lidi třeba analýza DNA. 

Policejní pes to má těžší

A tady se dostáváme k hlavnímu rozdílu mezi běžným policejním psem a mezi psem z mantrailingového týmu. „Policejní pes má ohromné množství jiných povinností, které musí plnit. Mají velmi složitý výcvik: musí chodit po přesné trase, kudy osoba šla, pokud odhodila nějaký předmět, musí ho najít a podobně,“ vypočítává Lubomír Satora.

Mantrailingová metoda je jednodušší. „U psa pouze rozvíjíme přirozenou schopnost sledování individuálního pachu,“ shrnuje.

Lucie Výborná, Alžběta Švarcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme