Z režiséra vojákem. Vrátím se s ukrajinskou vlajkou na Krym, vysnil si konec války Oleh Sencov

Matěj Skalický mluví s Olehem Sencovem, ukrajinským filmovým režisérem, teď vojákem

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

2. 5. 2022 | Praha

Teď jsem prostě voják se zbraní v ruce, popisuje z válečné fronty na Donbasu exkluzivně pro Český rozhlas filmový režisér Oleh Sencov. Muž, který si v ruském vězení vysnil, že osvobodí rodný Krym. V maskáčích a na tanku s ukrajinskou vlajkou.

Editace: Kateřina Pospíšilová
Sound design: Jaroslav Pokorný
Rešerše: Alžběta Jurčová, Zuzana Marková 
Hudba: Martin Hůla
Dabing: Karel Janů

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„At Donbas I am just fighter, I am a soldier, just soldier with M4. (Oleh Sencov Čro 27.4. 2022) “

„Febiofest ocenil ukrajinského režiséra Oleha Sencova. (Radiožurnál 29.04.2022) “

„Bývalý politický vězeň ruského režimu ocenění získává za přínos světové kinematografii. (Radiožurnál 28.04.2022) “

„Na dálku pozdravil filmař návštěvníky videovzkazem. V něm zmiňuje, že brání Ukrajinu na Donbasu, kde každým dnem očekávají velký ruský útok. (Radiožurnál 29.04.2022) “

„All our nation now are defending between Putin´s aggression. (Zdravice Sencova pro Febiofest (YOUTUBE 20.4.2022) “

„“Je to asi poprvé v dějinách filmových festivalů, když oceněný nemůže osobně převzít cenu, protože bojuje.” Velvyslanec Jevhen Perebyjnis převzal cenu pro Sencova (Idnes 28.04.2022) “

„Ukrajinský generální štáb oznámil, že armáda odrazila na východě nejmíň sedm ruských útoků.  (Radiožurnál, 19.04.2022) “

„Rusko zahájilo dlouho očekávanou ofenzivu na východě Ukrajiny. Podle Kyjeva tak začala druhá fáze války - bitva o Donbas. (Radiožurnál, 19.04.2022) “

Můžete nám říct, kde teď přesně jste?
V tuto chvíli jsem na Donbase v jižní části donbaské oblasti. Jsem v oblasti nového útoku ruských sil. Oni se snaží najít nějakou cestu skrze naši obranu, naši obrannou linii a postupují krok za krokem. My jsme prostě tady a snažíme se je zastavit. Jsem v malém oddílu ukrajinských speciálních složek, jeden z mnoha, které teď máme. Jsme malá skupina a provádíme speciální operace.

A jaká je vaše role na Donbase?
Na Donbase jsem prostě bojovník. Jsem voják. Jsem obyčejný voják s em čtyřkou. Znáte tuto zbraň? To není úplně standardní puška pro ukrajinského vojáka. Nemáme jich zatím bohužel moc. Ale čekáme na další dodávky, které by snad měly dorazit a já doufám, že než toto skončí, tak každý ukrajinský voják bude mít svoji em čtyřku, protože věřte mi, tahle zbraň je opravdu mnohem lepší než kalašnikov.

Olehu, myslíte si, že Ukrajinci se od začátku války sjednotili?
Ano, ano. Určitě. Nemluvíme tu o této válce jako o nové válce, protože tato válka začala už před osmi lety, jak víte. Ale mluvíme o nové agresi, nové invazi, novém útoku, obrovském útoku na naše území ze strany mnoha ruských armád. Ale toto jsou bohužel aktuální podmínky na Ukrajině. Takto vypadá ukrajinský život. Toto si musí prožít ukrajinský národ, abychom mohli být sjednoceni. A my vidíme, když je situace takto vážná, když je to taková válka, když nás chce Putin zničit, že je jasné, že on nechce dobýt jenom Donbas nebo jenom Krym. On chce celou Ukrajinu, on chce zničit Ukrajinu jako takovou, ukrajinský národ, ukrajinskou zem. My všichni na Ukrajině toto chápeme a právě proto společně bojujeme za Ukrajinu.

Mimochodem, když mluvíme o tom sjednocování, jak vůbec vnímáte ukrajinskou identitu? Protože jste se narodil na Krymu a označujete se za etnického Rusa
Ano, teď na Ukrajině po roce 2014 vidíme, že se zrodila nová země, že se zrodil nový národ. Můžete mít krev z tisíce procent ukrajinskou, můžete ji mít ukrajinskou třeba z padesáti procent etnicky, třeba nemáte etnicky vůbec žádnou ukrajinskou krev, ale můžete mít ukrajinského ducha ve svém srdci. A to je velice důležité. Dnes je to na Ukrajině důležité pro mnoho lidí.

Je tu samozřejmě hodně lidí, kteří jsou etnickými Rusy. Můžou to být Tataři, jsou z Krymu, jsou tu další jiná etnika. Jsou to lidé, kteří třeba nejsou vůbec etničtí Ukrajinci, jsou tu Jordánci, možná další menšiny, ale každý, kdo tu teď je, tak se cítí jako Ukrajinec. Protože je Ukrajina spojena, je spojená s touto situací, s touto válkou. Spojuje nás láska k této zemi a odpor vůči agresi. Spojuje nás také jazyk ukrajinština a jsme připraveni bránit naši zem.

„Ruský vojenský soud poslal na dvacet let do vězení ukrajinského režiséra a aktivistu Olega Sencova. Podle rozsudku měl Sencov na Krymu po anexi Ruskem organizovat teroristické útoky. Sencov jakoukoli vinu popírá, obvinění označil za vykonstruovaná a soud za politický. (ČRo 25.08.2015) “

„Zdravotní stav ukrajinského režiséra Olega Sencova se po dvouměsíční hladovce v ruském vězení zhoršuje. Zpráva tábora v Irkutsku zvažuje přeložení Sencova na marodku a zavedení nucené výživy. Režisér to ale odmítá. (Plus, 08.08.2018) “

„Ukrajinský režisér Sencov v ruském vězení ukončil po pěti měsících hladovku. (Radiožurnál 10.05.2018) “

„Ukrajinský režisér Oleh Sencov a s ním dalších čtyři-a-třicet Ukrajinců se dnes vrátilo domů z ruských věznic. (Regina, 07.09.2019) “

V roce 2014 jste byl coby člen ukrajinského odboje na Krymu zatčen ruskou FSB a pak jste strávil 5 let ve vězení, kde jste držel hladovku. Vaše uvěznění také oddálilo přípravu filmu Nosoroh, který se teď promítal na Febiofestu, kde jste také dostal cenu Kristián. Ten film je o Ukrajině devadesátých let - můžete mi říct, jaké je jeho hlavní poselství?
Ano, toto je film o naší minulosti, o temnější stránce naší minulosti. Toto je část naší historie, která byla sice krátká, ale která byla krvavá, která byla nebezpečná. Poté, co došlo k rozpadu Sovětského svazu a vznikla nová nezávislá republika, vznikl tu prostor a ten prostor byl naplněn vládou, která byla špatná, lidmi, kteří nebyli vůbec dobří. Oni převzali moc. Vládli tu lidi, kteří se na ulicích prali, kteří na ulicích stříleli, kteří bojovali.

Byli to banditi a byli opravdu mocní. A hodně tu byl zákon ulice, a vím že v mnoha dalších zemích i na západ od nás to bylo podobné, protože i tyto země byly součástí toho sovětského, rozpadlého bloku. Ale my jsme o této éře neměli žádný film, protože každý si chce vždycky připomínat jenom to, jak skvělí jsme a jak skvělí jsme byli, a připomínat si, řekněme ty světlejší stránky historie. Ale můj pohled je takový: myslím si, že bychom měli ukazovat i ty stinnější stránky. Měli bychom se podívat na to, jací jsme byli, jak to tu vypadalo, že jsme tu měli opravdu velice špatné podmínky, že tu vládla agresivita a díkybohu jsme to dokázali vyřešit. Dostali jsme se z toho. Už tu nemáme gangstery na ulicích, máme tu policisty, máme tu normální vládu, máme tu právo, které platí, a jsme součástí Evropy. Myslím si, že je to zajímavé zrcadlo, do kterého se můžeme podívat, kde jsme byli a kde jsme teď.

Myslím, že i tady v Česku máme zkušenost s divokými devadesátkami, aspoň tedy částečně. Ještě jsem Nosoroha neviděl, ale četl jsem, že také zobrazuje rozdíly mezi ukrajinskou a západní společností. Myslíte, že tohle je stejné taky pro českou, polskou, slovenskou nebo maďarskou společnost? Anebo je ta situace v postsovětských republikách trochu jiná?
Ano, jak jsem řekl, já jsem ten film promítal v Polsku, v Maďarsku, v Bulharsku a lidé ke mně potom po té projekci přicházeli. Byli to třeba starší lidé a říkali: Olehu, tys mi připomněl, že u nás to tenkrát na začátku 90. let vypadalo úplně stejně - přesně tak, ta situace byla všude stejná. Tady jsme ale začínali. Z tohoto jsme vycházeli po pádu Sovětského svazu.

Ale ty cesty našich zemí byly potom různé, protože Česká republika, Polsko, Maďarsko nebo Bulharsko, ty se neposunuly směrem blíže k Rusku. Ony se posunuly směrem k západní Evropě, západní civilizaci. Proto vy teď žijete v úplně jiných podmínkách než my, ekonomicky i politicky. A navíc my tu teď máme válku a tato válka je jen důsledkem toho našeho spojení s Ruskem, protože Rusko nás chápe a přemýšlí nad námi, nad Ukrajinou, jako nad kolonií. A teď, když Ukrajinci povstali, řekli, že by se chtěli přesunout směrem k EU. Pro Putina to je něco jako rebelie, oni o nás se mluví jako o rebelech, jako bychom byli nějaká vzbouřená provincie.

Máte ale pocit, že společnosti zemí východní, střední a západní Evropy se k sobě postupně přibližují?
Ano, ano, je to tak. Myslím, že máte pravdu. My jsem si v našich civilizačních pohledech byli vždycky blízko, ale teď jsme v situaci, kdy se naše cesty rozdělily po tom rozpadu Sovětského svazu. Vy jste kráčeli směrem k EU. Ukrajina byla bohužel navázaná na Rusko. Byla to naše chyba. Byla to velká chyba našich politiků a velké části našich lidí, protože mnoho lidí na Ukrajině mělo třeba část rodiny v Rusku, kteří byli etnickými Rusy, kteří měli opravdu dobré spojení s Ruskem.

A v 90. letech, na začátku této éry, pokud byste těm lidem řekli: musíte se obávat, co kdyby byla válka s Ruskem, tak tento člověk by vám řekl, že jste se zbláznili, protože toto si nikdo neuměl představit. A podívejte se, teď tu máme situaci jinou. Máme tu skutečnou válku, válku s Ruskem. Máme tu tisíce a tisíce zabitých lidí. Máme tu zraněné, máme tu znásilňované, máme tu mučené děti, ženy, civilisty. A toto je bohužel realita ve 21. století. Je to velká válka v Evropě a teď na Ukrajině neexistuje nikdo, kdo by chtěl být dál dohromady s Ruskem. Toto nás spojilo. My jsme pochopili, že Rusko je naším skutečným nepřítelem a Rusko nás chce prostě zničit, chce zničit naši zem, náš národ. A to je ten důvod, proč s námi evropské země cítí takovou solidaritu.

Herec, který má ve vašem filmu Nosoroh hlavní roli, je veterán donbaské války. To byl záměr?
Ano, on je veteránem donbaské války. On je veteránem z Azovského pluku, který teď bojuje u Mariupolu. On je aktuálně velitelem své malé skupiny speciálních operací, která tady také provádí speciální operace. Já jsem věděl, že pro tenhle film nemůžu sehnat profesionální herce do hlavních rolí, protože takového herce na Ukrajině ani nemáme, jakého jsem chtěl. A proto jsem hledal tedy mezi bývalými sportovci, mezi bývalými vězni, fotbalovými chuligány a dalšími lidmi, kteří žili opravdu drsné, tvrdé, obtížné životy, kteří bojovali, kteří se prali, kteří byli biti a tak podobně. Protože jsem hledal skutečné lidi.

Našel jsem spoustu lidí, protože tady nešlo jenom o tu hlavní roli. Nejen on tedy není profesionálním hercem, je tam celá řada dalších amatérských herců, kteří jsou v tomto filmu. No a Serhij Filimonov, který nakonec hraje tu hlavní roli, byl z nich nejlepší, a proto jsem se rozhodl pro něj. Myslím, že to byla dobrá volba, dobré rozhodnutí, protože on se toho zhostil opravdu skvěle.

„A teď je ti třicet … Třicet dva. To jsi ještě mladý. Jak mladý? Když se teď podívám zpátky, tak jsou buď všichni mrtví nebo v base. (Ukázka z filmu Nosoroh Oleha Sencova z roku 2021) “

Olehu, je ve válce vůbec čas přemýšlet nad filmy?
Ano, já jsem měl příliš mnoho nerealizovaných scénářů předtím, než jsem byl zatčen. Potom jsem měl další scénáře, které jsem napsal po propuštění. Mám čtyři. No a připravovali jsme se předtím, než začala tato válka, na jejich zpracovávání. Samozřejmě válka to všechno zastavila. Teď jsem na Donbase. Jsem voják, ale doufám a věřím, že po našem vítězství, až válka skončí, tak se vrátím ke své profesi. Vrátím se k natáčení filmu.

Snad v budoucnu v následujících letech napíšu o této válce další scénář a natočím film o tom, co se tu dělo a děje. Ale na to potřebujui odstup. Potřebuji několik let počkat, protože pokud chcete točit realistický film o skutečném životě, tak byste si měli počkat. Měli byste to dělat v klidu, s chladnou hlavou. Neměly by tam být tak patrné emoce, protože teď jsem ve válce. Každý režisér chce být objektivní, samozřejmě. Nechce, aby tam ty emoce byly do takové míry. A já mám teď příliš mnoho emocí pochopitelně. Příliš mnoho emocí, mám prostě moc špatných věcí, které jsem viděl.

Ano, ano, to je samozřejmé a pochopitelné, že prožíváte v souvislosti s válkou tolik emocí, protože teď jste voják, teď jste na Donbase, jste na frontě. Už dlouho předtím jste svět upozorňoval na to, že Putin nechce nic míň než celou Ukrajinu… Myslíte, že západní představitelé toho teď dělají pro pomoc Ukrajině dost?
My jsme vděční, jsme velmi vděční každému za cokoliv, za všechno, co nám naši západní partneři poskytnou, co nám dají, čím nám pomůžou. Ale samozřejmě každý může dělat víc. Hlavní věc je samozřejmě embargo na plyn a na ropu, pokud jde o Rusko, protože tohle jsou přesně ty peníze, které Rusko využívá na financování války proti Ukrajincům.

No a druhý krok je válečné vybavení, tanky letadla, dělostřelectvo s velkými kalibry. Tohle je vybavení, které pro nás je samozřejmě obrovskou podporou, protože my jsme ho na začátku války neměli příliš mnoho, to vybavení bylo také velmi staré. No a teď, samozřejmě, bylo mnoho z něj také zničeno. Znovu opakuji, to jsou tanky, tedy letadla, helikoptéry. Tohle by nám moc pomohlo. To potřebujeme na to, abychom mohli bojovat, abychom mohli zvítězit v této válce.

Věříte v ukrajinské vítězství v této válce, takže se po jejím skončení plánujete vrátit na Krym, kde jste se narodil?
Ano, ano. Můj sen. Těch pět let, kdy jsem byl uvězněn, když jsem byl ve vězení, jsem snil o tom, že tedy budu v maskáčích, se zbraněmi na tanku, a že se s ukrajinskými vlajkami vítězně vrátím do své rodné vesnice a osvobodím ji. Říkal jsem si ale, že je to jen sen. Teď ale vidím, že se krok za krokem posouváme blíž k realizaci tohohle snu a možná se dožiji toho, že i tohle se stane. Tohle by byl skutečný konec války pro mě.

Olehu, děkuju za váš čas.
Děkuji a hodně štěstí Matěji

Matěj Skalický

Související témata: Ukrajina, Oleh Sencov, režisér, Ruský vpád na Ukrajinu, podcast, Vinohradská 12