Je třetí nejlepší mladý kamnář v Evropě. ‚Hodnotila se rychlost, bezpečnost i čistota,‘ popisuje Pavel Knop
Ve dvaadvaceti letech je třetím nejlepším ve svém oboru a věkové kategorii. Pavel Knop, absolvent Střední odborné školy Jarov, reprezentoval Českou republiku na mistrovství Evropy kamnářů ve stavbě kachlových topidel. Finálové fáze se účastnili soutěžící do 25 let z celého kontinentu. „Reprezentovat Česko? Nabídka, která nešla odmítnout,“ říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.
Jste třetí nejlepší kamnář v Evropě. Jak se to poslouchá?
Je to krásné, ještě se mi to neoposlouchalo. Zatím si to pořád užívám a je moc hezké něco takového slyšet.
Mohl byste mistrovství Evropy kamnářů přiblížit? Co bylo vaším úkolem?
Každý soutěžící na mistrovství stavěl stejné topidlo, ke kterému dostal výkresy a plánky v němčině. V nich byly předepsané rozměry topeniště, tahu, tloušťky spárů a podobně.
Hodnotila se i bezpečnost práce, úklid a čistota na pracovišti a samozřejmě také rychlost. Všechna kritéria porota pečlivě kontrolovala a následně je zohlednila ve výsledcích.
Jak se na takové mistrovství Evropy člověk dostane?
Já jsem se na něj dostal úplnou náhodou. Ještě během studia na pražském Jarově mi zavolal učitel teoretických předmětů a oslovil mě s nabídkou reprezentace českého Cechu kamnářů. To byla prostě nabídka, která nešla odmítnout.
Jak náročné samotné finále soutěže bylo?
Ze začátku jsem hlavně sledoval, jak moc jsou ostatní soutěžící napřed, čímž jsem se akorát zbytečně znervóznil. Pak jsem se ale začal soustředit čistě na sebe a už jsem byl docela v klidu. Zabral jsem a všechno zvládnul dokončit s časovým předstihem.
Jak velká konkurence na mistrovství je? S kolika soupeři jste se potýkal?
Finálové fáze se kromě mě účastnili další čtyři soutěžící. Šlo o Němce Schebestu, který nakonec vyhrál, reprezentanta Švýcarska Ulricha, který obsadil celkové druhé místo, a svého zástupce mělo i Slovensko a Maďarsko. Původně mělo být finalistů víc, několik z nich ale účast ještě před samotnou soutěží odřeklo.
Z kominíka kamnářem
Skončil jste třetí, co vaši soupeři udělali lépe?
Nechci, aby to vyznělo jako výmluva, ale podle mě bylo zásadní, z jakých zemí soupeři pocházejí. Například vítěz dané topidlo před mistrovstvím stavěl pětkrát.
Němečtí kamnáři totiž museli projít ještě dvěma vyřazovacími koly, po kterých se teprve rozhodlo, kdo bude zemi reprezentovat. Bylo znát, že jsou někteří soutěžící v tomhle ohledu napřed. Já jsem topidlo stavěl vůbec poprvé. Jinak jsme si ale byli rovni, šlo o kluky v mém věku.
Data ukazují zvýšenou poptávku po práci některých řemeslníků. Chybí klempíři, pokrývači nebo kamnáři
Číst článek
Jak jste se vůbec k výrobě kamen dostal?
Od první třídy základní školy jsem chtěl být kominíkem, dodnes vlastně nevím proč. Tenhle sen mi vydržel až do deváté třídy. Když se blížil termín přihlášky na střední školu, vydali jsme se s rodiči na den otevřených dveří do Střední odborné školy na pražském Jarově.
Jel jsem tam se záminkou vidět kominickou dílnu, ale ta byla zrovna v době našeho příjezdu prázdná. Hned vedle se ale nacházela kamnářská dílna, kde se mě ujal bývalý prezident Cechů kamnářů Pavel Rynda a celou místností mě provedl. Úplně mě to ohromilo a školu jsem opouštěl s přihláškou na kamnáře v ruce.
Jak si stojí Česko ohledně výroby kamen? Je kamnářů oproti jiným zemím dost? A jsou kvalitní?
Podle toho, co jsem zatím mohl vidět a poznat, tak si v konkurenci ostatních států rozhodně nevedeme špatně. Máme tu spoustu výborných kamnářů.
Během socialismu se tohle tradiční řemeslo trochu utlumilo a myslím, že se teď jeho kvalita zase slušně zvedá. Je pravda, že další země jako sousední Rakousko nebo Německo jsou na trochu jiné úrovni a v Česku se od nich můžeme leccos učit, ale rozhodně bych neřekl, že děláme ostudu.
