Náročnost výchovy dětí je v tom, mít je rád a zároveň jim nastavovat hranice, říká oceněná sestra Angelika
Při ceremoniálu k 28. říjnu převzala medaili za zásluhy ve výchově řádová sestra, pedagožka a zdravotnice Angelika Ivana Pintířová. Výchova mladých lidí je podle její slov pro ni nejdůležitější profese, jak přiblížila v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Vedle působení ve výchovném ústavu studuje i doktorský program dramatických umění na pražské DAMU. Zároveň vyučuje dramatickou výchovu na Vyšší odborné škole pedagogické ve Svatém Janu pod Skalou.
Co pro vás státní vyznamenání znamená?
V některých momentech jsem si na předávání připadala v rámci těch osobností, které tam byly, nepatřičně. Trochu jsem se bála, že pan prezident Václav Havel zřejmě dostal ještě dovolení napsat absurdní drama a některé lidi do něj obsadil.
Angelika Ivana Pintířová
Narodila se v 17. května 1963 v Sušici. Vyrůstala v obci Žihobce na Klatovsku. V roce 1977 vstoupila do Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Po maturitě pracovala jako zdravotní sestra, učila na střední zdravotnické škole a dívčí katolické škole. Od roku 2009 pracuje ve Výchovném ústavu a Středisku výchovné péče Klíčov v Křešíně na Pelhřimovsku a na VOŠ Svatojánská kolej učí dramatickou výchovu. V roce 2011 byla jednou z řádových sester, které pečovaly o prezidenta Václava Havla v závěru jeho života. Od ledna 2014 každých 14 dnů moderuje nedělní pořad Jak to vidí... ve vysílání Českého rozhlasu Dvojka.
Protože to ocenění bylo v oblasti výchovy, říkala jsem si, že by z toho měl radost můj otec, který byl pro mě takovým vzorem učitelství a výchovy. Své povolání nemohl z politických, nebo spíš náboženských důvodů, vykonávat. A letos by se zároveň dožil sta let.
Jak je pro vás důležitá profese vychovatelky?
Je pro mě zcela nejdůležitější. Myslím si, že výchova je náročná záležitost a také často opomíjená. V něčem máme třeba snahu dětem věci umetat a ulehčovat, a přitom ta náročnost výchovy je v tom, je mít rád a zároveň jim nastavovat hranice.
Kdo vás na vyznamenání navrhnul?
Byla to paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová a pokud mám dobré informace, tak se přidal i pan poslanec Marek Výborný a paní poslankyně Věra Kovářová. Nikoho z nich osobně neznám, takže vlastně nevím, jak mě objevili.
Medaili Za zásluhy obdržel zakladatel Moravanky. Jan Slabák hrál poprvé s kapelou už v roce 1972
Číst článek
Vedle působení ve výchovném ústavu studujete doktorský program dramatických umění na DAMU a zároveň vyučujete dramatickou na vyšší odborné škole. Jak se tyto obory propojují?
Myslím si, že dramatická a umělecká výchova je opomíjená. Zaměřili jsme se hodně na rozum a výkon, což se v umění tolik neporovnává. V doktorandské studiu pracuji především s biblickým příběhem, a jak ho přiblížit lidem. Zvlášť těm, kteří ho za život slyšeli nesčetněkrát.
Zároveň sama dramatickou výchovu vyučuji, takže ji využívám jako metodu, jak divadlem vzdělávat. Když si malujeme nebo zpíváme, tak to nějakým způsobem prožíváme. A stejně tomu tak je, i když hrajeme divadelní role.
Jak se přesně dá biblický příběh přiblížit novým způsobem?
Například si můžete představit, když se večer sejdou synové a snachy u Noeho, který staví archu, o čem se spolu baví, co si říkají a jak se přitom cítí. Pak objevíte, že v té arše seděli sedm dní, než začalo pršet, tak se třeba ty postavy ptají, proč je tam zavřel a co to má za smyl. Najednou v tom objevíme souvislosti s naším životem.
