Pieta v komorním duchu. Akce k 79. výročí vyhlazení Ležáků se uskutečnila bez přítomnosti veřejnosti

V neděli dopoledne proběhl v Památníku Ležáky pietní akt k 79. výročí vyhlazení osady nacisty. Zúčastnili se ho mimo jiné místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) nebo ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD). Položili věnce u pomníku obětí.

FOTO Miřetice (Chrudimsko) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Je důležité sem pravidelně jezdit, připomínat to a přitáhnout pozornost,“ řekla v neděli novinářům Schillerová. Podle ní mír není samozřejmostí, proto je třeba si události v Ležákách připomínat, aby se neopakovaly.

„Z pohledu dějin je velmi dlouho mír, podobně na tom byli před 110 lety, než vypukla první světová válka. Myslíme si, že jsme natolik moudří, kultivovaní, vzdělaní, že k válečnému konfliktu nemůže dojít. Ale opak je pravdou. Proto je potřeba na místa jako jsou Ležáky a Lidice jezdit, tady si uvědomíte, že v srdci Evropy dokázal člověk člověku spáchat takovéto hrůzy,“ dodala ministryně.

Individuálnímu kladení květinových darů je vyhrazeno celé odpoledne za předpokladu respektování vládních nařízení. Před pandemií si zde tragédii Ležáků každoročně připomínaly stovky lidí.

Senát chce uzákonit 24. červen jako Den památky vyhlazených obcí. Jde o den výročí vypálení Ležáků

Číst článek

Nacisté Ležáky vyhladili 24. června 1942 kvůli zjištění, že parašutisté vycvičení v Británii odtamtud udržovali vysílačkou Libuše spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Bylo to dva týdny po vyhlazení středočeských Lidic.

První zprávy o odbojové síti na Pardubicku dostali nacisté od parašutisty Karla Čurdy. Nacisté 24. června v Pardubicích vyvraždili 33 dospělých obyvatel obce, dalších pět lidí z Ležáků a více než 40 spolupracovníků parašutistů nacisté zastřelili 25. června a 2. července.

Třináct dětí z Ležáků odvlekli, 11 jich zavraždili 25. července v plynovém voze v polském Chelmnu. Přežily jen sestry Marie a Jarmila Šťulíkovy, kterým bylo při poslání do Německa na převýchovu, jeden a dva a půl roku. Osada byla vyrabována, vypálena a srovnána se zemí.

Jedna ze dvou přeživších ležáckých děvčat Jarmila Doležalová, dříve Štulíková (vpravo) s dcerou Jarmilou Doležalovou | Foto: David Taneček | Zdroj: ČTK

„Bylo to v červnu a mně byly tři roky až v listopadu, nic si tedy nemohu pamatovat. Jsem ráda, že dcera má o to zájem, dozvídám se (stále nové) věci,“ vyprávěla poslední přeživší z Ležáků Jarmila Doležalová, rozená Šťulíková. Také podle ní je důležité si nejen Ležáky, ale i další válečné hrůzy připomínat.

„Nejhorší je, když se člověk podívá v televizi v novinách, co se děje ve světě, není to nic dobrého. Nemohu se smířit s tím, co se děje,“ dodala.

Dnes je místo bývalé kamenické osady národní kulturní památkou, vesnici připomínají žulové náhrobky s vytesaným křížem na půdorysech devíti domů.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme