Genetik Pačes: Omikronová vlna bude kratší, ale o to vyšší. Šíří se rychleji a má kratší životní cyklus

Omikron se prohání řadou zemí světa. V posledních dnech a týdnech jsme svědky zpráv o tom, jak zrychluje šíření viru ve všech možných zemích. Rekordní přírůstky nakažených hlásí Francie, Nizozemsko, Spojené státy, Švédsko, třeba Británie. Experti očekávají, že se vir varianty omikron začne rychle šířit i v Česku. Když se díváte na to, kam jsme se za ty dva měsíce znalostí varianty omikron posunuli, co o něm momentálně víme?
Z odborného hlediska toho víme vlastně už hodně, ale myslím si, že nejzajímavější pro tu veřejnost je, že se tady seznamuje opravdu z první řady toho diváckého prostoru s tím, jak funguje evoluce. Protože zatím přišel nový vir, my jsme se na něj učili nějak reagovat, zjišťovali jsme, jak se proti němu máme bránit a většina lidí si asi myslela, že tím to skončí. Ten vir se časem stane normálním. Ale ta příroda má v zásobě vždy nějaká překvapení. A to se ukázalo teď s tím omikronem. Co o něm víme? Víme, že se šíří rychleji, snadněji, což je zdánlivě špatná zpráva, ale nemusí tak být úplně nutně. A teď už se dostáváme do toho, že přece jen dva měsíce jsou na hodně věcí krátká doba a máme mnoho scénářů, jak to může dopadnout. A ty parametry, ten balanc mezi tím, jak to dopadne, to je ještě pořád nejistota. Takže je třeba to povídání touto dobou ještě brát s poměrně velkou mírou rezervovanosti. Šíří se rychleji. To víme.

Ono se hodně čekalo na první vědecké zprávy a závěry expertů, kteří studovali - zatím asi v laboratořích hlavně - virus. Tak co z těch zpráv víme, kolik jich vlastně v tuto chvíli je? Co máte jako vědec k dispozici?
Ty zprávy z laboratoří jako virologové nebo bioinformatici máme rádi, protože tam se dá udělat kontrolní experiment, takže ta čísla jsou poměrně jasná. Nevýhoda těchto studií ovšem je ta, že je to právě ten kontrolovaný experiment. A v reálném světě se to může někdy chovat jinak. Můžeme si říct, jak se testuje taková věc. Protože jedna věc je, že omikron se šíří rychleji, ale teď je důležité zjistit, proč se šíří rychleji. To není jen jeden důvod. On se šíří rychleji proto, že za prvé - ti pacienti, ti lidé infekční, mají toho viru více v sobě. Ale protože ho mají více, tak ho více dávají do prostoru a díky tomu snáze nakazí někoho dalšího. Nejen to. Ten virus se lépe přichytává na naše buňky, takže celý ten jeho životní cyklus se hodně zkrátil. Dříve, když jste potkala někoho, kdo byl infekční, tak to trvalo pět až šest dní, než se u vás projevily příznaky. Teď už to jsou jen tři dny.

Výhoda toho je, že celý ten životní cyklus je kratší, takže ta vlna, která přijde a kterou vidíme v okolních státech, pravděpodobně, bude také užší. Obecně ty vlny, než zaberou všechna ta opatření a tak, trvají třeba měsíc a půl, dva měsíce. Teď to vypadá, že to bude kratší, ale o to vyšší, protože virus je infekčnější. Na začátku, když jsme zjistili, že je infekčnější, tak ta nervozita mezi lékaři a odborníky byla poměrně velká, protože u všech předcházejících variant, které se také šířily rychleji a také proto, že ten pacient měl v sobě toho viru více, tak více viru většinou znamená těžší průběh. Proto varianta delta byla horší pro ty pacienty než varianta alfa. A ta byla zase horší než ta předcházející. No a tady se naštěstí stalo to, že ten omikron je mírnější, než byly ty předcházející.

A to už tedy víme jako fakt?
To už víme jako fakt. No, víme to jako vědci, my říkáme s velkou mírou pravděpodobnosti. Ta vědecká hantýrka se liší. My se nehádáme, například, my máme vědeckou diskusi. A když přitom na sebe ječíme, tak je to vášnivá vědecká diskuse. Takže víme to skoro jistě. A dokonce i víme ten molekulární mechanismus. Ten virus totiž změnil některé své vlastnosti. V médiích už to mnohokrát bylo zmíněno, ten virus má na svém povrchu ten takzvaný spike protein, což je ta klíčová molekula, pomocí které se přichytí na jeden z našich receptorů, který se jmenuje ace2 a teď začne celý ten mechanismus. A ten virus se dostane do buňky a buňka začne podle jeho genetické informace vytvářet další viry. A to je ten hlavní vstup. A to je důvod, proč je virus tak nebezpečný.

Protože bohužel ten ace2 receptor nemáme jen ve sliznicích a v plicích, ale na mnoha místech těla. Není to obyčejný respirační virus jako chřipka, ale může se dostat i do jiných tkání, do ledvin, u mužů do varlat, do mozku, bohužel i do nervové tkáně. Proto také tak často lidi ztratí jeden z pouhých pěti smyslů, které máme. To je vlastně hrozný zásah, ten čich a chuť. No a tento virus omikron, ta varianta jeho, ta si pořídila takovou řadu mutací, že umí vstupovat i do těch buněk asi trošku jiným způsobem. To je velká změna pro ten virus. A vede to k tomu, že zatím ti pacienti, kteří byli takto prozkoumáni, mají výrazně více toho viru v nose, v nosohltanu, tedy v těch horních dýchacích cestách, než ho mají pacienti, kteří jsou nakažení variantou delta. Ale mají ho méně v plicích, a proto pravděpodobně je menší množství případů v nemocnicích.

No a tak to je takový balanc mezi dobrou a špatnou zprávou, protože virus se šíří rychleji, ale v nemocnicích je méně lidí. A teď je to tak, že on se šíří zhruba dva až třikrát rychleji než delta a má třetinu nebo polovinu pacientů. To je těsný balanc a může to dopadnout dobře. Když se bude šířit dvakrát rychleji, ale jen třetina pacientů bude v nemocnicích, tak to dopadne dobře. Když to bude opačně, bude se šíří třikrát rychleji, ale těch pacientů bude polovina, tak zase bude v těch nemocnicích problém. A toto ještě dnes tedy říct neumíme. To je příliš krátká doba.

Když jste mluvil o tom, kde všude omikron v těle působí a jak se to trochu změnilo oproti těm předchozím variantám, dokážou vědci už teď říct, proč to tak je? Proč více působí v nosohltanu, v krku a ne v plicích?
Tak na to jsem ještě studii neviděl. Přece jen u těch prvních dat se soustředíme na něco trochu jiného. A to je ta příčina, proč jsme si říkali, že se šíří rychleji, protože ho máme více, tak se šíří rychleji v té populaci proto, že uniká těm protilátkám, které máme z těch předchozích variant a z toho očkování. Takže přiznám se, že nevím, proč se takto ten molekulární mechanismus změnil nebo která ta mutace za to může. Máme nějaké indicie, ale zatím to vlastně ještě nevíme.

Pojďme tedy mluvit o té schopnosti omikronu obcházet tu obranyschopnost, kterou jsme si vytvořili, ať už proděláním nemoci anebo právě vakcínou. Co tedy v tuto chvíli víme, jakým způsobem omikron funguje?
Doposavad jsme viděli něco, čemu se říká antigenní drift. Tedy ten virus tak, jak postupně přibírá jednotlivé mutace - to viry dělají, to není nic divného, prostě jednou za 14 dnů přibude jedna mutace, 30 za rok -, trošku mění jeho povrch. A to znamená, že ty protilátky, které právě rozpoznávají povrch, některé z nich prostě na tom místě, kde je ta mutace, už nefungují dobře. Ale protože ta naše imunita je komplexní, neděláme si jen jednu protilátku, ale děláme si jich mnoho různých. Když jedna přestane fungovat, máme v zásobě jiné.

A ty jednotlivé varianty…některá má trošku lepší odpověď a některá trošku horší, ale nic zásadního se nezměnilo. Je to drift, je to pomalá změna. A teď najednou vidíme to, čemu se říká antigenní shift, kdy najednou přišla varianta, která se liší hodně od těch předcházejících, nemá s nimi mnoho společného. Vznikla na jiném místě, možná trošku i jiným způsobem. No a najednou ta změna je pro ten náš imunitní aparát příliš velká, protože prostě těch protilátek, těch míst na povrchu, se změnilo tolik, že většina z nich přestala fungovat.

Takže to znamená, že odpovědí je třetí dávka. A jsme tu na prahu debaty o tom, že bude potřeba i čtvrtá dávka. Jsme v těch informacích tak daleko? My víme, že už se to děje třeba v Izraeli, že lidé nad 60 let se posilují tou druhou posilující dávkou.
Tento práh už jsme přeskočili. S tou imunitou je to komplikovaná záležitost, protože žádná ochrana není nikdy stoprocentní. Je to vždy nějaká pravděpodobnost, celková situace. A situace s covid-19 a s tím koronavirem je trošku jiná, než s normálním patogeny. Je to pořád nový patogen a je ho hrozně moc. Takže proti chřipce, když máte tu ochranu relativně slabší, protože jste ji prodělali loni, nevadí to, protože těch lidí s chřipkou nepotkáte moc. Anebo nálož toho viru, kterou dostanete do těla, je relativně malá. To ale u koronaviru neplatí. Tady je ho hrozně moc, spousta lidí je nakažená. Dostáváme toho hodně. Proto i naše obrana musí být mnohem silnější než za normálních podmínek. Prostě jsme pořád uprostřed pandemie, nejsme zdaleka na jejím konci. Až na něm budeme, tak pak si můžeme povídat o tom, jak moc ta ochrana bude zapotřebí anebo jak budeme proplouvat čistě na náhodu. Ale teď žádná náhoda není. S omikronem se potkáme, protože je tak nakažlivý, že ho v našem okolí určitě někdo bude mít. A v ten okamžik musíme mít tu obranu na tak maximální úrovni, jakou můžeme získat. Takže to je třetí dávka v současnosti. No a v zemích, kde se očkuje déle a důkladněji už pro ty pacienty, kteří jsou rizikoví, je to i čtvrtá dávka.

No, já vím, že se vás teď zeptám na něco, co se hrozně těžce odhaduje. Ale když mluvíme o tom, že jsme stále uprostřed pandemie, víme, který prostředek to je, když se zeptám takto hloupě? Protože to už jsme si mysleli několikrát a ta situace se pořád mění, tak máte teď odhad jako vědec, kam se ta situace může vyvíjet?
Odhad vám nikdo nemůže říct. Kdo ten odhad dělá, tak toho raději neposlouchejme. Důvod je ten, že opravdu je to ta evoluce. Může přijít tak, jako přišel teď ten antigenní shift - najednou úplná změna. A vlastně už tady dnes se omikronu nebude říkat varianta, ale už to bude třeba alespoň nový strain nebo možná i kmen. Stejně jako u chřipky, kterých také existuje více kmenů, které se tady střídají. Tak to je jedna z možností, co se stane. Pořád se může stát to, že ten omikron vytlačí všechny ostatní varianty a zůstane opět jen jeden. To by bylo lepší východisko.

Ta pravděpodobnost není úplně malá, že tady zůstanou třeba dvě takové varianty, jež ale budou antigenně úplně opačné. Vlastně když se nakazíte jedním, nezískáte moc velkou ochranu proti tomu druhému. A naopak. Ještě si musíme uvědomit, že mluvíme o dvou typech ochrany. Pro tu pandemii jsou důležité neutralizační protilátky, my potřebujeme bránit šíření toho viru. Potom pro to normální fungování, když toho viru nebude moc, jsou důležitější spíš ty protilátky, které chrání proti těžkým průběhům. Dostanete tu nemoc, ale nebude to mít závažné následky. Nedá se to lehce srovnávat s jinými infekčními onemocněními, těmi endemickými, které máme pořád. Možná se tam dostaneme.

Jako takový nadějný moment se před Vánoci zdála zpráva o vývoji nových antivirotik, respektive o tom, že antivirotikum Paxlovid od společnosti Pfizer už prochází schvalováním americké FDA, lékového úřadu. Vyrábí se, zatím tedy v malých dávkách, ale ty výsledky byly slušné. Jak nadějný moment to z vašeho pohledu je?
Ta čísla z té klinické studie jsou mimořádně nadějná, je to někde skoro k 90procentní účinnosti. A hlavně to, co je důležité, je i to, jakým způsobem se to podává. To je pilulka, člověk nemusí být v nemocnici a dostávat nějaké infuze. A další důvod, proč tomu vkládáme velké naděje, je, že ten lék se už delší dobu používá pro léčbu HIV. To je chronické onemocnění, takže tam se to používá dlouhodobě a víme, že ten lék funguje a má velmi málo vedlejších účinků. Takže to jsou všechno dobré zprávy. Kdyby to byla úplně nová chemikálie, tak zase budeme tam - je to nové, musíme počkat, až se to vyzkouší. Takže to jsou ty dobré zprávy.

Ta špatná zpráva je, že teď možná v Česku zažijeme to, co jsme zažívali na začátku pandemie z té druhé strany. Když začaly vakcíny, my jsme byli naštěstí v tom svazku těch bohatých států, ke kterým se dostaly brzo ve velkém množství. S paxlovidem to bude trochu těžší, protože výrobní kapacity asi nepůjdou tak rychle nahoru. Je to jen jedna firma. A než se to dostane do celého světa, bude to trvat. A minimálně zpočátku budeme spíš na té druhé straně - budeme závidět těm mocnějším a lépe situovaným státům to, že ten lék budou mít. No, uvidíme, jak náš ministr prosadí, nebo EU v tomto případě a jak dobře se s tím vyrovná. Ale je to takové memento…bohužel. Je to pandemie celosvětová, to řešení také musí být celosvětové. A to se týká vakcín i toho Paxlovidu. Nevytrhne nás to v případě, že to dostane jen pár bohatých zemí, protože ten virus bude všude jinde a bude se nám sem pořád vracet.

A to druhé antivirotikum molnupiravir od společnosti Merck, to je také takto nadějné?
Pak ještě máme remdesivir, těch je celá řada. To je také nadějné. Ale tato antivirotika potřebujeme dávat pacientům velmi brzy, protože to, čemu brání ta antivirotika, je, aby se ten virus namnožil. Když už ho máte hodně, je to těch pět dnů třeba po příznacích, tak už se s tím celkem ten váš imunitní aparát vypořádá sám a moc vám to nepomůže. Pak přichází taková ta další léčba, kdy se léčí plíce, otoky a cytokinová bouře a prostě to, čím ti lékaři naštěstí už dnes umějí docela dobře zachránit velkou část těch pacientů. Což u toho paxlovidu vypadá, že ten působí trošku jinak.

Abychom si řekli možná i ten mechanismus…ta antivirotika, jako je molnupiravir, ta vlastně podstrkávají té buňce falešná písmenka genetické abecedy. Takže ona když vyrábí ten virus hrozně rychle, tak mu tam dává ta falešná písmenka a tím ho vlastně zničí. Ten virus není funkční. Což ale je i trošku nebezpečné pro toho člověka, protože samozřejmě ta buňka může teoreticky vyrobit i něco jiného špatně. Takže to není žádná chemikálie, kterou bychom chtěli pravidelně brát jako třeba vitamín C. Ten paxlovid, ten funguje jinak. Brání tomu, aby se ten virus správně nastříhal. Viry, ty šetří s tou genetickou informací. Mají ji hrozně kompaktní. Takže oni nenechají tu buňku vyrábět jednotlivé proteiny, ale vyrábějí takový jeden obrovský protein. A potom mají speciální proteázu, která ho naštípe na jednotlivé kousky a ty teprve dělají to, co je potřeba. A tento lék funguje právě proti té proteáze. Takže i když ta vaše buňka začne vyrábět ten obrovský polyprotein, nedokáže ho naštípat, a tím pádem je ten virus nefunkční.

Nevýhoda tohoto léku zase je, nic není stoprocentní, že chemikálie není moc stabilní a rychle se v těle odbourává, což pro lékaře bude těžké. Tak, aby dlouho fungovala, dostáváte v tom léku paxlovid dvě látky a ta druhá zpomaluje metabolismus takových léků. Což když budete brát nějaké jiné léky, tak se to na nich projeví také. Takže pro pacienty, kteří třeba potřebují brát nějaké jiné léky, situace s léčením bude trošku komplikovanější. Nebude to tedy volně dostupný lék, který si každý koupí a když bude potřeba, tak si dá pilulku. Bude to přece jen trošku náročnější. Ale uvidíme ještě, ty medicínské postupy a návody na to, jak to správně používat, jsem ještě neviděl. Uvidíme, jak dobře to bude fungovat a jak to ti lékaři zvládnou. Ale slibné je to mimořádně.

S tím vším, čím jsme vybaveni informačně v tuto chvíli a co vy jako vědci hlavně máte k dispozici, když se díváte na opatření, která se teď mění vůči omikronu - my víme, že česká vláda už zareagovala na ty všechny změny, mění se délka karantény i izolace na pět dní, do karantény budou teď muset i očkovaní a ti, co byli dříve nemocní, což tak také doteď nebylo. Je to prostě všechno reakce na to, jakým způsobem se omikron šíří. Je tento typ opatření adekvátní? A teď chápu, že nejste epidemiolog. Já se vás ptám jako vědce, který zná ten virus vlastně zevnitř, rozumí způsobu, jakým se šíří…
No, tady mám jako vědec tu výhodu, že já se na to mohu koukat jen z toho svého pohledu, to znamená zabránit šíření toho viru. Bohužel ta pandemie, ta má jeden veliký sociálně politický aspekt. Takže z hlediska virologického, epidemického si dovedu představit, že bychom to mohli dělat lépe. Na druhou stranu oceňuji, že ta vláda to vysvětluje a že vyvažuje ta rizika a tu únosnost těch pravidel. Protože předpoklad je, že těch lidí omikronem nakažených bude hodně, to znamená, že bude hodně lidí ať už izolaci nebo v karanténě. A tak to zkrácení povede k tomu, aby se nám ta společnost nezhroutila, aby dost lidí mohlo chodit do práce. Je to takový balanc mezi tím, co je opravdu dobré na jedné straně proti té pandemii a co je dobré pro tu společnost, pro její fungování.

Ale  zároveň - jestli jsem tomu rozuměla správně, co jste říkal - tak ten virus je rychlejší, takže teoreticky to není opatření, které by bylo mimo mísu..?
Ano. Rozhodně to dává smysl. A také to, co tedy mně připadá, že je dobrá známka pro tuto novou vládu, je, že to děláme podobně jako ty okolní státy. Mě vždy hrozně překvapovalo, že v tom našem malém rybníčku, máme třeba ty vědce, naprosto skvělé lidi. Poslechněte si pana Trnku nebo Pavla Plevku, Václava Hořejšího, prostě vědeckou komunitu, která se tím zabývá. Máme ji velmi dobrou. Ale přesto není moc důvod, abychom to v Čechách dělali jinak než zbytek světa. Občas se asi může z nějakého důvodu stát, že to děláme jinak, protože máme jiné sociální zázemí. Nebo třeba bohužel zatím nejsme naočkovaní tak dobře jako některé jiné státy. Musíme tedy některé věci a opatření dělat trošku přísnější, což snad brzy pomine. Ale obecně to je jako dobrá známka. Takto se to teď dělá. Přemýšlí o tom hodně lidí a vypadá to, že to je dobrý kompromis. Tak doufejme, že to tak bude vypadat ještě dlouho a bylo to dobré rozhodnutí.

Já se ještě trochu vrátím k těm prognózám, které jste zmiňoval předtím. Zase znovu, jsme tu v intencích toho, že nedokážeme říct, co se bude dít. Ale předtím, než přišel omikron, tak se hodně mluvilo i vzhledem k těm různým takzvaným očkovacím stropům, vzhledem k tomu, že část společnosti byla naočkovaná, část ne, tam se virus mohl šířit a mluvilo se o obavách, že by mohla vzniknout nějaká nová super varianta, která by nějak zmutovala do nějaké opravdu nepříjemné podoby. Pak přišel omikron. Teď tedy jsme v nějaké fázi znalosti toho omikronu. Co o tom soudíte? Může přijít ještě nějaká další varianta, která by byla tou super variantou? Nebo to teoreticky může být už právě omikron?
Omikron naštěstí není ta super varianta. On hodně uniká. Ukázal nám, že ten souboj mezi virem, patogenem a tím hostitelem, tedy člověkem, teď rozhodně není u konce. Viru se snaží uniknout. My se snažíme zastavit a v tom boji se ještě může leccos stát. To, co je největší nebezpečí, je právě to množství toho viru. Dnes ráno jsem slyšel ve zprávách, že Amerika včera překonala rekord milionu nakažených za den. No, ale milion nakažených za den znamená, že v každém tom člověku vznikne několik set miliard kopií toho viru. V mnoha z nich vznikne nějaká mutace. A to je způsob, jak si ten virus osahává tu skutečnost, respektive ten virus nedělá nic, ten prostě čeká a ten, který je úspěšný, tak se množí. Takže to je to největší nebezpečí. To je k tomu, proč s tím virem tak dlouho bojujeme.

Kdyby se nám podařilo, dnes už je to iluzorní, hned na začátku omezit tu infekci, kdyby to třeba nevyputovalo z té Číny, tak by toho viru bylo málo a nikdy by neměl tolik prostoru, aby ty varianty vznikly. Ty vznikají proto, že my jsme na tom světě jako lidstvo, vyrobili úplně ideální inkubátor pro šíření viru. To, že přijde pandemie takového typu, jako přišla, to je jasné už posledních 20, 30 let. Tím, že žijeme v obrovských společenstvích, že cestujeme. Takže když to na jednom místě vznikne, pěkně se to rozšíří a rychle se to dostane do celého světa. Vždyť jsme to viděli s omikronem. Jeden den se objevila zpráva z Jihoafrické republiky a do týdne to bylo v dalších pěti zemích. My jsme byli jedna z těch prvních, které to zachytily. Takže bohužel, to lidstvo žije tak, jak žije. Víme, že poškozujeme planetu a toto je jeden z těch efektů.

Tím, jak likvidujeme tu přírodu, tak dochází k dalšímu kontaktu se zvířaty. Děláme to i my opačně. Například ještě třeba před rokem alespoň část vědců doufala, že by to nakonec mohlo s tím koronavirem dopadnout tak, že bychom se ho úplně zbavili. Kdyby všichni zabrali a všechny státy se zkoordinovaly… kdyby to šlo. To už je teď iluzorní. Mimo jiné proto, že zase ten člověk už nakazil mnoho dalších zvířat. Mají to jeleni, mají to krysy. Možná si posluchači vzpomenou. Loni v létě se vybíjeli norci ve velkých farmách, kde se ten virus šířil. A to je největší nebezpečí, protože tam zase fungují jiné evoluční tlaky. Ten virus má chvíli oddech od toho člověka, může si tam vyzkoušet něco jiného a pak zase přeskočí zpátky. Tak to je vůbec nejhorší situace, která by se mohla stát. Že nám ten virus bude takto skákat.

Takže co se týče rizika, rozhodně nejsme z nebezpečí venku?
Rozhodně, ale ani náhodou, nejsme z nebezpečí venku.

Co to tedy znamená do budoucna? Je nějaká možnost se vůbec takové situaci postavit? Ne, prostě se s tím musíme naučit žít…
Naučit žít, to je takový termín, který se teď hodně teď objevuje, ale každý si pod ním představuje něco jiného. Ale ano, máme nástroje medicínské a technické, jak fungovat tak, aby nás ten virus příliš neobtěžoval. On nás obtěžovat bude, ano. Takové ty roušky, já myslím, že s tímto musíme počítat ještě minimálně rok, kdoví, jak dlouho, takže na to ty nástroje máme. Spíš jde o to, jak se ta společnost k tomu postaví a jak na to budeme rezignovat nebo jestli budeme dále bojovat.

A to, jakým způsobem ta pandemie probíhá a vůbec i to, jakým způsobem vy ji reflektuje jako vědec. Změnilo to váš náhled na to, co jste očekával, že by mohlo přijít a jak vůbec o takové situaci přemýšlet do budoucna?
Z hlediska odborného to je tak neuvěřitelně zajímavá věc. Třeba kolegové nebo posluchači, když o tom někde přednáším, na mě koukají, protože já jsem z toho až nadšený. Teď jsem končil semestr, tak jsem o tom přednášel. Na tom koronaviru se dá ukázat tolik věcí, jak jsme to zažili. Vezměme si to…koronavirus má 30 000 písmenek a ty varianty, které jsou tady, mají třeba 50 mutací nějakého 1,5procentního rozdílu. To je rozdíl mezi člověkem a šimpanzem. My jsme za ty dva roky zažili 6 milionů let na té zemi, tak to tam všechno vidíme a můžeme si to osahat. Máme všechny ty vzorky mezitím, nemusíme jen odhadovat, jak to vypadalo před milionem let. Prostě jsme to zažili, viděli, takže z tohoto odborného hlediska to určitě tu virologii obecně, a to chápání, jak to funguje, posunulo velmi.

Také mi to trošku narovnalo to přemýšlení o společnosti jako takové. Já nejsem sociolog, ale jsem překvapen, jak špatně to ta společnost, zejména tedy ta demokratická západní, zvládá, jak nejsme schopni se s tím vyrovnat, přestože ty nástroje na to máme. Možná, že chyba byla, že v těch počátcích jsme do toho řešení nezapojili třeba víc sociologů, kteří by možná ten odhad, že se například té vakcíně bude tolik lidí bránit, už věděli dříve a nemuseli jsme pak po roce, po dvou letech se takto překvapeně koukat, co se to s tou společností děje, proč se mezi sebou hádáme. Ten nepřítel je ten virus, to přece nejsou ti lidé jednotliví a někdy to tak na sociálních sítích nevypadá..