‚Děda to zařídí…‘ Příběh uplácení a vydírání na Vrchním soudu v Praze očima reportérů iROZHLAS.cz

Lenka Kabrhelová mluví s reportéry iROZHLAS.cz Kristýnou Guryčovou a Martinem Štorkánem

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU ↓

14. 12. 2020 | Praha

Zatčení soudce Zdeňka Sováka rozproudilo otázky kolem fungování pražského vrchního soudu. Sovák podle policie mimo jiné sliboval, že za peníze ovlivní výsledek jednoho z největších úplatkářských případů - kauzy Rath. Co všechno se o možné korupční praxi soudce podařilo zjistit? Kam až jeho aktivity sahaly? A skutečně mohlo být v jeho moci manipulovat rozhodnutí soudu podle svých potřeb? 

Hudba: Martin Hůla

Editace, rešerše, sound design: Barbora Sochorová, Tomáš Roček, David Kaiser

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„Detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu zasahují v budově pražského Vrchního soudu. Podle informací Českého rozhlasu od dvou dobře informovaných zdrojů blízkých vyšetřování prohledávají policisté kancelář soudce Zdeňka Sováka. ,Jsou tam úplatkářské trestné činy, tzn. přijetí úplatku, podplacení i nepřímé úplatkářství. Dále trestný čin nadržování, legalizace výnosu z trestné činnosti a zneužití pravomoci úřední osoby.'"“

ČT

Vrchní soud v Praze tedy řeší dopad zatýkání z minulého víkendu, které vyvolalo velikou pozornost a také řadu otázek k působení soudce Zdeňka Sováka. Jak závažná to je kauza, Martine?
Martin Štorkán: Velmi závažná, hlavně proto, že soudce Zdeněk Sovák, působí na Vrchním soudu v Praze. Právě ten má opravovat rozhodnutí soudu nižší instance, tím pádem má jak soudce, tak soud velkou váhu. Řeší se tam komplikované trestné činy. Celá kauza může vzbuzovat další otázky nad fungováním justice, která v posledních letech například i kvůli kauze soudce Sotoláře dostala dost ran. Právě u Vrchního soudu se navíc jedná už o druhý případ zatčeného soudce. Před necelými třemi lety si tam policisté přišli pro Ivana Elischera, který údajně lustroval v neveřejných rejstřících některé pachatele z řad vietnamské komunity. V několika případech pak stíhaným Vietnamcům za úplatek zmírnil tresty. V jiné kauze jim zase tresty navýšil, protože mu odmítli zaplatit. Zajímavé je, že tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán za ANO Elischerův případ omlouval tím, že šlo o selhání jednotlivce. Soudců jsou sice v Česku 3000, když se ale sejdou dvě taková selhání u jednoho soudu, tak už to zkrátka bije do očí.

Pokusme se případ a působení soudce Zdeňka Sováka podívat od začátku. Kde celý jeho příběh začíná?
MŠ: Začíná rozsudkem, který Krajský soud v Praze vydal letos v lednu:

„Obžalovaná Metrostav a.s. pokračující zločin podplácení, dále v bodě 6 zločin pletichy.“

Krajský soud v Praze, leden 2020

Jedná se o rozsuded nad stavební firmou Metrostav, která byla nepravomocně odsouzena k tříletému zákazu účasti ve veřejných zakázkách, kromě toho dostala i desetimilionovou pokutu.

„Předsedkyně Krajského soudy Iva Říhová četla rozsudek přes dvě hodiny. Soud uznal vinnou i největší českou společnost ve stavebnictví, Metrostav. Zakázal jí po po tři roky účast v soutěžích a veřejných zakázkách, zaplatit má deset milionů. Řediteli Pilátovi uložil podmíněný tříletý trest a taky peněžitý trest.“

Ten případ měl putovat právě na Vrchní soud v Praze, kde mělo proběhnout odvolací řízení. Právě tam ale soudce Sovák působí. Podle policejního obvinění údajně stavební firmě nabídl, že za úplatek ovlivní odvolací rozsudek.

Kdo je soudce Zdeněk Sovák, co všechno má v justici za sebou?
MŠ: Dá se říct, že v justici působí opravdu dlouho, od roku 1976, kdy začínal u Obvodního soudu pro Prahu 6. Pak se přesunul na Nejvyšší soud, kde působil deset let – mezi lety 1995 až 2005 v – v té době ale přišly dva maléry. Byl obviněn z opisování a způsobil dopravní nehodu. Policisté mu po ní naměřili dvě promile alkoholu v krvi.I kvůli tomu se zřejmě přesunul právě na Vrchní soud v Praze, kde už tedy bez problému působil až do minulé soboty, kdy si pro něj přišli policisté.

Na iRozhlasu se vám podařilo zrekonstruovat podstatu obvinění. Co všechno jste zjistili? Jak se na korupční aktivity soudce Sováka přišlo?
Kristýna Guryčová: My jsme měli možnost nahlédnout do policejního obvinění, které velmi podrobně popisuje, jakým způsobem mělo k tomu uplácení docházet. Vedle soudce Sováka v tom korupčním příběhu hraje klíčovou roli Milan Bíba, což je šedesátiletý invalidní důchodce, který se původně jmenoval Bandi a v minulosti měl problémy se zákonem. Bíbu se Sovákem pojilo poměrně nesourodé přátelství založené na tom, že Bíba mu pral prádlo, nakupoval jídlo, vozil ho do práce, dělal mu šoféra. Podle policejních odposlechů se oslovovali i velmi familiérně. Bíba Sovákovi říkal Dědo a Sovák Bíbovi zase Milďásku. Právě Bíba působil v tom celém příběhu jako jakýsi prostředník nebo poslíček, který úplatky podle kriminalistů s jednotlivými aktéry domlouval a nosil peníze, s čímž mu pomáhala jeho o 30 let mladší přítelkyně, která v minulosti pracovala v bance. Ta je nyní také obviněna, konkrétně z praní špinavých peněz, protože část úplatku právě za ovlivnění verdiktu v případě druhé větve kauzy Rath, ve které figuruje hlavně společnost Metrostav, odnosila tato přítelkyně postupně část úplatku do banky. Jednalo se o částku 800 tisíc korun, které vložila na bankovní účet, a to na pětačtyřicetkrát.

Známe tedy hlavní osoby a obsazení příběhu – jak to korupční schéma vlastně fungovalo, jak to celé bylo nastaveno?
KG: Milan Bíba vlastně podle toho, co shromáždili policisté, v podstatě sám aktivně vyhledával firmy nebo lidi, kteří figurovali v kauzách, jež měly zamířit na Vrchní soud. Z tohoto důvodu Bíba oslovil i Ladislava Kirschnera, se kterým se znal z minulosti. To je bývalý policista, o kterém Bíba věděl, že má kontakty právě na nejužší vedení Metrostavu, a nabídl mu proto, že má, cituji: „dědu, který by dokázal to odvolací řízení Metrostavu, které mířilo na Vrchní soud, ovlivnit.“ Podobné to bylo také v případu arménského podnikatele Gagika Tonyana, se kterým se Bíba také znal, protože pro ně je už v té době obstarával nejrůznější pochůzky. Tonyan si měl jít v té době sednout na šest let do vězení za vydírání, ale podal odvolání, které se na Vrchním soudu dostalo na stůl právě Sovákovi. Bíba proto Tonyanovi podle policejní verze příběhu nabídl, že u Sováka zařídí zmírnění trestu. Nakonec to skončilo tak, že ho zprostil obžaloby s tím, že pro odsouzení chybí důkazy.

Když zůstaneme u Metrostavu a u možného nabízení úplatku, jak se policie o této celé věci dozvěděla?
MŠ: Policii o tom informoval zmíněný bývalý policista Ladislav Kirschner. On byl sám v minulosti několikrát trestán, aktuálně je pravomocně odsouzen za násilnou i majetkovou trestnou činnost. V minulosti figuroval například v kauze vydírání tzv. diamantového krále Luboše Říhy.

„Ladislav Kirschner jako majitel bezpečnostní agentury M.I.B. International hlídal objekty Říhovy firmy. Krátce po domluvě na spolupráci Kirschner Říhu údajně přesvědčoval o tom, co vše se může stát nejen firmě, ale i rodině tzv. Diamantového krále. Kirschner údajně říkal, že má v jednotlivých policejních složkách mnoho kontaktů, dokonce i v podsvětí, a že Říha čelí řada nebezpečí. Zároveň s tím Kirschner údajně za ochranu požadoval čím dál víc peněz. “

Policisté mu proto ze začátku nevěřili, na celé oznámení se dívali skepticky, nakonec ho ale vzali na milost a Kirschnerově jeho verzi uvěřili.

Víme, jaká byla jeho motivace, že to policii oznámil?
MŠ: Nevíme, proč se Kirschner rozhodl to policii oznámit. Rozhodně se ale v této kauze nejedná o nějakou kladnou postavu.

Uděláme teď malou odbočku, protože se tu bavíme o docela už složitém schématu. Můžeme připomenout, o co šlo v celé kauze, kde figuruje právě také Metrostav, tedy ve druhé větvi kauzy Rath? Co všechno se tam rozhoduje?
KG: Druhá větev se týkala stíhání celkem osmi firem, které údajně manipulovaly zakázky ve Středočeském kraji v době, kdy tam v hejtmanském křesle působil David Rath. Jednou z těchto firem je i Metrostav, tedy největší stavební firma v Česku. A v této větvi rozdal tresty Krajský soud v Praze na začátku letošního roku. V případě Metrostavu řekl, že firma musí zaplatit pokutu ve výši deset milionů korun, což by firmě asi zase tolik nevadilo, jenže vedle toho jí soud zakázal na tři roky účastnit se veřejných zakázek, což pro ni znamená zásadní ránu. Obhájkyně Metrostavu to dokonce označila za likvidační, protože to těžiště Metrostavu je právě v práci pro stát. Tehdy i Metrostav říkal, že tak přijde o miliardy korun. Takže pokud by se podařilo tento typ trestu v odvolacím řízení u Vrchního soudu odstranit, byl by to pro Metrostav obrovský úspěch.

„Já vám můžu jen potvrdit, že Metrostav je účastníkem té kauzy, protože byl několikrát kontaktován v tomto roce s nabídkou, tak jak o tom píše třeba Seznam nebo Hospodářské noviny, a že o tom uvědomil odpovědné orgány. Víc vám k tomu bohužel říct nemůžu. “

Vojtěch Kostiha (mluvčí společnosti Metrostav )

Kristýno, zmínila jsi jméno arménského podnikatele, který je také obviněn v souvislosti s tímto případem. Znamená to tedy, že kauza Rath asi nebyla jediným případem, ve kterém se soudce Sovák údajně snažil ovlivňovat za úplatek rozhodnutí justice?
KG: Nebyla. Policie podle našich informací viní soudce Sováka i z ovlivňování už zmíněné kauzy arménského podnikatele Gagika Tonyana, který byl po zásahu soudce Sováka zproštěn obžaloby. V tom případu šlo o vydírání, Tonyan údajně donutil jednoho muže k podpisu patnáctimilionové směnky. Sovák ale v tom rozsudku, který my jsme mezitím získali s pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím, argumentoval, že tu směnku fyzicky nikdo neviděl, a že se tak ani nepodařilo prokázat její existenci. Navíc Sovák odmítl jakýkoliv podíl jeho klienta na tom uplácení a manipulaci kolem jeho rozsudku. Podle obhájce se Tonyan se Sovákem ani neznal, znal pouze Bíbu, což ale neodporuje policejní verzi, protože on se měl podle dokumentů domlouvat pouze s Bíbou. Sovák ho měl právě přes Bíbu instruovat, posílat mu dokonce rukou psané poznámky, aby se omluvil ze soudního jednání. Protože Sovák nechtěl, aby znovu vypovídal, aby znovu čelil otázkám státního zástupce. V tom rozsudku je ještě jedna zajímavost, a sice že se v něm o Tonyanovi dokonce píše, že měl působit jako jakýsi „vor v zákoně“, což znamená vlastně šéf podsvětí. Nakonec to ale dopadlo tak, že Sovák Tonyana zprostil obžaloby, za což od něj údajně dostal obraz s motivem Staroměstského náměstí, o kterém se domníval, že má hodnotu více než 125 000 korun. Ten obraz si údajně pověsit doma ve svém obýváku. A to se tady odehrálo letos v květnu, v červnu.

Všechny tyto informace máte s odvoláním na policejní záznamy a na svědectví, na všechno, co jste získali prostřednictvím zákona?
KG: Ano, přesně tak. Vycházíme z policejních dokumentů, do kterých jsme nahlédli, a také z různých svědeckých výpovědí a materiálů, které se k tomu případu podařilo sesbírat.

Máme představu o tom, o jak rozšířenou praxi šlo ze strany soudce Sováka a celé jeho skupinky?
MŠ: Policie ví o čtyřech případech, kdy chtěl soudce Sovák údajně nějakým způsobem ohnout spravedlnost. Zajímavé je, že se o něm dá říct, že bral všechno. Kromě toho padesátimilionového úplatku, který jsme zmínili v souvislosti s firmou Metrostav, si za jiný ohnutý rozsudek měl podle policie říct o obraz v údajné hodnotě 125 000 korun – právě od zmíněného podnikatele Gagika Tonyana. Od dvou mužů pak Sovák údajně vyžadoval dokonce elektronickou měnu Bitcoin, od Metrostavu různé stavební práce. Je tam také zmíněný případ známého advokáta Jiřího Teryngla, od něhož Sovák údajně přijal úplatek 100 000 korun. Nezvládl ale nakonec verdikt zařídit tak, jak si Teryngel představoval, a peníze mu podle kriminalistů vrátil ze svého.

Víme něco dalšího o tom, jak fungoval celý systém úplatků, například jak se předávaly? Kristýna v úvodu zmiňovala ukládání peněz. Víme něco blíž o tom, jak to bylo nastaveno?
MŠ. Zásadní je asi záloha, o niž si podle kriminalistů Bíba se Sovákem řekli Metrostavu. Na tom příkladu se to dá hezky ilustrovat: původně vyžadovali tři miliony korun, nakonec ale slevili na polovinu s tím, že peníze dostanou ve dvou splátkách. Peníze, které dostali, ale nakonec nebyly od firmy, ale od kriminalistů. Převzal je od nich jeho neformální asistent Bíba. Bíbova přítelkyně, která dřív pracovala v bance, je pak na pětačtyřicetkrát vložila na cizí bankovní účet, který spravovala. Snažila se tím obejít zákonné normy proti praní špinavých peněz. Podezřelý na tom každopádně byl fakt to, že Milan Bíba jako invalidní důchodce nepobíral žádný jiný plat než invalidní důchod. Už to samo o sobě bylo podezřelé.

Dokázal soudce Sovák splnit svým „zákazníkům“ všechno, co sliboval? Dozvídáme se to skrze všechny dokumenty, které máte k dispozici?
KG: Tam je právě zajímavé, že veškerá nezákonná činnost, kterou mu policie dává za vinu, se údajně odehrála v posledním roce. On v té době už věděl, že půjde do důchodu. Letos mu bylo totiž 70 let a ze zákona všichni soudci v tomto věku musí ze soudu odejít. My jsme se zaobírali právě otázkou, jestli třeba i v případě Metrostavu vůbec byl schopen něco ovlivnit, protože ten případ se bude řešit na Vrchním soudu teprve v příštím roce – a to už bude pryč. Zajímavý proto byl i příběh zmiňovaného advokáta Teryngela, který se údajně Sováka také snažil uplatit. Jak už jsme říkali, soudce mu později odevzdaný obnos vrátil, protože Sovákova operace se nepovedla. Verdikt nedopadl podle Teryngelových představ. Takže je skutečně otázka, jestli on vůbec všechny věci, které nasliboval, dokázal splnit, nebo jestli mu to prostě bylo jedno. Jinak Jiří Teryngel je mezi těmi obviněnými a stejně jako ostatní ten podíl na jakémkoliv uplácení odmítá. A tím se vracím k otázce. Nemůžeme to tvrdit s jistotou, ale, Sovák podle policie během rozhovorů se svým přítelem Bíbou popisoval, že by ty rozsudky ovlivňoval díky svým známostem a díky znalostem u soudu. Že by zaprvé zařídil, aby se mu dané případy dostaly na stůl a že by pak posudky psal natolik neprůstřelně, aby tam už nebyla možnost dalšího dovolání. Ale samozřejmě je to obtížné prokázat. Na druhou stranu například u případu Tonyana policisté odposlechli, jak Sovák výslovně říká, že ten rozsudek „švihnul“ a je si vědom toho, že mu to asi zlomí vaz.

Z toho, co oba říkáte, se zdá, že soudce Sovák si opravdu založil úplně separátní firmu, která fungovala kriminálně při soudu a při všech aktivitách, které pro soud dělal. Kristýno, co víme o jeho motivaci? Zmiňovala jsi, že za sebou má úspěšnou kariéru a chystá se k odchodu do důchodu, proč měl takové chování zapotřebí?
KG: Na mě to působilo tak, že už byl vlastně vcelku odevzdaný, že mu to bylo celé jedno, což i sám říkal podle toho, co zachytily policejní odposlechy. Ale těžko říct, jestli třeba byl v nějaké finanční nouzi. Jeho motivaci se nám zatím nepodařilo úplně rozkrýt, zůstává trochu nejasná. Podle toho, co jsme zjistili, to totiž nevypadá, že by měl nějaké dluhy nebo že by si žil špatně. V jeho jednání zkrátka zůstávají otazníky.

Dá se to zatčení soudce, když jde o takto velký zásadní případ, a rozkrytí těchto všech komplexních vztahů, označit za úspěch policie? Počínala si policie v celém tom případu obratně, když došlo k tomuto výsledku?
MŠ: Policisté udělali velký kus práce přímo v terénu. Měli odposlechy pravděpodobně přímo v bytě soudce Sováka nebo v autě jeho kolegy Bíby, ve velkém luxusním Mercedesu. Pozor si také dávali na svého informátora Ladislava Kirschnera právě kvůli jeho výše zmiňované minulosti. Na nás to vlastně působí tak, že se nechtěli spokojit se zatčením Sovákova kolegy Bíby, ale chtěli si počkat přímo na soudce. Je tam důležitý moment, kdy se Sovák na konci listopadu podle policejní verze nechal odvézt přímo k místu bydliště pana Kirschnera, a přesvědčoval ho, že zmírnění rozsudku zvládne zařídit, že dohoda stále platí, přestože mu – jak zmínila Kristýna – končil soudcovský mandát.

Nejedná se o první případ zatčení soudce u pražského Vrchního soudu a asi každý takový případ je svým způsobem šokující pro veřejnost, která očekává nestrannou spravedlnost. Je možné, že tento případ je přece jen výjimečný ještě něčím dalším?
MŠ. Dá se říct, že je výjimečný tím, že soudce Zdeněk Sovák byl navzdory své složité minulosti, ve které figurují nějaké osobní kauzy, určitou autoritou, kterou uznávali jeho kolegové i veřejnost. Proto je vlastně s podivem, že se přátelil právě s Milanem Bíbou, ten měl v minulosti problémy se zákonem, vyrostl v chudém prostředí, změnil si příjmení. Šokující podle nás je na tom hlavně to, jak blízko se takový člověk k soudci dostal, že ho – alespoň podle policie – mohl nějakým způsobem ovlivňovat.

Lenka Kabrhelová, Barbora Sochorová a Tomáš Roček

Související témata: podacast, Vinohradská 12, Vrchní soud v Praze, Zdeněk Sovák, policie, uplácení, kauza soudce Sováka