Příběh zmizelé Valerie mění zákon, opatrovnický soud musí znát minulost náhradních rodičů

Lenka Kabrhelová mluví s reportérem Radiožurnálu Arturem Janouškem

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

14. 4. 2021 | Praha

Když policie v roce 2018 vyšetřovala zmizení šestileté Valerie, poměrně záhy soustředila pozornost na její babičku, která ji spolu se sourozenci dostala do péče. Žena děti bila, Valerie je dodnes nezvěstná. Proč ji soud děti přiřkl, když byla v minulosti odsouzena za týrání? Selhali jednotlivci nebo systém? A pomůže změna zákona? Lenka Kabrhelová mluví s reportérem Radiožurnálu Arturem Janouškem.

Hudba: Martin Hůla
Editace, rešerše, sound design: Barbora Sochorová, Alžběta Jurčová, Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„Kriminalisté stíhají sociální pracovnici z Prahy 8za to, že zanedbávala dohled nad péčí o šestiletou Valerii. O tu se měla starat její babička. Jenže dívku surově týral a Valérie nakonec se beze stopy před čtyřmi lety zmizela. Sociální pracovnice ale vždy tvrdila, že babička se o ni stará dobře. Malou Valerii ale přitom ani při jedné z kontrol neviděla.“

ČRo Plus, 12. 4. 2021

Toto je naprosto mimořádný případ - tou krutostí babičky vůči vlastním vnoučatům. Mimořádný je i tím, kolikrát stát v tomto případu selhal.

Reportér Radiožurnálu Artur Janoušek.
Selhala sociální pracovnice, která měla dohlížet na to, jak se babička stará o děti, které jí soud svěřil do péče. Vůbec nezjistila, že babička vnoučata týrá, že dokonce jedno z těch dětí, šestiletá Valerie, z rodiny zmizelo. Půl roku o ní vůbec neměla žádné zprávy a sociální pracovnice si toho vůbec nevšimla. A také selhal stát. Selhal v tom, že svěřil děti do péče někomu, komu vůbec neměl. Opatrovnický soud, který rozhodoval o svěření těch vnoučat do péče babičky, netušil, že babička v minulostiuž týrala své vlastní děti. A nevěděl to proto, že mu stát neumožnil přístup k důležitým informacím o žadateli o svěření dětí do péče. Mimořádný je ten případ také v tom, že se kvůli němu měnil zákon tak, aby stát v budoucnu posílil ochranu dětí svěřovaných někomu do péče.

Šestiletá Valerie zmizela beze stopy v roce 2017. Jak se na ten příběh vůbec přišlo?
Někdy v srpnu 2018 si jeden z příbuzných rodiny všiml, že dlouho neviděl Valerii, a tak se obrátil na policii. Začalo vyšetřování. Nejprve policie vyšetřovala zmizení té dívky, než se dostala k tomu, jak to vůbec chodilo v domácnosti té babičky Soni Kvasničkové. A zjišťovalo se, co se s ní stalo.

„Policisté druhý den prosí o pomoc s pátráním po šestileté Valerie Kvasničkové z Prahy. Zjistili, že ji už několik měsíců nikdo neviděl. V poručnické péči měla dívku i s jejími sourozenci babička.“

ČRo, 5. 9. 2018

„Ta poručnice, její babička, je v případu hlavní podezřelou, protože se o tu dívku měla starat a nedokáže vysvětlit, kde ta dívka dívka je. Skončila ve vazbě.“

Jan Daněk (mluvčí policie ČR)

Policie žádala veřejnost o pomoc při pátrání po dívce až v září 2018, tedy s douškou, že dítě ale bylo naposledy spatřeno v říjnu 2017. Zjistilo se, jak je možné, že Valerie celou tu dobu nikomu nechyběla - ve školce, praktickému lékaři? Proč selhaly všechny ty instituce po cestě?
Babička, která se měla starat o ta čtyři vnoučata a týrala je, týrala především šestiletou Valerii, moc nespolupracovala s orgány, které mají dohlížet na to, jak se o děti stará. I soudu posílala zprávy o tom, jak to v rodině chodí, až se zpožděním a vždy až na urgentní výzvu. Až když musela. Prohlídky u lékaře ignorovala. Takže ani lékař neměl ty děti podchycené, nevěděl, v jakém jsou stavu. Školka zafungovala v jistý moment, kdy si pracovnice školky všimly, že Valerie má na těle stopy násilí. A obrátila se na policii s podezřením na týrání. V těchto momentech je ale vždy obtížné týrání prokázat. A tak se také stalo v tomto případě - policie podezření odložila s tím, že týrání nebylo prokázáno. Už v tomto momentu ale podle státní zástupkyně Ivy Brücklerové měla sociálka zbystřit, a přestože se týrání neprokázalo, měla k té rodině přistupovat mnohem opatrněji, mnohem důsledněji, než jak přistupovala. Iva Brücklerová mimochodem dozorovala případ zmizení té dívky a teď dozoruje i případ obvinění sociální pracovnice, která měla zanedbat své povinnosti.

V souvislosti s tímto případem se řešilo, jak je možné, že sociální pracovnice nebo pracovníci si nevšimli potenciálních problémů, i když do té rodiny chodili. Máme dnes s časovým odstupem už jasnější odpověď na to, proč to tak bylo?
Podle policie jedna z těch sociálních pracovnic zanedbávala své povinnosti. V praxi to chodí tak, že do náhradní rodiny chodí sociálka první půlrok každé tři měsíce a v následujících letech jednou za půl roku. V mezičase si ale každý ten sociální pracovník sbírá informace o náhradní rodině a o dětech i z jiných zdrojů. Právě z té školky, od různých prostředníků, od neziskových organizací, které také mají vlastní individuální dohody s náhradní rodinou. A tam také docházejí, pomáhají dětem s úkoly, ale také dohlíží na to, jak to v rodině chodí. Měly by si všímat nějakých, jak oni říkají, sociálně patologických jevů, jestli tam k nějakému násilí nedochází. Jak děti prospívají, v jakém jsou zdravotním stavu. Toho všeho si mají všímat a předávat informace oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Do této rodiny také docházela nezisková organizace. Ale i tady pravděpodobně došlo k zanedbání, protože se objevily informace, že jedna z jejích pracovnic psala zprávu pro oddělení sociálně-právní ochrany dětí s tím, že Valerii viděla, dokonce s ní mluvila a je v pořádku. Během vyšetřování se ale zjistilo, že v té době už to nemohla být pravda, protože Valerie prokazatelně už v době, kdy pracovnice neziskové organizace zprávu psala, v rodině být nemohla. To byl další moment, kde došlo k selhání kontrolních nebo dohledových institucí.

Poručnické rodiny navštěvuje podle zákona také tzv. doprovázející organizace. Tou je v tomto případě organizace Dobrá rodina. Její ředitel Zdeněk Soudný je ale vázaný mlčenlivostí.

„Na celém případu spolupracujeme již od poloviny srpna. Více informací vzhledem k povaze případu poskytovat nemůžeme.“

Zdeněk Soudný, ČRo, 5.9. 2018

Já jsem se tehdy obrátil i na ředitele té neziskové organizace. Ten o tom ale nechtěl mluvit. Postavil se k tomu tak, že situaci nebude komentovat. Takže nevíme, jak to dopadlo, jestli informace, které se objevily, byly pravdivé. Ale podle některých informací dokonce ta nezisková organizace dostala od pražského magistrátu pokutu za to, že neodváděla kvalitní práci. Aktuálně policie stíhá bývalou sociální pracovnici oddělení sociálně-právní ochrany dětí z Prahy 8 právě za to, že zanedbávala svoje povinnosti a nedohlížela na dění v té rodině tak, jak by měla. Státní zástupkyně Iva Brücklerová sama řekla, že kvůli nekvalitní práci pracovnice si půl roku nikdo nevšiml, že Valerie je nezvěstná.

„Byla obviněna jedna osoba pro maření úkolů úřední osoby z nedbalosti. Z našeho pohledu nedocházelo k plnění povinností té úřední osoby tak, jak by si své úkoly měla plnit.“

státní zástupkyně Iva Brücklerová, iROZHLAS.cz, 11. 4. 2021

Snažil jsem se získat reakci i obviněné sociální pracovnice. Na oddělení sociálně-právní ochrany dětí na Praze 8 už ale nepracuje. Její tehdejší nadřízená, vedoucí oddělení Dagmar Kubičíková, to nechtěla nijak komentovat. Nicméně popsala obecně, jak to vlastně chodí při kontrolách v těch náhradních rodinách. Řekla, že je úplně běžné, že když přijde pracovník sociálního odboru na kontrolu, ty děti v rodině být nemusí. Náhradní rodiny totiž fungují jako každá jiná normální rodina. Děti mají kroužky, chodí do školy, mohou někde sportovat. V té době v rodině být nemusí, což je normální.

„Je tam samozřejmě obrovské ‚ale‘ a je to o tom, jestli mám o tom dítěti i jiné informace, jestli jsem ho viděla v jinou dobu. Že do té rodiny dochází objektivně někdo, kdo může sdělit: ‚Ano, to dítě je prostě v pořádku,’ jestli mám naplánovanou další návštěvu...“

Dagmar Kubičíková (vedoucí OSPOD, Praha 8)

V tom okamžiku si má ale sociální pracovník domluvit jiný termín, nebo požádat pěstouny nebo poručníky, aby se dostavili s tím dítětem, které nevidí v okamžiku kontroly, k němu do kanceláře. Popřípadě zjistí informace o tom dítěti z nějakých dalších zdrojů anebo přes ty prostředníky, které jsem zmiňoval. Když jsem se ptal paní Kubičíkové, jestli je normální, aby půl roku nikdo nevěděl o dítěti, které bylo soudem svěřeno někomu do péče, tak řekla, že to běžné není. A v tom je právě ten problém.

Postupně vyšlo také najevo, že Valeriina poručnice, její babička, dostala dívku do péče, přestože v minulosti byla odsouzena za týrání svých vlastních dětí. Jak je možné, že to úřady při rozhodování o svěření dítěte do péče přehlédly?
To mě také překvapilo. Když jsem se dozvěděl, že ta žena byla v minulosti pravomocně odsouzena, tak jsme zjišťovali, jaký trestný čin spáchala. S překvapením jsme zjistili, že ten stejný, za který teď byla odsouzena. Týrala svoje vlastní děti. V roce 1983 za to byla odsouzena na pět let do vězení. Podle rozsudku s nimi zacházela velmi surově. V rozsudku se psalo, že na hlavě, ramenech, zádech, trupu byly zjištěny mnohačetné jizvy, zlomeniny nosu, klíčku a pravého předloktí. Tomu chlapci bylo pět let, ale vypadal na tři. Byl zanedbaný, podvyživený, apatický, trpěl těžkou psychickou retardací. To ukazuje, jak krutě zacházela se svými vlastními dětmi. A přesto dostala Soňa Kvasničková do péče svá vnoučata, když jejich otec v 25 letech zemřel a matka se o ně nedokázala postarat. Děti na čas skončily v Klokánku a pak si je do péče vzala Soňa Kvasničková.

Neošetřené zlomeniny a krvavé rány. Babička nezvěstné Valerie před 40 lety seděla za týrání syna

Číst článek

Když jsem se ptal Obvodního soudu pro Prahu 8, jak je to možné, zase zazněla překvapivá odpověď, že to nevěděli, že ta žena předložila čistý výpis z rejstříku trestů. Tady je nutné trošku rozebrat, co je to ten výpis z rejstříku trestů. Tam se uvádí záznamy o trestných činech, které po nějaké době z toho výpisu vypadávají, jsou tzv. zahlazeny. Je to proto, aby člověk, který v mládí spáchá nějaký trestný čin, nebyl stigmatizován až do smrti. Proto po určité době - a vždy ta doba je závislá na závažnosti toho trestného činu - se ten trestný čin z výpisu z rejstříku trestů vymaže. Třeba, když žádá člověk o zaměstnání, tak aby tam už nebyl. Stát zároveň chce mít dohled nad tím, které trestné činy dotyčný spáchal, takže existuje ještě opis z rejstříku trestů, kde jsou všechny trestné činy dotyčných lidí odsouzených. A jsou tam natrvalo, ty se nemažou. Opatrovnický soud měl ale přístup pouze k výpisu z rejstříku trestů. A tak se stalo, že viděl výpis, ve kterém byly starší trestné činy té poručnice, té babičky, Soni Kvasničkové, zahlazeny. A k opisu z rejstříku trestů, kde jsou trestné činy natrvalo, opatrovnický soud přístup nemá. Opatrovnický soud, který rozhoduje o osudech dětí, nemá všechny možné informace o žadateli o svěření dětí do péče a stát mu je neumožňuje získat. To byla právě zásadní chyba v celém případu. Ptal jsem se místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 8, zda by to v jejich rozhodování o svěření vnoučat do péče Soni Kvasničkové hrálo nějakou roli. Ten připustil, že kdyby věděli, že v minulosti týrala vlastní děti, s největší pravděpodobností by jí vnoučata nesvěřili.

Takže se dá říct, že všechny ty instituce, které nějakým způsobem byly v tom příběhu zaangažované, ať už to byly vzdělávací instituce, zdravotnictví, sociální pracovníci, nevládní organizace, nakonec i soudy, v případě té šestileté dívky selhaly?
To se zase tak nedá říct. Školka si všimla, že ta dívka byla týraná. Policie ale týrání neprokázala.

A přeci jen, potom už jim nechyběla ta dívka několik měsíců?
Bylo to ale také přístupem té babičky, do té školky dítě neposílala. Ano, školka asi mohla zalarmovat policii dřív, že do té školky nechodí. To mohlo asi zafungovat. Proč se to stalo, to nevíme. Ano, mohli být důslednější. Soud bych z toho ale nevinil. Neřekl bych, že soud selhal. Soud prostě pracuje pouze s tím, co mu umožňuje stát. A stát tehdy neumožnil, aby opatrovnický soud získal informace, které jsou důležité při rozhodování o svěření dětí do péče. V tom je ta mezera v zákonech. O to se má postarat stát. A stát se do té doby nestaral. Vždy se začne látat mezera v zákonech až v okamžiku, kdy se něco stane, kdy už je pozdě. A tak se také začala látat letos.

V tom ohledu příběh vlastně pokračuje, protože na základě zkušeností s tragickou historií Valerie Kvasničkové se teď nejspíš změní zákon. Co bude jinak?
Civilní soudci budou moct mít přístup k opisům z rejstříku trestů. Ono to zatím chodí tak, že civilní soudce vyzve rejstříkový soud k tomu, aby mu poslal výpis z rejstříku trestů. Ten stejný úkon bude do budoucna moci udělat, ale dostane opis, to znamená všechny možné informace o trestných činech dotyčné osoby. I ty, které už byly zahlazeny, aby mohl posoudit, zda takové osobě má svěřit děti do péče, nebo ne. Pravidla, že by opatrovnický soud měl získávat opisy z rejstříku trestů, by měla platit od prvního července. Sněmovnou už prošel pozměňovací návrh, který toto umožňuje. Začátkem března ho schválila.

Pokud ho schválí i Senát a podepíše prezident, tak prvního července začne platit. Když jsem se dozvěděl, že v tomto případě soudci neměli tolik informací, kolik by měli mít, ptal jsem se ministerstva spravedlnosti nejprve na to, jak je možné, že civilní soudci nemají přístup k opisům. Na to mi ministerstvo neodpovědělo. Uznalo ale chybu a řeklo, že tzv. otevře diskuzi s odborníky, zda to nezměnit. Ta diskuze byla otevřená dva roky. Mezitím se k tomu připojilo několik poslanců a senátorů, kteří tu změnu také iniciovali. Já jsem mluvil třeba se senátorkou Jitkou Chalánkovou, která řekla, že přímo tento případ zmizelé Valerie ji inspiroval k tomu, aby navrhla změnu, tak aby civilní soudci měli přístup k opisům z rejstříku trestů.

A nakonec Kateřina Valachová z ČSSD a Helena Válková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva, vytvořily návrh, který ve sněmovně prosadily. Ono se nejprve přemýšlelo, jak tu změnu zakotvit legislativně. Zkoušelo se, zdali by se nevytvořil speciální zákon, ale v našem legislativním prostředí to je vždy hrozně zdlouhavá věc. Takže se nakonec využilo toho, že sněmovna v březnu zrovna schvalovala zákon, který zakazuje vymáhání dětských dluhů, tedy zákon, který také chrání děti. K tomuto zákonu se připojil pozměňovací návrh a tím šel legislativní proces rychleji. Proto se nakonec, doufejme, dosáhne toho, že změna začne platit už od prvního července. Převážila potřeba chránit dítě na úkor toho, že se opatrovnický soud dozví minulost žadatele o svěření dětí do péče a tím naruší jeho práva začít v životě znovu a bez nějakého stigmatu. Opravdu jednoznačně převažují práva dítěte.

Arture, když jsi mluvil s těmi všemi aktéry, vysvětlil ti někdo z nich, jak to, že tu mezeru v zákonech neobjevil nikdo dřív, že na ni nikdo nikdy nepoukázal?
Ptal jsem se na to ministerstvo spravedlnosti, to ale na tu otázku neodpovědělo. Dokud se něco nestane, tak o té mezeře v zákonech se neví. Řeší se až v okamžiku, kdy je potřeba něco změnit, až když se stane nějaký průšvih. A pak je nutné tu mezeru zalátat. Nikdo mi na tu otázku, proč do té doby na rozdíl od trestních soudců civilní soudci neměli přístup k opisu, neodpověděl. V tom zákoně je přesně vyjmenováno, kdo k němu přístup má. K opisům mají přístup orgány činné v trestním řízení, policie, státní zastupitelství a trestní soudci. Má k tomu přístup i ministerstvo spravedlnosti a Kancelář prezidenta republiky v okamžiku, kdy třeba posuzuje žádost o milost. Civilní soudci před lety z tohoto systému z nějakého důvodu vypadli. Nikdo mi nedokázal vysvětlit proč.

Když jsme mluvili o postupu všech úřadů a zaangažovaných institucí, proč policie začala vyšetřovat postup té sociální pracovnice až teď, s několikaletým odstupem?
Začala to vyšetřovat paralelně s tím případem, už v okamžiku, kdy se u soudu řešila trestní odpovědnost té babičky, týrání těch dětí. Už tehdy státní zástupkyně Iva Brücklerová upozornila na nekvalitní práci sociálních pracovnic, která podle ní vedla k tomu, že se půl roku nevědělo o tom, že zmizelo dítě, což je absurdní. Policie proto prověřovala i odpovědnost těch sociálních pracovnic. Já mluvím v množném čísle, protože na začátku se vyšetřovalo několik sociálních pracovnic. Zatím byla obviněna jedna, to ale neznamená, že u té jedné zůstane. Nelze vyloučit, že obviněných bude víc. To obvinění padlo pozdě, s dvouletým odstupem, ale on do toho zasáhl i koronavirus, kdy se odkládaly výslechy a všechno trvalo déle, než by mohlo. Mimochodem na konci března uplynula promlčecí lhůta. Pokud by dotyčná sociální pracovnice nebyla obviněna do konce března, pak už by nebyla obviněna vůbec.

Arture, je po těch čtyřech letech od Valeriina zmizení jasné, jaký byl nebo jaký je její osud? Co se s ní stalo?
Ne, to se neví. Už když policie ten případ vyšetřovala, naznačovala, že příliš nepočítá s tím, že by Valerii někdy našla. Předpokládali, že dívka už nežije. K tomu je vedlo několik okolností, které vyplouvaly během vyšetřování. Děti třeba vypověděly, že před koncem roku 2017, jeden den, kdy šly spát, tak v odraze zrcadla viděly tu babičku, jak se naklání nad postýlkou malé Valerie, něco tam dělá. A druhý den už ji viděli nehybně ležet, myslely si, že spí. Od toho okamžiku už ale Valerii neviděly a policie se domnívá, že ten den pravděpodobně Valerie zemřela. Ale jsou to jen dohady, protože se nikdy nezjistilo, co se s ní stalo. Soňa Kvasničková to možná ví, možná ne, ale nikdy to neřekla.

Soňa Kvasničková byla loni v lednu pravomocně odsouzena na osm let za to, že týrala svoje vnoučata, bila je. Před soudem zazněly až neuvěřitelné okolnosti, co všechno těm dětem dělala. Nejvíce měla bít a týrat tu šestiletou Valerii. A „jen“ za to týrání a bití byla odsouzena na osm let. Za zmizení Valerie nikdy odsouzena nebyla. Nikdy se nepodařilo prokázat, že by s ním měla něco společného.  

Lenka Kabrhelová, Barbora Sochorová a Ondřej Franta

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Valerie Kvasničková, pohřešovaná Valerie, soud, opatrovnictví, zmizení, sociální péče, týrání dětí, pohřešované děti