Nelly, Eek a další covidoví mutanti. Datový novinář Boček o tom, jak vznikají a co umí nové varianty viru

Pavel Vondra mluví s datovým novinářem serveru iROZHLAS.cz Janem Bočkem

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

6. 4. 2021 | Praha

Globální boj proti novému koronaviru, který způsobuje nemoc covid-19, se přehoupl do druhého roku svého trvání. Lidstvo se mezitím o viru leccos dozvědělo a v rekordně krátké době dokázalo proti němu vyvinout hned několik vakcín. Jenže virus nestojí a vyvíjí se. V různých částech světa nezávisle na sobě zmutoval k vyšší nakažlivosti a možná i rezistenci vůči protilátkám z očkování. Jak k mutacím dochází, co všechno o nových variantách víme a především - jak velkou komplikaci pro úspěšné zvládnutí pandemie představují?

Hudba: Martin Hůla

Editace, rešerše, sound design: Barbora Sochorová, Martin Melichar, Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„Britská, Jihoafrická a brazilská: to jsou tři nové varianty koronaviru SARS-COV2, na které se teď upíná největší pozornost.(ČRo Plus, 28.01.2021)“

„Testy v Japonsku prokázaly novou variantu koronaviru u čtyř lidí, kteří přicestovali z brazilské Amazonie. Podle předního japonského epidemiologa Takadžiho Wakity se zjištěný kmen liší od britského i jihoafrického tipu. Není zatím důvod si myslet, že je nakažlivější.(ČRo Plus, 11.01.2021) “

„Britské úřady snažit zastavit šíření brazilské mutace koronaviru dříve, než se vymkne kontrole. Zatím se podařilo zachytit pět případů. Úřady ale stále hledají šestého člověka, který měl také pozitivní test.( Radiožurnál, 02.03.2021) “

Dá se podle tebe říct, že rozšíření mutací nebo variant koronaviru mění boj proti pandemii a že to, co jsme se o novém koronaviru dosud dozvěděli, je do určité míry překonáno, je nutné získávat nové poznatky a upravovat podle nich i protiepidemická opatření?
Určitě se to tak dá říct. Do jisté míry to překonáno je, ale právě jen do jisté míry. Nějaké věci víme už s docela velkou jistotou, například že nové varianty jsou nakažlivější, a to velmi pravděpodobně všechny tři. U britské a jihoafrické varianty máme studie s poměrně přesnými čísla, a to zhruba o 50 % vyšší nakažlivost. Dosavadní protiepidemická opatření, která byla stavěna na jednu z těch původních variant koronaviru, je potřeba posilovat, protože s vyšší nakažlivosti nebudou fungovat tak dobře, jak fungovaly předtím.

Než se pustíme do detailů, bude dobré si ujasnit terminologii. Jak důležité je rozlišovat mezi mutací a variantou?
To je určitě podstatná záležitost, protože tím, že ten virus pořád putuje a mutace se objevují velmi často, každý druhý člověk vytvoří svou vlastní mutaci, je sledování jednotlivých mutací poměrně obtížné. Takže mluvíme o variantách, kde je mutací celá řada, každá varianta je definována několika různými – anebo více mutacemi. Když mluvíme o variantách, je to typicky britská, jihoafrická nebo brazilská varianta – o těch se mluví nejčastěji. Mutace znamená změnu na konkrétním místě konkrétního genu, ty většinou nemají přezdívky, ale taková kryptická označení, jako je třeba E484K apod. Variantu a mutaci je tedy potřeba rozlišovat, a i když se v médiích občas objeví, že je to britská mutace, tak to je vlastně špatně. Takto to nefunguje.

Jak k mutacím viru dochází, jaké jsou předpoklady a podmínky toho, aby virus zmutoval a co přesně se s ním v tu chvíli děje?
Genom viru SARS-COV-2 má asi 30 000 nukleotidů, tedy písmenek, která jsme zvyklí vídat v genetické informaci, a ty jsou rozprostřené v 10 genech. Každé písmenko může mutovat, může se měnit s tím, že jich je 30000, tedy asi dvojnásobná délka, než má virus chřipky. Mutací tedy může být poměrně dost – v případě tohoto viru vědci objevili, že asi pětadvacet za rok. Tento virus má opravné mechanismy, počet mutací je asi dvakrát pomalejší než u chřipky a čtyřikrát pomalejší než u viru HIV. Pořád ovšem platí, že každý druhý člověk vytvoří vlastní mutaci, čímž potenciálně vytváří novou linii, novou variantu toho viru. Záleží, zda ta linie někoho nakazí, jestli se ta jeho linie rozšíří a jestli potenciálně třeba vytvoří nějakou novou, nebezpečnější linii. Z toho plyne, že čím více je nakažených, tím více vyniká potenciálních a potenciálně nebezpečných mutací.

O těch mutacích – v tomto případě přesněji variantách – nového koronaviru začalo více mluvit až v souvislosti s nástupem té, řekněme první univerzálně známé varianty, která byla zaznamenána koncem loňského roku v Británii a pro niž se vžil název britská. Své – asi můžeme říci, že vítězné – tažení nastoupila i u nás. Jak to s ní teď v České republice vypadá?
Začnu globálním pohledem, protože to je určitě důležitý kontext. Někdy na počátku roku ta britská varianta měla asi desetiprocentní podíl na všech vzorcích, které se se sekvenovaly a teď je to globálně asi 38 %, podle dat Mezinárodní zdravotnické organizace 130 zemí světa hlásí, že má britskou variantu.

„Die zuerst in Großbritanien aufgetretene Korona-Variante B.1.1.7.. (ZDF, 01.04.2021) “

U těch dalších důležitých variant to není tolik. Třeba jihoafrická varianta má světa 7 % a brazilská 4 %. Je tedy vidět, že britská varianta se opravdu globálně šíří nejrychleji, ale zároveň to může být zkreslené tím, že země, které nejvíce sekvenují a tyto varianty nejvíce sledují, jsou Velká Británie a Spojené státy. Ta britská varianta je logicky velmi rozšířena hlavně ve Velké Británii. Britové jí říkají Kentská varianta podle toho, že ji našli laboratoře na jihozápadě země v Kentu. Ale obecně se často používá označení „britská varianta“. Česká republika má během roku 2020 a první části roku 2021sekvenovaných asi 1000 vzorků viru. Z těch se postupně ukazuje příběh toho, jaké varianty tady převládaly. Loni na podzim v Česku převládla varianta označovaná B1 258, kterou objevili ve slovenských laboratořích, takže by se pravděpodobně jmenovala slovenská, ne česká. Tato varianta však v Česku dominovala loni na podzim, v říjnu měla mezi sekvenovanými vzorky asi 67 %. Ta varianta je sama o sobě zajímavá právě tím, že je nakažlivější než ty původní varianty, které tady byly, a proto ostatně převládla. Koncem loňského roku ji ale začala pomalu vytlačovat britská varianta, která je ještě nakažlivější.

„Jak už jste v našem vysílání zaznamenali, i v Česku je pravděpodobně nakažlivější britská mutace koronaviru.(Radiožurnál, 16.01.2021) “

„Brtiskou mutaci koronaviru potvrdil Státní zdravotní ústav na vzorcích v Praze, Středočeském a taky Královehradeckém kraji. (ČRo Plus, 19.01.2021) “

„Protiepidemická opatření přestala podle ministra zdravotnictví Jana Blatného za ANO fungovat. Je to podle něj důkaz, že se v Česku šíří britská mutace viru. Ministr nevyloučil, že bude třeba další zpřísnění opatření. (ČRo České Budějovice) “Protiepidemická opatření přestala podle ministra zdravotnictví Jana Blatného za ANO fungovat. Je to podle něj důkaz, že se v Česku šíří britská mutace viru. Ministr nevyloučil, že bude třeba další zpřísnění opatření.” “

V současnosti byla v únoru mezi sekvenovanými vzorky v Česku asi v 94 % britská varianta, zbytek částečně ještě pořád ta česká.

To je značná dominance. Už jsi zmiňoval, že se o britské variantě mluví, jako o nakažlivější. Je ale také smrtelnější? Na to se totiž názory lišily.
Vycházíme z dat WHO, která sleduje čtyři ukazatele: zaprvé nakažlivost důležitých variant. Zadruhé zvýšené riziko těžkého průběhu nebo úmrtí. Třetím faktorem je, jestli jsou odolnější vůči vakcínám a čtvrtým, jestli jsou odolnější vůči protilátkám. To znamená, pokud už někdo tu nemoc prodělal, jaká je pravděpodobnost, že se nakazí znovu. Nakažlivost je tam zhruba o 50 % vyšší. Ale WHO u všech tří variant zmiňuje vyšší riziko hospitalizace i vážného průběhu nebo úmrtí. Neříká přesná čísla, ale odkazuje na studie, jež varují, že ty další ukazatele jsou nebo že pravděpodobnost vážného průběhu nebo úmrtí je u všech tří variant vyšší.

Jak je to s těmi dalšími dvěma známými variantami – s brazilskou neboli amazonskou a s jihoafrická? Kolují i tady?
Nevím, jestli kolují, takto bych to asi takto neřekl. V Česku jsme zatím zaregistrovali dvě ohniska jihoafrické varianty. Jedno v Brně, druhé bylo v Liberci.

V Česku se potvrdil první případ výskytu jihoafrické mutace koronaviru. Českému rozhlasu to potvrdila mluvčí Ministerstva zdravotnictví Barbora Peterová. Podezření na nakažlivější formu onemocnění covid-19 se v Královéhradeckém a Jihomoravském kraji objevila v posledních dnech. Některé případy souvisely se zájezdem na Zanzibar.

„V Brně se nejspíš objevily další případy jihoafrické mutace nemoci covid-19. Jeden ze vzorků je vázán na brněnskou školku, kde už se jihoafrická mutace vyskytla. Druhým případem je žena hospitalizovaná ve vážném stavu v jedné z brněnských nemocnic. (ČRo Brno, 02.03.2021) “

Je zajímavé, že když se podíváme třeba na sousední Rakousko, tak tam se podle globálních čísel ze sekvenace ukazuje, že v lednu byla asi čtvrtina všech případů koronaviru v Rakousku právě jihoafrická varianta.

„In den meisten Teilen Österreichs Meistens setzt sich mehr und mehr die britische Mutation durch und in Tirol die Sudafrikanische. (Kancelář spolkového kanceléře, 09.02.2021)“

Ale postupně se tam tato varianta propadla. Pravděpodobně prohrála s tou britskou v nějakém konkurenčním boji mezi více variantami viru. Brazilská varianta třeba v Itálii nebo Belgii už několik měsíců má asi 3 % ze všech sekvenovaných vzorků, takže tam je relativně stabilní a také neroste. Pravděpodobně je ta britská variantou už tuto chvíli tím, že je podobně nakažlivá jako tyto dvě varianty, ale už má svůj prostor, kam je tolik nepustí tolik. Je tedy nepravděpodobné, že by takto vytlačily britskou variantu podobně, jako ta britská přetlačila předchozí varianty. Všechny tyto tři varianty – britská, jihoafrická i brazilská nebo manauská, mají stejnou mutaci na spike proteinu, který je pro ten virus klíčový – nazývá se N501Y nebo také Nelly, která způsobuje vyšší nakažlivost. Tato mutace je tedy u všech variant stejná. Co do nakažlivosti mají velmi podobné vlastnosti, pravděpodobně.

Existují ještě nějaké další varianty nového koronaviru kromě těch tří základních, jsou identifikovány, popsány?
Podle své nejnovější zprávy teď Mezinárodní zdravotnické organizace nově začala sledovat další tři varianty. Označují je jako „variants of concern“, tedy varianty, kterými bychom se měli zabývat.

„WHO with partners are currently tracking three virus variants. Vants of concern that are circulating around the world. The first is the B117 that was first identified in United Kingdom.(World Health Organization, 05.03.2021) Obecně je ten “

virus ale dynamický organismus, který se neustále proměňuje. V tuto chvíli těžko říct, jak to bude pokračovat. Momentálně máme tři varianty, které jsou poměrně dobře prozkoumané, avšak ty dál mutují.

Jednu dobu se mluvilo i o tom, že se místní varianta objevila i tady. Jak to s ní vypadá? Byla dále dosledována?
To je právě ta zmiňovaná varianta B.1.258, která vytlačila původní celoevropskou B1, která tady loni na podzim dominovala v Česku, než přišla britská varianta. Na ní je poměrně zajímavé, že se objevila dvakrát. Poprvé někdy loni ve Skotsku, tam pravděpodobně zmizela, zapadla, nepodařilo se jí rozšířit. A potom se znovu objevila v Irsku, kde se rozšířila loni během roku. A potom další příběh té varianty je tady ve střední Evropě. Nejprve dominovala v Česku, potom ve Slovinsku, pak na Slovensku a teď se začíná šířit v Chorvatsku. V porovnání s tou britskou variantou je zřejmě méně nakažlivá. Proto ostatně ta britská varianta začíná převažovat a zároveň je v porovnání s tou předchozí, celoevropskou, nakažlivější. Takže postupně loni na podzim nahradila tu celoevropskou variantu tady v Česku.

Předpokládám, že pro sledování variant je naprosto klíčové zmiňované sekvenování. Jak moc se například u nás sekvenuje? Nepodceňuje se tato činnost? A jak je to s financováním?
Mezinárodní zdravotnická organizace začala vyzývat asi na začátku letošního roku, aby jednotlivé země více sekvenovaly právě proto, abychom věděli, kde se šíří jaká varianta, jaké další mutace se u těch variant objevují atd..

„Na to, že Česko zatím nové mutace viru sleduje nedostatečně, upozornil tento týden v rozhovoru pro Českou televizi Erik Alm, který je v evropském středisku pro prevenci a kontrolu nemocí zodpovědný právě za sekvenování viru SARS-COV2. “

„Myslím, že Česko bude potřebovat sekvenovat o trochu víc. Teď Česká republika využívá sekvenačního centra – Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí, kam posílají 200 – 300 vzorků týdně. To je asi tak polovina toho, co doporujeme proto, aby země byla schopna sledovat, jak se varianty vyvíjejí. (ČT 24, Studio 6, 15.3. 2021) “

Problém je, že například Česko na toto příliš nereaguje, u nás se sice na začátku loňského roku, kdy se objevily první případy koronaviru, sekvenovalo poměrně dost, ale během roku ten zájem opadl a z průběhu minulého roku máme ty vzorky spíš tak náhodně, kde v jaké laboratoři kdo sekvenoval vzorky. V dosavadním průběhu pandemie máme v Česku asi 1000 vzorků, což není moc na to, že to je 12 měsíců. Dost těžko se z toho usuzuje na nějaké obecnější věci a dost těžko se tam sledují nějaké úplně konkrétní mutace.

„redaktor: Tady se to prostě otevře… Michal Kolář: Trochu to připomíná tiskárnu nebo nějaké podobné zařízení. Je to takové kompaktní. MK.: Má to v sobě i počítač. red:Bioinformatik Michal Kolář popisuje sekvenátor v laboratoři Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky. Jde o přístroj v hodnotě asi 10 milionů korun, do kterého za chvíli badatelé vloží zhruba připravených 120 vzorků koronaviru SARS-COV2. Pak bude následovat zhruba 26 hodin sekvenování, tedy luštění všech dostupných informacích o tomto viru. V principu když čteme, tak si to představte jako nějaký recept, že je to opravdu jakási kuchařka, podle které ten virus je složený. “

Teď se toho ujal Ústav molekulární genetiky Akademie věd, který se vlastními silami snaží dávat dohromady tady sekvenované kousky z celého Česka, vytváří nějakou databázi, kde to lze sledovat. Máme inspiraci v tom, co dělá v Německu Robert Koch-Institut nebo nebo taková iniciativa v Británii. Ale zároveň to dělá vlastními silami a není tam úplně vyřešeno financování. Stát se k tomu, alespoň podle mých informací, zatím příliš nemá.

„ České republice máme dost těch přístrojů, to není problém, máme i dost lidí, kteří asi budou ochotni to dělat více či méně dobrovolně, alespoň po nějakou dobu, ale už nemáme peníze na to to pro ten stát dělat. Můžeme s tím začít, aby se tato iniciativa rozjela, ale pak se musí vyřešit financování. (ČRo 26. 03. 21)“

Tohle může být do budoucna problém – budeme potřebovat vědět, jaké se tady opravdu šíří varianty a konkrétní mutace. To by asi stát měl zajistit, zatím se toho ale nechopil.

Klíčovou věcí, alespoň z pohledu široké veřejnosti, je rozšíření těch variant: co znamená pro vakcinaci? Je namístě se obávat, že očkování nemusí být proti těm novým variantám účinné?
K tomuto mám jednu špatnou zprávu: jihoafrická a brazilská varianta mají mutaci E484K, přezdívanou Eeek. Původně to mělo být Erik, ale laboratoř, která ji pojmenovávala, konstatovala, že si píše s mnoha Eriky a nechce je tím urazit, takže nakonec pojmenovala tuto mutaci Eeek. A ta špatná zpráva je, že tato mutace se u těch zmiňovaných variant, jihoafrické a brazilské, vyskytuje, a právě ona snižuje účinnost vakcíny. Ještě jedna špatná zpráva: u britské varianty se tato mutace už také vyskytla. Přestože tedy není dominantní, tak i tam se může tato mutace objevit. Dobrou zprávou je, že u obou mRNA vakcín, to znamená u Pfizeru a Moderny, stačí velmi jednoduše změnit jedno písmenko v genetické informaci vakcíny a nemělo by se vlastně nic změnit. Účinnost by měla být stejná jako u dosavadní vakcíny na tu předchozí variantu. To je ta dobrá zpráva. Ani u ostatních vakcín by případná odolnost viru neměla představovat takový problém. U nich je potřeba upravit protein, který má na starost likvidaci toho viru. Ani tam by to neměl být nějaký zásadní problém. Navíc ty vakcíny mohou obsahovat mix protilátek – kromě protilátek proti původní variantě mohou mít i ty protilátky, které už pracují tady s touto mutací Eeek. Jediný problém potom je, jak k tomu přistoupí úřady a jak rychle budou schvalovat nové varianty vakcín, což by ale vzhledem k tomu, že jde opravdu o naprosto minimální změnu na jednom písmenku, nemusel být až takový problém, ale to je spíš otázka politická než otázka na vědce nebo na vakcínu jako takovou.

Jak se ty jednotlivé mutace, případně varianty pojmenovávají? Je v tom nějaký systém, nebo si to dělají vědci na koleni?
Těch systémů je několik – a když si člověk vezme jev existence nějakého viru, který postupně mutuje, a mutovat může na kterémkoliv z těch 30 000 písmenek, a vlastně tím, že u každého druhého člověka vznikne nová varianta, tak bychom je museli pojmenovávat všechny, pokud bychom chtěli být důslední. Takhle to samozřejmě nefunguje, ale je několik způsobů pojmenovávání, které se různě potkávají. Když člověk ve vědeckých studiích narazí na některou z těch variant, musí se čas od času podívat do nějakého překladového slovníku, aby zjistil, jak se jmenuje v jiném zápisu. Těch zápisů je několik. Nejrozšířenější je právě ten, který třeba britskou mutaci označuje jako B.1.1.7. A každé to číslo tam je jako pořadí, popsané nějaké varianty. Takže B.1.1.7 znamená, že to je potomek nějaké varianty B.1.1 a samozřejmě může mít zase další vlastní potomky, takže může existovat něco jako na B.1.1.7.1 atd. To samozřejmě existuje, jenže tyto řetězce by byly potenciálně nekonečné, takže třeba u té brazilské varianty vidíme, že má buď jméno B.1.1.28.1, což už se začíná neúnosně protahovat, takže zároveň, když už je tam těch čísel moc, tak je překřtěna na P1. Takže brazilská varianta je buď to delší, anebo P1.

Zaznamenala jsem například neochotu, nebo možná logický odpor místních vlád, k pojmenovávání mutací, případně variant po jménu dotyčných zemí. Například na Filipínách, když nedávno identifikovali nějakou místní mutaci, vláda zdůrazňovala, že by nebylo správné jí říkat filipínská. To je asi logické, ale je tam nějaká politika Světové zdravotnické organizace ohledně používání těch místních názvů?
Třeba u té filipínské varianty – to jedna z těch nových tří „variants of concern“, které se právě WHO snaží teď nově sledovat. A i když samo WHO zmiňuje, že by se neměly pojmenovávat podle těch zemí, tak ji tam zmiňuje jako filipínskou variantu.

„In England health attorneys are investigating in new corona-virus variant – was detected in Philippines. (ANC News, 17.03.2021) “

Ten důvod, proč by se neměly pojmenovávat podle WHO podle těch zemí, které ji objevily, je ten, že ty země potom nemají motivaci k tomu sekvenovat a objevovat nové varianty. Dá se to ukázat třeba na Číně, která – samozřejmě i z jiných důvodů – několik prvních měsíců o variantách příliš nekomunikovala. Mimo jiné i proto, že tehdejší americký prezident Donald Trump tomu říkal čínský virus.

„Its not rasist at all, not at all. It comes from China. Thats why. “...the China virus!” (Guardian News, 20.04.2020) “

„“As a post to call i the Chinese virus.”(Guardian News, 21.06.2020) “

A není to úplně populární, když se ty varianty pojmenovávají podle vaší země. Stejně jako Britové vlastně trochu doplatili na to, že existuje nějaká britská varianta. Mají velkou kapacitu toho sekvenování. A zkrátka tím, že sekvenují, tak nějakou variantu objevili, a nemusí to vůbec být varianta, která je původní pro britské ostrovy. Ta česká varianta byla, nebo je otázka, jestli je česká, ale byla objevena na Slovensku, ve slovenské laboratoři, takže tady v této zvyklosti by byla pojmenovaná jako slovenská varianta, což je trošku paradoxní, ale vlastně tak to je.

Velmi detailně jsi tu popsal mutování viru i rozšiřování variant. Co to všechno znamená pro příští měsíce, možná i roky v boji s pandemií nového koronaviru?
Jako novinář se samozřejmě hodně bráním tomu predikovat, co se bude dít dál, protože predikce většinou nejsou úplně vděčné téma. Nebo přesné téma. Vděčné jsou, ale přesné nikoli. Odvolám se na molekulárního genetika Jana Pačese, který mě tady tímto tématem provádí, a se kterým jsme si povídali právě o tom, co nás čeká v budoucnosti. Jsou tady vlastně dobré i špatné zprávy. Jedna z těch dobrých je, že ty varianty Nelly a Eeek jsou na tom spike proteinu, který je klíčový pro šíření viru, vlastně už nejhorší možné mutace. Když vědci simulovali, jaké ještě mohou být další mutace, které zvýší to šíření viru, tak se ukázalo, že tyto mutace jsou nejproblematičtější nebo jedny z nejproblematičtějších. Takže je velmi pravděpodobné, že už máme co dočinění s těmi nejvíce nebezpečnými variantami, co do nakažlivosti. To je jedna z těch dobrých zpráv z nějakého výhledu. Další, pravděpodobně taky dobrá zpráva je – a takto mi to popisoval Jan Pačes – že to, co sledujeme teď, jsou ještě nějaké populační náhodné změny, kdy ten virus náhodně mutuje a šíří se tak, jak mu dovolují nějaká opatření, která dělají jednotlivé země, a vlastně mu v tom nijak zásadně nic nebrání. Ale do budoucna nás čeká něco trošku jiného. Do budoucna nás čekají evoluční změny, které motivují ten virus být méně smrtící, protože když bude mít víc přenašečů, kteří nezemřou, tak to pro něj je evolučně výhodné. Momentálně jsme ve fázi, která je netypická a pravděpodobně v nějakém časovém horizontu se dostaneme do nějaké stabilnější fáze, kdy budeme sledovat méně těch variant, které se budou dále šířit, asi se toho viru jen tak nezbavíme, ale budou stabilnější. Podle Jana Pačese to v budoucnu bude pravděpodobně fungovat asi tak jako u chřipky, kdy se zkrátka šíři jeden nebo dva kmeny, a proti nim se vlastně na začátku roku nachystá vakcína, která bude vycházet z toho, jaká je ta aktuální podoba viru.

„Jak vidíme, bude potřeba dělat varianty té vakcíny proti těm různým variantám, tak jak se v tom evolučním prostoru budeme teď s tím virem honit. On si zvyká na nás, my si zvykáme na něj, náš imunitní aparát. “

Jan Pačes (molekulární genetik)

A on bude pomalu mutovat, ale už to nebudou takto překotné mutace, jako sledujeme teď. A druhá věc – pravděpodobně se jednou za čas setkáme s jevem, kdy se ten virus setká vlastně třeba s chřipkou a změní se do nějaké nebezpečnější podoby, jako je třeba prasečí nebo ptačí chřipka, která se také objevuje jednou třeba za 10, 15 let. Jenom tím, že tady ten koronavirus mutuje pomaleji, tak to bude vlastně také řádově desítky let trvat, než se objeví tyto nebezpečnější varianty. Nicméně zase ta dobrá zpráva je, že toto nebude nastávat tak často a že to současné období překotných změn, kdy musíme upravovat vakcíny a tak, tak pravděpodobně z té dlouhodobější perspektivy je spíš atypické.

Pavel Vondra, Barbora Sochorová a Martin Melichar

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Jan Boček, Datová žurnalistika, koronavirus, nová mutace koronaviru, brazilská mutace koronaviru, britská mutace koronaviru