Komentátor Petr Honzejk: Prezident není vládní personalista, za ministry zodpovídá premiér

Lenka Kabrhelová mluví s komentátorem Hospodářských novin Petrem Honzejkem

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

9. 12. 2021 | Praha

Jméno Jana Lipavského z Pirátské strany zůstane na seznamu členů budoucí vlády. Za kandidáta na ministra zahraničí se postavil designovaný premiér a šéf ODS Petr Fiala i vedení Pirátů. Podle médií Miloš Zeman Lipavského během úterní schůzky v Lánech vyzval, aby od kandidatury upustil. Kdo nakonec ustoupí - premiér, nebo prezident? Proč Miloši Zemanovi na rozhovorech s kandidáty tolik záleží? A jak velké jsou šance, že nová vláda začne fungovat do Vánoc?

Hudba: Martin Hůla
Editace, rešerše, sound design: Barbora Sochorová, Dominika Kubištová, Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„Pokud by pan prezident trval na výhradách k jednomu mnou navrženému kandidátovi, tak bych pokládal za nutné, abych podal kompetenční žalobu. A to proto, aby se jednou provždy vyjasnilo, jaké jsou pravomoci prezidenta a jaké jsou pravomoci premiéra. (Události ČT, 8.12.2021) “

Petr Fiala (Designovaný premiér)

Prezident Miloš Zeman se už druhý týden schází s kandidáty na ministry do nové vlády premiéra Petra Fialy. Petře, v jaké fázi celého toho procesu jmenování vlády se teď nacházíme?
To je právě to, co nikdo neví. Protože to, co dělá Miloš Zeman, tedy, že si vymínil po jmenování Petra Fialy premiérem, což je ústavní krok, schůzky se všemi nastupujícími ministry, tak to je krok, který je naprosto mimoústavní. V ústavě nikde není napsáno, že se prezident má scházet s ministry, že by je měl nějakým způsobem zkoušet nebo vyslýchat, dělat jim zpovědníka, dělat vládního kádrováka. To je výmysl Miloše Zemana. A co z toho nakonec bude? To my nevíme. Protože jsme v situaci, kdy Miloš Zeman, jak prosakují informace z Hradu, bude trvat na tom, že nejmenuje ministrem zahraničí Jana Lipavského. A nastupující pětikoalice říká, že na svých nominacích Petr Fiala, presumptivní premiér, nebude nic měnit. Takže za těch čtrnáct dní lánských schůzek jsme se opravdu neposunuli vůbec nikam.

„Já jsem se chtěl zeptat jestli vám pan prezident sdělil, jestli jste Vy tou osobou, se kterou má problém se jmenováním na post ministra?“ „My jsme s panem prezidentem krátce debatovali i obecnou politickou situaci. To jmenování probíhá na bázi premiér - prezident a tam si myslím, že je také potřeba se o tom dál bavit. (Vyjádření Jana Lipavského po jednání s prezidentem, 7.12. 2021)“

Jan Lipavský (Piráti) (kandidát na ministra zahraničí)

„Právě Jan Lipavský by mohl být tím kandidátem na ministra, ke kterému má prezident výhrady. Sám Lipavský to pojednání ale nepotvrdil. Opakovaným dotazům na toto téma se vyhnul. (ČRo, Radiožurnál, 07.12.2021)“

„Měl pan prezident obecně výhrady k Vaší osobě? Ano nebo ne?“ „Co se týče jmenování vlády, tak to není otázka, kterou já jsem kompetentní odpovědět. Je potřeba postupovat podle ústavy. Opět nemohu říci nic jiného, než že je to záležitost pana premiéra, který nese seznam nominantů za panem prezidentem. (Vyjádření Jana Lipavského po jednání s prezidentem, 7.12. 2021)“

Jan Lipavský (Piráti) (kandidát na ministra zahraničí)

„Designovaný premiér Petr Fiala z ODS pak na Twitteru napsal, že na nominaci kandidátů do jeho vlády se nic nemění. Za Lipavského se postavil i předseda pirátů Ivan Bartoš s tím, že jde o kvalitního a kompetentního kandidáta. (ČRo Radiožurnál, 07.12.2021)“

„Personální otázky v tuto chvíli nejsou na stole. Ostatně i vyjádření Petra Fialy, nejen na sociálních sítích, ale i dlouhodobě je, že ta vláda má vzniknout tak, jak byla na koaličním jednání sestavena. Petra Fiala předložil kompletní sestavu vlády, a tak to postupně vede dál směrem k tomu 13., možná 15., prosinci, kdy by měl pan prezident tuto vládu na základě předložených jmen dle ústavy jmenovat. (ČRo Radiožurnál, 7.12. 2021)“

Ivan Bartoš (předseda Pirátů)

Ještě než se posuneme do toho, abychom všechny tyto věci, které jsi zmiňoval, rozbalili jednu po druhé, máme alespoň představu, jak dlouho by ten proces mohl trvat?
Samostatné schůzky by měly skončit už nyní. Finální schůzka pana prezidenta Miloše Zemana s premiérem Petrem Fialou je naplánovaná na 13. prosince.

To je pondělí.
Ano. A tím by se ten proces, pokud by to probíhalo tak, jak by to podle ústavy probíhat mělo, měl ukončit. Nic by nemělo bránit jmenování vlády. Jenomže nevíme, co bude. Nevíme, co udělá Miloš Zeman a nevíme, jaká bude přesná reakce Petra Fialy.

Pojďme popsat, co se v Lánech v tuto chvíli vlastně děje. My máme samozřejmě jen omezenou možnost nějakým způsobem rekonstruovat. Máme k dispozici záběry, kde je prezident kvůli koronaviru za plexisklem. Na druhé straně místnosti sedí dotyčný kandidát nebo kandidátka. Po tom rozhovoru se většinou kandidáti omezí na konstatování, že ta schůzka proběhla dobře. Co ale víme doopravdy o tom, jak ty pohovory skutečně vypadají? A co se při nich děje?
Z rozhovorů s některými kandidáty vím, že to opravdu není nic moc hezkého. Ti nastupující ministři, se kterými jsem mluvil, několik z nich mi řeklo, že během rozhovoru se prezident dopouští takových drobných zemanovských urážek. vá jim najevo svoji převahu. A jeden z kandidátů mi řekl, že asi třikrát zvažoval, že se zvedne a odejde. Co ho nakonec přesvědčilo, aby tam zůstal, je to, že to je prostě nějaký proces, který je nutné v uvozovkách “protrpět”, aby byl prezident ochoten nakonec jmenovat celou vládu.

Existuje teorie, že celá ta lánská šaráda, která, jak znovu zdůrazňuji, je absolutně mimoústavní, je součástí dohody Petra Fialy s Milošem Zemanem. Možná zprostředkované nastupujícím ministrem spravedlnosti panem Blažkem, že budou provedeny tyto schůzky. Prezident bude po nemoci opět ve světle reflektorů. Bude si moct připadat jako největší v uvozovkách “politický šéf” v celém Česku. A za tuto mediální slávu, řekněme, za tento pocit významnosti, by pak měla být jmenována vláda tak, jak jak ji vlastně Petr Fiala navrhuje. Ale jestli na to nakonec Miloš Zeman přistoupí, to my nevíme. Protože jak ho známe, tak jeho politická obratnost spočívá i v ne úplném respektování dohod, které byly uzavřeny.

Ty jsi v uplynulých dnech mluvil s řadou nejen těch politických aktérů, ale třeba i komentátorů a politologů. Psal si o tom i v těch komentářích. Když se na to máme dívat perspektivou toho, jaké kroky jsou pro koho výhodné z hlediska strategie. Tak teď jsme trochu nakousli možnou strategii prezidenta Miloše Zemana. O co vlastně prezident hraje? Snaží se o vybudování pozice pro jednání s budoucí vládou, která přichází jako úplně nová entita? Jsou tam staronoví politici, ale mnohdy i noví politici, je to prostě nový tým. Anebo tam mohou být ještě další aspekty, o které prezidentovi může jít?
Myslím si, že tam hraje roli naprosto zásadní osobnostní nastavení Miloše Zemana. Miloš Zeman chce být vidět. Miloš Zeman chce mít pocit, že o všem rozhoduje. Takto vlastně pojal celé své prezidentské období, zejména tedy to druhé, kdy byl mocensky čím dál expanzivnější. Dokonce se mu podařilo znemožnit jmenování dvou ministrů, ministra kultury Šmardy a ministra zahraničí Pocheho.

„Vedení sociální demokracie schválilo kandidáty na ministry do menšinové vlády s hnutím ANO. Je mezi nimi europoslanec Miroslav Poche. Toho jako šéfa diplomacie odmítá prezident. Na kandidátech se přesto shodlo předsednictvo strany.(ČRo Plus, 18. 5. 2018)“

„Pan Poche výrazným způsobem podpořil migrační kvóty, a proto by jeho zaměření bylo v rozporu se zahraničně-politickou orientací nové vlády. (ČRo Plus, 18. 5. 2018)“

Jan Ovčáček (prezidentský mluvčí)

„Zeman odmítl jmenovat navrženého kandidáta ČSSD na post ministra zahraničí europoslance Miroslava Pocheho. Resort proto dočasně povede šéf ČSSD a zároveň nový ministr vnitra Jan Hamáček. Babiš řekl, že na Pocheho jmenování netrval, aby nezpůsobil ústavní krizi. (ČRo Plus, 27. 6. 2018)“

Ani jeden z těchto pánů z ČSSD se nakonec ministrem nestal z toho důvodu, že tehdejší premiér Andrej Babiš si před Milošem Zemanem v panické hrůze z expanzivního prezidenta lehl na záda a ty nominace nakonec změnil.

„Prezident Miloš Zeman dnes na Pražském hradě jmenoval nového ministra zahraničí Tomáše Petříčka z ČSSD. Ve funkci vystřídal ministra vnitra Jana Hamáčka ze sociální demokracie, který zároveň resort zahraničí dočasně vedl. Koaliční vláda ANO a ČSSD se tři a půl měsíce po svém jmenování dočkala plnohodnotného šéfa diplomacie.“ (ČRo Plus) „Rád bych poděkoval panu předsedovi Hamáčkovi za to, že odblokoval neprůchodnou situaci tím, že navrhl jiného kandidáta na funkci ministra zahraničí. (Miloš Zeman, ČRo Plus 16. 10. 2018)“

Takže Miloš Zeman chce sám sebe vnímat jako toho nejdůležitějšího politického hráče. A to je myslím ten základní důvod, proč toto provádí. Pak je tam pochopitelně další důvod. V případě problému se jmenováním Jana Lipavského ministrem zahraničí se skutečně Miloši Zemanovi dá věřit, že s tím má problém proto, že Miloš Zeman je jednoznačný podporovatel politiky Izraele v izraelsko-palestinskému konfliktu a Jan Lipavský až tak jednoznačně proizraelský není. Toto Miloše Zemana skutečně irituje a on chce mít alespoň nějaký prezidentský pomník. A když tím prezidentský pomníkem nebude ten slavný kanál Odra, Labe, Dunaj, tak by asi chtěl mít ten pomník v podobě české ambasády, která se přesune z Tel Avivu do Jeruzaléma, čímž by vlastně Česko bylo po Spojených státech druhou zemí na světě, která by něco takového učinila. A s Janem Lipavským v čele ministerstva zahraničí by se to spíš nestalo než stalo.

Z druhé strany - tak jako se chová prezident Zeman, se alespoň v některých chvílích chovali i dřívější prezidenti, jak Václav Klaus, tak Václav Havel. Není to svým způsobem přirozené a legitimní, že se Miloš Zeman snaží nějakým způsobem zachovat vliv na to, jakým způsobem vláda funguje a jaké ideje, hodnoty prosazuje.
Odpovím ve dvou směrech. Za prvé není úplně pravda, že se Miloš Zeman chová stejně jako se chovali Václav Havel a Václav Klaus, protože oba jeho předchůdci měli problém s některými kandidáty na ministry, ale nakonec pokaždé toho konkrétního člověka jmenovali. Vzpomeňme si například velice silného konfliktu Václava Klause s premiérem za ČSSD Jiřím Paroubkem, který chtěl udělat ministrem zdravotnictví Davida Ratha. A Václav Klaus to odmítal. Oficiální důvod byl, že David Rath nemůže být současně prezident České lékařské komory a ministr.

„Jejím cílem je prosazovat zájmy této profese lékařů proti státu. Což primárně znamená proti ministerstvu zdravotnictví. Já si nedovedu při nejbujnější fantazii představit, jak by to bylo možné sloučit.( Václav Klaus o Davidu Rathovi, ČRo Radiožurnál, 22.10.2005)“

Ale David Ráth mu prostě vadil principiálně…

„Taky by se mu mohlo stát, že když nebude respektovat ústavu a zákony, že by taky mohl skončit jako vyšetřovaný za zneužití pravomoci veřejného činitele, případně při flagrantním porušení ústavy, by parlament mohl začít proces i s jeho odvoláním. (David Rath o Václavu Klausovi, ČRo Radiožurnál, 22.10.2005)“

„David Rath se stal ministrem zdravotnictví, prezident Václav Klaus ho do funkce jmenoval po dvoutýdenních dohadech o to, zda a kdy David Rath opustí svůj post v čele komory, aby nebyl ve střetu zájmů. Konflikty z minulých dnů se projevily i na vlastní oficiální ceremonii. Jmenování Davida Ratha ministrem se proti zvyklostem počítalo jen na vteřiny a obešlo se beze slov. (ČT, Události, 4. 11. 2005) “

ale nakonec Jiří Paroubek dosáhl po čase svého a Václav Klaus ustoupil. Stejně tak se to dělo v případě, že Václav Havel nesouhlasil s některými ministerskými nominacemi. No ale u Miloše Zemana to je jiné, protože on jde opravdu do toho konfliktu velice silově. Viděli jsme to předloni v létě právě v situaci krize kolem ministra kultury, kdy Miloš Zeman odmítl jmenovat ministrem kultury pana Šmardu.

„Ministr kultury Anotnín Staněk z ČSSD zatím zůstává ve funkci. Dnes měl přitom podle původních plánů skončit. Prezident Miloš Zeman ale jeho demisi nepřijal. ČSSD na odchodu svého ministra ovšem trvá, a tak premiér Andrej Babiš z hnutí ANO prezidentovi navrhne Staňkovo odvolání. (ČRo Plus, 31. 5. 2019)“

„My jsme s panem prezidentem a s panem vice premiérem a předsedou ČSSD probrali stávající situaci. My jsme pana prezidenta informovali o důvodech proč by měl vyhovět nominaci ČSSD na post ministra kultury, kterou jsem mu doručil podle zvyklostí. Vyměnili jsme si názory, pan prezident nás informoval o jeho názorech na rezort kultury, na pana Staňka, na pana Šmardu. (Tisková konference Andreje Babiše a Jana Hamáčka, 4. 7. 2019)“

Andrej Babiš (premiér v demisi)

A skutečně. Nakonec to v praxi dopadlo tak, že jak Andrej Babiš, tak také tehdejší předseda ČSSD Jan Hamáček ustoupili a ministrem kultury se nakonec stal Lubomír Zaorálek.

„Místopředseda ČSSD Michal Šmarda se vzdal nominace na ministra kultury. Večer to oznámil předsedovi ČSSD Janu Hamáčkovi. Řekl, že za současných okolností ve vládě Andreje Babiše z ANO být nechce. Šmarda v posledních dnech čelil Babišově kritice. Premiér prohlásil, že si nedokáže Šmardu na ministerstvu kultury představit. (ČRo Plus, 20.08. 2019)“

Tak to je jedna věc. Druhá věc, jestli to není legitimní celé. Legitimní to není v žádném případě, protože pokud se podíváme na pozici prezidenta v českém ústavním systému, tak to rozhodně není nikdo, kdo by měl spolurozhodovat o tom, jak bude vláda složena, protože vláda v českém ústavním systému neodpovídá prezidentovi, ale odpovídá Poslanecké sněmovně, která ji vyslovuje důvěru, případně nedůvěru. To za prvé. A za druhé je přece nemyslitelné, aby premiérovi někdo mluvil do sestavy jeho týmu. Jak by mohl premiér odpovídat za činnost své vlády, kdyby mu někdo jiný dělal personalistu? Z těchto dvou důvodů to absolutně nedává smysl. A Miloš Zeman tím jednoznačně překračuje limity, které by v českém ústavním systému měl mít.

Zmínili jsme strategii Miloše Zemana. Pojďme se podívat na to, jakou strategii nebo oč může hrát designovaný premiér Petr Fiala, šéf ODS. Jaké kroky před sebou on pozičně má a z jakých pozic vlastně on vychází, co o tom víme?
Petr Fiala je ve velice obtížné pozici, protože jeho vláda je pětikoaliční. Musel vyjít přirozeně vstříc personálním nominacím jednotlivých politických stran na jednotlivá ministerstva. Můžeme spekulovat o tom, jestli se mu jednotliví kandidáti líbí, nebo nelíbí, ale to prostě už v politice tak bývá, že situace je rozehraná tak, že nemůže diktovat koaličním stranám, koho na to které ministerstvo posadí.

Co teď tedy může Petr Fiala dělat? Teoreticky by mohl začít jednat s šéfem Pirátů Ivanem Bartošem, jestli by si Piráti třeba nominaci na ministra zahraničí nerozmysleli. Což je myslím velmi nepravděpodobné, protože to by se ukázali Piráti jako slabá strana. Nemohou si to dovolit. Už vzhledem k tomu, že ve volbách utrpěli opravdu těžké šrámy. Takže Petr Fiala si zároveň nemůže dovolit vypadat jako slabý premiér, protože celé minulé volební období vyčítal Andreji Babišovi, že je vůči prezidentovi submisivní, že si nedokáže prosadit svou a že tím pádem dělá opravdu medvědí službu českému politickému prostředí, protože dává expanzivnímu prezidentovi možnost se stále více projevovat, prosazovat a že tím vlastně se ohýbá celý český politický systém.

„Andrej Babiš se ukázal nejen jako neschopný, ale neuvěřitelně slabý premiér a dneska je ta situace taková, že tu máme fakticky jisté dvojvládí, kdy o tom, kdo bude ve vládě rozhoduje nejen premiér a koaliční strany, které tvoří vládu, ale také prezident, který na to nemá mít žádný nárok. (ČT 24, 29.08.2019)“

Petr Fiala (designovaný premiér)

„Je slabý především proto, že je stále více pod vlivem prezidenta Zemana, a tak to nemá být. Není prostě možná situace, aby měl být vyměněn ministr, chtěl to sám ten ministr, chtěla to jeho politická strana, chtěl to i premiér a nedosáhl toho. Přitom premiér má možnosti, které nemá nikdo jiný, jak k tomu prezidenta dotlačit, například je to podání kompetenční žaloby,... (Epicentrum, Blesk Zpráv, 12.07.2019)“

Petr Fiala (designovaný premiér)

Takže teď, kdyby Petr Fiala ustoupil Miloši Zemanovi a přišel s nějakou jinou nominací na ministra zahraničí, tak by vlastně popřel sám sebe a stal by se do značné míry směšným. Takže jemu nezbývá nic jiného než ten konflikt s prezidentem, do kterého se mu tedy opravdu nechce, protože nikdo nechce v Česku bojovat s Milošem Zemanem, aby ho nějak dohrál do konce.

A víme už s jistotou, že ta situace kolem kandidáta Jana Lipavského je skutečně tak dramatická, jako se objevuje v médiích? Protože to nikdo oficiálně nepotvrdil - pan Lipavský byl třeba v rozhovoru s ČT velice zdráhavý, vlastně se té odpovědi vyhnul. Z prezidentské kanceláře také nemáme žádné jasné slovo. Jak daleko se ten spor teoreticky může stupňovat?
Ten spor se může a nemusí vystupňovat. Existuje teorie, že Miloš Zeman ví, že v tomto sporu, kdyby byl vyhrocen až dokonce, vlastně nemůže vyhrát. Protože když si to nastíníme, Miloš Zeman řekne Petru Fialovi, že nejmenuje Jana Lipavského ministrem zahraničí. Petr Fiala se může v tu chvíli sebrat a obrátit se na Ústavní soud s kompetenční žalobu. Ústavní soud by podle názoru devíti z deseti právníků velmi rychle rozhodl v tom smyslu, že prezident opravdu není žádným vládním personalistou a že jmenování ministrů je výsostná pravomoc premiéra a prezident, jak je koneckonců psáno v ústavě, na návrh premiéra příslušného ministra jmenuje. To by byla potom logicky porážka Miloše Zemana.

Miloš Zeman, pokud tato teorie platí, nebude chtít odejít z prezidentské funkce jako poražený prezident a nakonec z toho nějakým způsobem vybruslí. Politolog Lubomír Kopeček mi dokonce řekl, že pokud si prezident uchoval zbytky zdravého rozumu, tak to udělá a nakonec nějak Jana Lipavského jmenuje. Nabízí se takový cimrmanovský úkrok stranou v tom smyslu, že by řekl, že oficiálně mu nevadil Jan Lipavský, ale že mu vadil kandidát na post ministra průmyslu a obchodu Věslav Michalik, jeho žena měla kyperský byznys, on sám byl skoro stoprocentním vlastníkem fondů, které vlastní prezidentem velmi neoblíbený solární byznys. Prezident by řekl: Tak a tento problém je vyřešen, protože Věslav Michalik se sám vzdal své nominace. Je tam jiný kandidát. S tímto jsem měl problém, už žádný problém nemám, Petře Fialo, já ti tu vládu jmenuju. Takto se to může odehrát. Ovšem odehrát se to tak samozřejmě nemusí, pokud si prezident řekne, že do toho konfliktu půjde na sílu.

Toto všechno vede k situaci, kdy se protahuje doba, než má Česko jmenovanou vládu. Co to pro republiku v tuto chvíli znamená? Teď víme, že procházíme pátou vlnou koronaviru, která tedy podle některých náznaků z hlediska čísel možná už začíná kulminovat, ale nevíme to asi ještě jistě. Odborníci v tomto definitivní závěry nevynášejí. Jaké důsledky to má?
Myslím, že to má pro Českou republiku důsledky drtivé. Protahování jmenování vlády je myslím snesitelné v situaci, kdy země neprochází žádnou krizí. Česko kromě té krize koronavirové, kterou jsi zmínila, prochází ještě dalšími dvěma krizemi, které se budou stupňovat. Za prvé je to krize energetická. Po krachu firmy Bohemia Energy tady budou opravdu statisíce lidí, kteří nebudou mít na zálohy za energie. A toto se bude stupňovat. Další krize je krize inflační. Už teď to vypadá, že inflace bude dosahovat 7, 8 procentních hodnot. To je něco, co jsme tady opravdu neměli dlouhou řadu let. Lidé budou přicházet o značnou část svých úspor, budou problémy s hypotečními úvěry a tak dále. Česko zkrátka prochází kombinovanou krizí a je logické, že v této době potřebuje vládu, která bude motivovaná s plnou legalitou a legitimitou s těmito krizemi bojovat. Odcházející vláda logicky už to má, jak se říká na vojně, za pár. Rozhodně tak nebudí dojem, že by s tím byla schopná, ochotná a vůbec měla motivaci s tím něco dělat. Takže protahování předávání moci v této situaci je naprosto trestuhodná záležitost a já se nebojím říci, že to bude stát i hezkou řádku lidských životů.

V tuto chvíli je asi těžké odhadovat, jak dlouho to může trvat. A to se vracíme k tomu, o čem jsme mluvili na začátku. Máme alespoň hrubou představu, jestli by třeba Česko mohlo mít vládu už do Vánoc?
Pokud ustoupí Miloš Zeman, tak budeme mít vládu do Vánoc. Pokud Miloš Zeman ten konflikt bude hrotit, tak vládu do Vánoc mít nebudeme. Je tady ovšem ještě jedna možnost, která by byla, řekněme, kompromisní, o které se hovoří v kruzích zejména ODS nyní. A to je ta, že by Petr Fiala na oko ustoupil Miloši Zemanovi, což znamená, že by se na ministerstvo zahraničí dočasně posadil například sám. Tím by. nahrál prezidentovi, který by měl pocit, že si prosadil svou, že Jan Lipavský ministrem nebude. Tím pádem by byla vláda jmenována, mohla by začít fungovat. No a den poté nebo dva dny poté, by Petr Fiala podal na Ústavní soud kompetenční žalobu. Ústavní soud by v nějaké době, pravděpodobně v řádu několika týdnů či maximálně měsíců, rozhodl, že prezident nemá co mluvit do nominací do vlády a Petr Fiala by poté předložil návrh na jmenování Jana Lipavského ministrem zahraničí. S rozsudkem Ústavního soudu už by Miloši Zemanovi nezbývalo, než to nakonec udělat, a tím pádem by vyhrál Petr Fiala. To je mimochodem také důvod, proč si myslím, že když bude Petr Fiala tak tvrdým a obratným hráčem - jak tvrdil celé minulé období, že bude ve vztahu k prezidentovi – tak že prezident opravdu tuto partii vyhrát nemůže.

Petře, my jsme mluvili o dopadech na českou společnost, na Českou republiku, pakliže se ten proces jmenování vlády bude ještě dále protahovat. Dá se mluvit o možných dopadech politických? Protože mluvíme stále o pětikoalici, tedy o docela křehkém uskupení pěti stran, které se musí nějak dohodnout. Existují nějaké signály o tom, jestli tento proces nějakým způsobem zasahuje do té vnitřní spolupráce?
Samozřejmě, že zasahuje. Pokud měl Miloš Zeman v něčem pravdu, tak když pronesl ještě v Ústřední vojenské nemocnici tu větu: “Kdo získá čas, získá všechno.” Miloš Zeman opravdu čas získal. A teď je otázka, na co ho potřeboval. Samozřejmě ho potřeboval na to, aby se postupem času začaly objevovat a zintenzivňovat konflikty mezi jednotlivými stranami pětikoalice. Aby začala taková drobná vřava. Například uvnitř ODS, aby se zvýraznily rozpory mezi některými kruhy v ODS a radikálnějšími Piráty. Aby byla zkrátka ta koaliční voda zakalená ve chvíli vzniku vlády co nejvíce. Protože Miloši Zemanovi se samozřejmě tato vláda nelíbí. On chtěl, opakovaně to nabízel i Andreji Babišovi, že by ho jmenoval premiérem i přesto, že prohrál volby a držel ho různými kvaziústavními fígly u moci co nejdéle. Takže ano, toto se Miloši Zemanovi povedlo. A ta situace nové vlády i z pohledu vztahů mezi jednotlivými stranami nebude jednoduchá od samého začátku.

Lenka Kabrhelová, Barbora Sochorová a Dominika Kubištová

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Petr Fiala, Vláda Petra Fialy, prezident, Miloš Zeman, Petr Honzejk