Nejsem soudce. Nechci řešit, kdo má komu věřit, říká exministr spravedlnosti Blažek k Baxově kauze

Ve středu se sešel podvýbor pro justici kvůli kauze Josefa Baxy, ve které se řeší možné ovlivňování soudců ze strany prezidenta Miloše Zemana. Na schůzi se řešila pravdivost svědectví i jestli by měl prezident s představiteli justice mluvit. „Pozitivní je, že nyní musíme vytyčit hranici setkávání prezidenta s funkcionáři a také témata, která mají projednávat,“ okomentoval jednání ve Dvaceti minutách Radiožurnálu jeho předseda Pavel Blažek (ODS).

Dvacet minut Radiožurnálu Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pavel Blažek | Foto: Filip Jandourek

Než se dostaneme k jednání vašeho podvýboru a k téhle kauze, tak začnu aktuální záležitostí. Prezidentův kancléř Vratislav Mynář v pátek informoval prostřednictvím hradního mluvčího Ovčáčka, že vzal zpět svou správní žalobu kvůli neudělení bezpečnostní prověrky s tím, že se obává o nestrannost procesu. Zpochybnil konkrétně nezávislost dvou soudců i celý Nejvyšší správní soud, který by případně rozhodoval o kasační stížnosti. Co tomu říkáte?

Tak zaprvé ten, kdo dává žalobu, ji může vzít kdykoliv zpět, to je jeho úplně občanské právo, dokonce bych řekl jedno ze základních. Zadruhé je otázkou, jaká je možnost výkladu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor s předsedou sněmovního podvýboru pro justici a soudní samosprávu Pavlem Blažkem z ODS o schůzkách prezidenta a jeho kancléře se soudci

Právě na to se ptám.

Osobně vůbec nemám rád příliš silné výroky mezi institucemi tohoto státu, takže si myslím, že to stačilo odůvodnit například podjatostí některých soudců a podobně. Ty paušální tvrdé výroky nemám rád ani vůči prezidentovi, ani vůči sněmovně, ani vůči kancléři, ale ani od kancléře.

Náš právní řád umožňuje například namítnout přímo podjatost konkrétního soudce. Proč podle vás pan kancléř nešel touhle cestou?

To samozřejmě ví on. Pravda ale je, že ten, kdo dává žalobu, má výhradní právo ji zase stáhnout. Tohoto bezezbytku využil a myslím si, že veškeré další otázky je potřeba klást jemu. Já to nemohu vědět.

Dobře. Ale z vašeho pohledu předsedy podvýboru pro justici, jak vnímáte, pokud kancléř prezidenta řekne, že nevěří v nestrannost justice?

Já už jsem to ale říkal, já nemám rád ty paušální výroky, čili šťastný výrok to není, nicméně víte bavit se s kýmkoli, když je takto veřejná debata, s poslanci a podobně o nějakém výkladu je nadbytečné, to si každý vyhodnotí sám, protože ta debata je naprosto veřejná.

Mimochodem i proto jsem byl pro, aby byla veřejná na tom podvýboru, protože si může každý udělat názor sám a není závislý na interpretacích ani poslanců, ani novinářů. Kdo na to má čas a opravdu ho to zajímá, tak si to může celé poslechnout a úplně stejně si může vyhodnotit názory pana Mynáře, pokud jde o zpětvzetí téhle žaloby.

‚Příběh považujeme za uzavřený.‘ Mynář stahuje žalobu kvůli bezpečnostní prověrce

Číst článek

Tímhle vyjádřením a krokem pana kancléře se bude zabývat váš podvýbor nebo je to úplně mimo?

To si myslím, že k tomu nemá náš podvýbor vůbec co říct, takže určitě ne.

K tomu, že tedy vysoký úředník Kanceláře prezidenta zpochybní nezávislost justice, váš podvýbor nemá co říct?

Upřímně řečeno, máme dost svých starostí a tohle je určitě nad rámec.

Ovlivnění soudů?

Vy jste si na středeční večer předvolali hlavní tři aktéry té aktuální kauzy, tedy kancléře prezidenta Vratislava Mynáře, bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu a soudce Ústavního soudu Vojtěcha Šimíčka. Máte po tom, co jste od nich tedy slyšeli, jasněji v té kauze? Pokusil se prezident Miloš Zeman ovlivnit soudní rozhodnutí?

Zaprvé šlo o to, aby měl každý možnost veřejně se vyjádřit, aby v médiích došlo dokonce k jakési konfrontaci mezi různými tvrzeními. A k tomu došlo. Včera (ve čtvrtek - pozn. red.) to prezident Zeman v jedné soukromé televizi komentoval také. Jsme tedy bohužel v situaci, kdy máme o těch nejzásadnějších věcech tvrzení proti tvrzení. To znamená, že si mezi čtyřma očima dva funkcionáři vysoce postavení tohoto státu něco řekli.

A každý to reprodukuje jinak. Komu z nich věříte?

Proto jsem rád, že je ta debata veřejná a veřejnost si může věřit tomu či onomu a přikládat tomu význam. Podle mě když poslanec řekne, jestli věří nebo nevěří prezidentovi či soudci Baxovi, tak tím začne vést válku s institucemi. To já vůbec nehodlám a jsem velmi rád, že si každý může celý ten záznam přehrát a může si udělat svůj názor a důvěřovat, komu on uzná za vhodné. Jenom abych připomněl, já nejsem soudce, já jsem poslanec nějakého podvýboru a nechci tady soudit, kdo má komu věřit, to ať si každý udělá názor sám.

To znamená k té původní otázce, máte po tom středečním jednání jasněji v té kauze?

V jedné věci ano. V tom, že jsme pravděpodobně v situaci, kdy je nutné bavit se o hranicích mezi „prezidentskou mocí“ a soudní mocí. Tím vlastně vytyčíme nějakou hranici jednak setkávání se prezidenta republiky s jednotlivými funkcionáři a také témata, která mají projednávat.

Jediné pozitivní je, že ta debata je veřejná. Negativa jsou samozřejmě v tom, že u části veřejnosti může dojít k nadbytečnému pocitu, že justice je nějaká ovlivňovaná, že není nestranná. To si nemyslím. Nicméně po minulém a tomto týdnu si naprosto každý soudce, ale myslím si, že i prezident republiky a jeho spolupracovníci, opravdu uvědomí, že je potřeba ty rozhovory vést na určité úrovni a hlavně v hranicích. To myslím, že je skutečně pozitivní.

Nezaznamenala jsem, že by justice byla nějak ovlivněna, říká exministryně Válková k schůzkám Hradu se soudci

Číst článek

Kde ty hranice z vašeho pohledu mají být?

Hranice jednak stanovuje ústava. Tam je jasně řečeno, že se nesmí zasahovat do soudní moci, ale záleží na výkladu. Myslím si, že bychom nechtěli, aby se prezident nepotkával se soudci. To je nemožné a vlastně nesprávné.

Poté je to o těch dvou nebo třech lidech, kteří vedou rozhovor. Byl bych asi raději, kdybychom byli příště informováni, že se takovéto rozhovory vedou. Ono je to vždycky lepší, než to vědět ex post, a zvlášť po letech, a pak si říkat nějaký obsah. A každý soudce si musí dát setsakramentský pozor, pokud obsah toho rozhovoru překročí určitou hranici. Myslím si, že by se zejména podvýbor měl bavit s nejvyššími představiteli justice.

Musíme ji nastavit tak, aby každý soudce věděl, kde je, a pokud ji poruší, aby si byl vědom toho, že taky soudcem býti nemusí. To znamená, že pokud někdo, a to se netýká jenom prezidenta republiky, ohrozí svou nestrannost a povede rozhovory, které vésti nemá, aby se takových lidí justice zbavovala. A je jedno, jestli jde o soudce Ústavního soudu, nejvyššího nebo okresního. Všichni soudci si toho musí být vědomi.

Za jakých okolností tedy by se jich měli zbavovat, nebo měla zbavovat ta justice?

My musíme pokud možno dospět ve spolupráci se soudci k formulaci nějakých závěrů, aby každý soudce věděl, kam až ano, kam až ne.

Vy máte nějaký návrh, kde by to mělo být, kde by měl být ten konec?

Jestli dovolíte, já nějakou představu mám a teď ji určitě nebudu říkat. Plánuji požádat náš podvýbor, abychom pozvali na další jednání v nejkratším možné době nejvyšší soudní funkcionáře a vedli o tom okamžitě debatu. Budu po nich chtít, aby se tou věcí zabývali a aby intenzivně, a teď použiju velmi špatné slovo, ale nenapadá mě teď lepší, proškolili soudce. Prostě jim dali na vědomí, kde ty hranice jsou a ti soudci musí vědět, že při porušení následuje okamžitá sankce.

Úterní jednání

Další jednání podvýboru vás čeká v úterý. Před chvílí jste říkal, že chcete předvolat další představitele justice. Ti už by tedy nyní měli přijít?

Ne. To by se samozřejmě nemohlo stihnout.

To znamená, že na tohle jednání zatím nikdo pozván není?

Není. A je to můj návrh předsedy, se kterým předstoupím před ostatní členy podvýboru. Možná budou i nějaké návrhy jiné, ale já bych jako nejrozumnější považoval to, zakončit takovou tu část, kterou bych nazval, řekněme, výslechovou. To by mohlo skončit a mohli bychom se začít bavit pozitivně o tom, co se situací. Chtěl bych, abychom u občanů vyloučili podezření z toho, že justice je nějakým způsobem ohrožena ve své nezávislosti či nestrannosti.

Není viceprezident, nemá se co scházet se soudci, kritizuje Benda z ODS kancléře Mynáře

Číst článek

A to si myslíte, že v tom podvýboru můžete? Že dokážete ujistit veřejnost?

Proto ten podvýbor je. Ten má navrhnout nějaké řešení buďto ústavně právnímu výboru nebo dokonce celé sněmovně. Klidně ho může navrhnout i prezidentu republiky. Ne, že by tím byl vázán, ale přečíst by si to třeba mohl, pokud by k tomu došlo.

Jak dlouho to může trvat, než k něčemu takovému dospějete?

Buď jsme rozumní lidé, to znamená, že nám stačí jedno zasedání s představiteli justice a nějaký výstup. Víte, tady totiž rozhodující je to sdělení veřejnosti, které podle mě musí být následující. Soudci sami si uvědomují, že momentálně se hovoří o jejich nestrannosti a nezávislosti, musí sami veřejnost ubezpečit některými opatřeními, že nic takového se nekoná. Zadruhé Poslanecká sněmovna musí spolupracovat se soudci. A zatřetí se musí zabránit další politizaci. Nemůže to být tak, že ti, kteří nesnášejí Miloše Zemana, teď budou chodit do všech pořadů včetně tohoto a budou si vyřizovat účty s Milošem Zemanem.

A tomu dokážete zabránit? Tady v tomto pořadu tomu můžeme zabránit my, ale celkově na mediální scéně?

Alespoň podvýbor nepůjde touto cestou, o to se jako předseda budu snažit. Mně jde opravdu o to, aby byly ustálené vztahy mezi základními orgány tohoto státu a aby byly všechny vůči sobě takzvaně zdrženlivé. To by mohlo stačit.

Do kdy tohle dokážete?

To vám nedokážu říct. Já ani nevím, jestli budou moci ti předsedové těch orgánů, o kterých jsem hovořil.

Vy jste zatím s nimi v kontaktu vůbec nebyl?

Víte, já ten postup ještě nemám schválený, ale v hlavě už mám termín. Klidně vám ho prozradím. Byl bych rád, kdyby se to mohlo konat 6. února, v ten další týden totiž zase je sněmovna. V té době se nesmějí konat výbory a podvýbory a i proto byl teď ten podvýbor až v 19 hodin, takže raději v normální denní dobu a pořádně.

Když se vrátím k tomu, co se tady probíralo, k tomu, co se probírá v médiích, vy tam nevidíte něco zásadního, čeho by se prezident, případně pan Mynář dopustili?

Tam je zásadní naprosto všechno. Ale protože například jeden senátor (Václav Láska – pozn. red.), s čímž já ne úplně souhlasím, podal trestní oznámení, tak v zásadě předpokládám, že ti, o kterých se hovoří, budou muset jít minimálně svědčit v tomto vyšetřování, takže je úplně jedno, co já si o tom myslím nebo nemyslím.

Z vašeho pohledu to trestní oznámení není na místě?

Já nemám rád trestní oznámení mezi politiky.

Dobře. Měly by se tím zabývat orgány činné v trestním řízení, pokud se tyhle informace objevují v mediálním prostoru?

Stručně a jasně řečeno, nevěřím tomu, že ta věc se dostane někdy k soudu, to znamená, takové trestní oznámení nemá smysl. V zásadě pouze zatěžuje orgány činné v trestním řízení, které to nějak musí vyřídit. Ale pokud bude jedna strana říkat, to jsem nikdy neřekl, a druhá strana říká, že ano, tak to nemá šanci nikam doputovat a je to podle mě ztráta času. A omlouvám se, určitá exhibice těch politiků, co takovéto trestní oznámení v politice dávají a to není můj styl.

Kde podle vás by byla hranice toho, kdy by mělo smysl začít řešit ústavní žalobu na prezidenta republiky?

Buďme realisti. Sněmovna i Senát vypadají početně, jak vypadají. Takže je to úplně nereálné. Dokonce bych řekl, to by pan prezident Miloš Zeman musel udělat nevím co, aby se ve stávající sněmovně, kde má většinu hnutí ANO, komunisté, sociální demokracie a SPD, to znamená podporovatelé Miloše Zemana, aby se takovýto impeachment (ústavní žaloba podaná na voleného funkcionáře, který se dopustil závažného deliktu a může být až zbaven funkce – pozn. red.) podařil, takže netravme tím čas.

Zasedání po roce

Váš podvýbor pro justici a soudní samosprávu je teď díky středečnímu zasedání ve všech médiích. Ale ono to bylo vlastně první jednání od 14. února loňského roku, kdy ten výbor byl ustanoven a kdy jste se stal jeho předsedou. To zatím váš podvýbor nebyl těch 10 a něco měsíce potřeba?

Mezitím například byla úřednická vláda, takže jsme neměli partnera. Pak docházelo ke změně ministrů, takže jsem si říkal, že po ní. Původně jsem si myslel, že to bude Táňa Malá, pak ale nebyla, pak byl zase pan Kněžínek.

Ale to už nějakou dobu trvá.

To je pravda. My jsme se bavili o tom, že bychom to udělali na podzim, jenomže byly komunální volby a ukázalo se, že tolik poslanců kandiduje různě v komunálních volbách, že ten termín byl zrušen. To je jediný důvod, proč to vlastně nebylo. Bylo, co dělat, ale nebyl čas.

Kdyby nepřišla tahle kauza, kdy byste se potkali?

Teď někdy. To jsme byli domluvení.

To jste měli už nějaký termín?

Nebylo by to teď po jednání sněmovny, ale bylo by to nepochybně únoru.

Z vašeho pohledu je normální, že sněmovna má orgány, které se 10 měsíců nesejdou?

Já myslím, že ano. A řeknu vám ještě takto, za to není nikdo honorovaný. To není tak, že já bych měl plat předsedy podvýboru.

Teoreticky byste měl mít příplatek, protože podle pravidel odměňování byste měl nárok na 22 %, 16 500 měsíčně.

Ale nemá ho nikdo. Já jsem ještě předseda kontrolní komise pro posluchače rozvědky, to znamená, nikdo z toho nemá ani korunu. A upřímně řečeno svolávat orgány jenom k projednávání orgánů nepovažuju za důležité. Ono to taky něco stojí.

A navíc kdysi paní profesorka Válková zavedla docela dobrou tradici, že tam byli vždycky zváni vysocí představitelé justice a v tom případě to záleží i na tom dát dohromady nějaký termín. To, že třeba teď se podařilo dát to dohromady během čtyř dnů, je vlastně zásluha i pana Mynáře i pana Šimíčka i pana Baxy, že si ochotně ten čas našli.

Ministr spravedlnosti: Zemanova údajná nabídka soudci Baxovi by mohla být trestným činem

Číst článek

Vy jste říkal, že tu odměnu, ten příplatek nedostáváte za tuhle funkci, ale za tu druhou funkci. Abychom byli korektní, tak můžeme dodat, že ta komise se za posledních osm měsíců setkala dvakrát. Považujete to za dostatečné?

Která komise?

Ta, kde jste také předsedou, ta komise pro kontrolu činnosti úřadu pro zahraniční styky a informace. Vycházím z informací na webu Poslanecké sněmovny. 24. května a 25. října jste měli schůzku. Je tam na to pozvánka.

Nepochybně jich bylo víc.

Předtím jich bylo víc, ale za posledních osm měsíců byly tyhle dvě. Za celé volební období je tam napsáno pět schůzí.

To vám teďka nedokážu z hlavy říct, ale podle mě jich bylo víc. Tam se jednak střídali šéfové, jednak tam byla ta v uvozovkách aféra kolem nějakých, řekněme, ekonomických věcí z rozvědky a tak dál. Ale za celý rok byla určitě alespoň šestkrát.

Pětkrát. Ale to není velký rozdíl. Já se ptám na to, jestli těch orgánů Poslanecká sněmovna nemá příliš? Jestli mají všechny, když se scházejí takto řídce, jako třeba váš podvýbor, tak jestli mají všechny smysl?

To vám nedokážu říct, jestli mají všechny smysl, ale tenhle podvýbor, který vedu, smysl má. A ta komise pro kontrolu rozvědky, která je vlastně úplně nová od 1. ledna, tak s tou jsme se sešli fakt pětkrát nebo šestkrát. To je podle mě v jejím případě dostačující.

Pojďme se vrátit k té základní kauze. Ústavní soudce Šimíček ve středu na konci té vaší schůze řekl: „To, že jsem odolal, neznamená, že o nátlak nešlo. Situace v Česku působí proti Turecku, Polsku či Maďarsku velmi klidně, ale to neznamená, že justice je imunní k zásahům, a proto musí být všichni bdělí.“ Jste přesvědčen, že naše justice je imunní?

Tak soudců je, myslím, 1300, takže tam nutně musí být pár černých ovcí, ale obecně řečeno imunní určitě je.

Z té aktuální kauzy jaký vzkaz přichází pro soudce? Když se na to podíváme, je to vzkaz, když se to stane, oznamte to, anebo když se to stane, nechte si to pro sebe, protože potom budete vláčeni v médiích a koneckonců se to může otočit proti vám?

Tady abstrahujme od pozvání pouze prezidenta republiky. Ono se také může stát, že tu či onde nějaký primátor, hejtman a podobně si pozve třeba předsedu krajského soudu, což můžou řešit třeba i parkování u soudů a podobné věci. A tady si musí každý soudce od teď  zvážit, jestli na takové setkání vůbec půjde, jestli na to setkání půjde sám a jestli taky není lepší o tom udělat nějaký zápis, aby nebylo pochybností, o čem se vlastně bavili. Čili i toto je pozitivní přínos.

Víte, i v těch okresních městech, kde se tak nějak všichni znají, protože spolu vyrůstali na školách a podobně, tak si myslím, že by měli velmi zbystřit, pokud vedou nějaké rozhovory a mají nějaké funkce. To je podle mě dobře.

Když se ale dostaneme na tuhle úroveň, tak v tom okresním městě, není vlastně normální to, že soudce se setkává v běžném životě s názory na to, jak nějakou mediálně sledovanou záležitost má rozsoudit?

Tak že se potkávají lidé, je naprosto normální. Za další bych řekl, když si vzpomenu na Povídky z jedné a druhé kapsy Karla Čapka, to vždycky, ten mariáš tam vždycky hraje místní soudce, advokát, notář, říkají si příběhy a vůbec nic na tom není špatného. Pokud se ovšem baví o tom, co bylo, to znamená uzavřených případech.

To znamená, nesmí se bavit o tom, co je, to je ta hranice.

O živých spisech by se neměli bavit vůbec. Ale já bych doporučoval opravdu, pokud se vedou nějaká vyloženě oficiální jednání, tak aby bylo jasné datum, aby to měl ten primátor v diáři například a aby se udělal zápis, a myslím si, že věci neuškodí, když u toho nebudou vždycky jenom dva.

Tomáš Pancíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme