Profesor politologie i bývalý ministr školství a rektor. Kdo je nový premiér Petr Fiala

V neděli v 11 hodin jmenoval prezident Miloš Zeman lídra koalice Spolu (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) Petra Fialu novým premiérem. Ten je prvním českým profesorem politologie, v minulosti byl rektorem Masarykovy univerzity v Brně i ministrem školství ve vládě Petra Nečase (ODS). Kdo je novým premiérem, si přečtěte v jeho profilu.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Z Lán pak nový premiér Petr Fiala zamířil do České televize

Z Lán pak nový premiér Petr Fiala zamířil do České televize | Foto: Roman Vondrouš | Zdroj: ČTK

Datum a místo narození: 1. září 1964, Brno

Vzdělání: absolvoval obor český jazyk a literatura a dějepis na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita; 1988); docent (1996) a profesor politologie (2002)

Dosavadní funkce: poslanec (od 2013); předseda ODS (od 2014)

Praxe: po studiích pracoval jako historik v Muzeu Kroměřížska, redaktor Lidové demokracie nebo nakladatelství Atlantis; spoluzakládal katedru politologie na Masarykově univerzitě, byl ředitelem Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity (1996 až 2004), krátce vedl Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity a v letech 2004 až 2011 působil jako rektor Masarykovy univerzity, vedl Českou konferenci rektorů (2009 až 2011), poté byl do května 2012 devět měsíců prorektorem Masarykovy univerzity

Angažmá v politice: působil jako hlavní vědecký poradce premiéra Petra Nečase (září 2011 až duben 2012); od května 2012 do července 2013 byl jako nestraník ministrem školství v Nečasově vládě; v roce 2013 vedl jako bezpartijní kandidátku ODS v Jihomoravském kraji a stal se poslancem; v listopadu téhož roku vstoupil do ODS a v lednu 2014 byl zvolen jejím předsedou, funkci v následujících letech třikrát obhájil; v roce 2017 byl znovu zvolen do Poslanecké sněmovny, od listopadu téhož roku byl po celé volební období místopředsedou sněmovny; poslanecký mandát obhájil i letos jako lídr koalice Spolu, tvořené ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, která se spolu s další koalicí Pirátů a STAN získala 108 poslanců a dohodla se na sestavní vlády

Rodina: ženatý, má tři děti

Ostatní:
- Po převratu v listopadu 1989 patřil Fiala mezi první akademiky, kteří se začali naplno věnovat politologii, v roce 2002 byl jmenován prvním profesorem pro tento obor v České republice. Specializoval se zejména na srovnávací politologii a evropskou politiku.

- V politice se začal angažovat v roce 2012, když v čele ministerstva školství nahradil Josefa Dobeše (Věci veřejné), jehož ani ne dvouletou vládní éru provázela řada afér. Fialovi se rozjitřenou situaci v resortu podařilo poměrně rychle uklidnit. V roce 2013 Fiala odmítl účast v úřednické vládě Jiřího Rusnoka, protože nesouhlasil se způsobem jejího ustavení.

- Kandidaturu na předsedu ODS ohlásil v prosinci 2013. Ačkoli byl členem strany teprve krátce, podle svých slov s občanskými demokraty ideově spolupracoval už od první poloviny 90. let. Záchranu strany, jež ve volbách v roce 2013 dosáhla nejhoršího výsledku v historii (byla pátá, hlasovalo pro ni 7,72 procenta voličů), viděl Fiala v návratu k pravicovému programu. V roce 2017 strana pod jeho vedením skončila ve sněmovních volbách druhá se ziskem 11,32 procenta a 25 mandátů. Letos pak koalice Spolu získala 27,79 procenta hlasů a 71 mandátů, z toho ODS připadlo 34 křesel ve sněmovně.

- Poprvé pro Fialu na sněmu ODS v lednu 2014 hlasovalo zhruba 80 procent delegátů. Na sjezdu ODS v lednu 2016, kdy byl poprvé znovu zvolen předsedou, už získal podporu 93 procent delegátů. Řekl tehdy, že strana již posílila a je schopna opět vládnout. Podruhé mandát obhájil v lednu 2018, i tehdy s naprosto jednoznačnou podporou, získal 451 ze 483 platných hlasů, stejně jako potřetí loni v lednu, kdy získal 470 z 505 platných hlasů delegátů.

- Fiala je autorem či spoluautorem monografií a více než 200 odborných studií publikovaných v řadě zemí. K těm nejznámějším patří Evropská unie (2003, 2009), Evropský mezičas (2007, 2010), Politický extremismus a radikalismus v České republice (1996), Katolicismus a politika (1996) či Teorie politických stran (1998, 2009).

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme