Památku padlých při srpnové okupaci si v jedenáct hodin dopoledne připomenou před budovou Českého rozhlasu na Vinohradské třídě 12 nejvyšší státní představitelé spolu se širokou veřejností.

6:32 21. srpna 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Přítomni budou například předseda Senátu Přemysl Sobotka nebo místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Vlasta Parkanová. Ale také přímí pamětníci událostí.

Před dvaačtyřiceti lety obsadily území Československa armády Varšavské smlouvy. Strategický význam mělo sídlo Českého rozhlasu, a proto se stalo hned v prvních hodinách jedním z hlavních cílů okupačních vojsk.

Budovu rozhlasu přišli Pražané bránit, aby mohli redaktoři vysílat co nejdéle. V bojích lidé i umírali.

„Já bych připustil, že jsme se dost báli,“ vzpomíná tehdejší redaktor Vlastimil Hankus na chvíle, kdy okupanti pronikli do budovy. „Jednak to byly ty kavkazské národy a oni reagovali střelbou. Viděl jsem, jak rozstřílel dálnopis, a člověk nevěděl, co udělá. Vyvěsili všechny telefony. Střelba po chodbách mě děsila. Zalehli jsme velice rychle.“

Sověti vnikli i do oddělení dokumentace. Tam měl službu Arnošt Kelnar. „Byla tam busta Lenina, tu si nevzali, ale o co se zajímali, byl Spiegel a západní časopisy. O to měli zájem, to všechno nám ukradli,“ vzpomíná se smíchem.

Na Vinohradské třídě vznikla improvizovaná barikáda. Střílelo se a kolem deváté ráno vysílání z Vinohrad skončilo. Důmyslní redaktoři a technici pak dokázali vysílat z náhradních studií, o nichž vojáci nevěděli.

Okupace si do konce roku vyžádala 108 mrtvých a stovky zraněných. Znamenala konec nového směru politiky, kterou od ledna 1968 prosazoval Alexander Dubček a jejímž cílem byla demokratizace socialismu.

Jan Herget, Lucie Maňourová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít