‚Politika? Stejný svinstvo jako válka.‘ Senioři v Ledči necítí k politikům důvěru, volit ale půjdou

V posledním předvolebním dílu, ve kterém vyrážíme po České republice, jsme v Ledči nad Sázavou, ve městě v Posázaví, které má opět kolem 5000 obyvatel. Je to město, kde podle statistiků tvoří 20 procent obyvatel – tedy pětinu – senioři. Právě ti budou v letošních volbách také zajímavou skupinou, kterou stojí za to sledovat. Jsme tu proto, abychom se zdejších seniorů ptali na to, co je pro ně důležité.

sociolog Matouš Pilnáček

S námi je tu opět v roli experta sociolog, tentokrát je to Matouš Pilnáček. Na úvod se vás zeptám, jak početnou skupinou senioři jsou coby voličská skupina? A jak důležití budou v letošních volbách?
Z hlediska počtu oprávněných voličů nad 18 let je to přibližně čtvrtina voličů. Ale je obecně známou skutečností, že senioři volí častěji než zbytek populace, takže přibližně třetina voličů, kteří pravděpodobně dorazí k volbám, jsou senioři.

Takže skutečně velká skupina, kterou se rozhodně vyplatí sledovat?
Určitě.

Dá se mluvit o tom, že senioři mají, co se týče třeba volebních zvyků, nějaké společné rysy nebo přeci jenom jde o hodně rozrůzněnou skupinu?
Je to samozřejmě obrovská skupina, která je vnitřně velmi různorodá, ale nějaké obecné tendence tam vypozorovat jde. Senioři mají obecně větší tendenci volit levicové strany, pokud do toho počítáme hnutí ANO, tak také hnutí ANO. Pokud by hlasovali ve volbách v roce 2017 pouze senioři, tak ANO by mělo klidně kolem 40 procent. ČSSD by na tom byla také výrazně lépe a KSČM také.

Víme, jaká je situace konkrétně tady v Ledči? Podařilo se vám to najít ve vašich sociologických datech?
Volební výsledky v Ledči jsou obecně posunuté tímto směrem, to znamená, že tady jsou vyšší výsledky ANO, ČSSD a KSČM. Pokud bychom měli udělat nějaký odhad pro pouze seniory v Ledči, tak by šlo odhadnout, že přibližně 50 procent seniorů v Ledči volí hnutí ANO, respektive volilo v roce 2017.

Takže svým způsobem nám toto město může o této voličské skupině prozradit něco obecně.
Určitě.

Tak se jdeme ptát lidí, jak to vidí oni.

důchodce Milan Dorogi

Dobrý den, jsme z Českého rozhlasu, děláme tady reportáž o volbách.
Ježiši.

Mohl byste na chvilinku? Jen se ptáme lidí ne na to, koho budou volit, ale na to, jestli budou vůbec volit.
No, půjdu.

Chystáte se? A jste odsud, z Ledče?
Jojo.

Protože Ledeč je jedno z měst, kde pětinu obyvatel tvoří senioři, tak se ptáme právě na seniorské názory, co je pro ně důležité. Můžete říct, jaká témata jsou letos pro vás u voleb důležitá, na co se ohlížíte nejvíc? Co byste chtěl, aby politici řešili?
Aby byli upřímný a nelhali.

A jinak? Třeba, já nevím, zdravotnictví nebo školství?
To vůbec, aby to všechno bylo, tak aby to mělo úroveň nějakou a nekoukali jenom na prachy.

Takový z toho máte pocit, že koukají na peníze? Podle čeho se rozhodujete, když pak politiky vybíráte? Kde třeba berete informace? Od známých, debatujete s přáteli nebo v médiích?
Na televizi moc nekoukám, hlavně na zprávy ne, protože se mi to moc nelíbí. Pak si říkám, vykašli se na to, to je politika. Jednou je to takhle, pak je to takhle, a když je to takhle, tak musíš mít krytý záda.

Je to náročné se s někým takto bavit, když říkáte, že to je těžké?
Já se o tom s nikým takhle nebavím, že jste mě zastavili, tak se bavím, ale jinak se radši bavím o ženských, o nějakým hezkým pořadu v televizi. A nějaký ten dobrý fotbal.

Politika vás nezajímá?
Je to svinstvo, zrovna je to takový svinstvo jako válka.

Aha. Máte pocit, že se to dotýká vašeho života? Nakonec vás to asi ovlivňuje, na čem se dohodnou politici?
Akorát říkám, kdyby to vydrželo tak dobré jako je to třeba teď současně, ty strašáky s tím zdražováním a s tím vším, co všechno se na nás chystá a nechystá, to není dobrý.

Teď jste tedy spokojený?
Jo, jsem tady spokojený. Jo. Hlavně že je hezky, svítí sluníčko, to je důležitý. A jestli nesvítí, tak je taky hezky. Je to příroda zase, a ta si dělá, co chce. A je to dobře.

Děkujeme moc. Můžeme poprosit jen jméno a příjmení. Jen prosíme lidi, aby se nám představili.
Milan Dorogi.

Já jsem Lenka Kabrhelová, těší mě.

sourozenci Věra Eliášková a Karel Kunc

Můžeme vás na chvíli vyrušit? My jsme z Českého rozhlasu v Praze. Děláme tady v Ledči příspěvek o volbách a ptáme se lidí, jestli chodí volit. Můžeme vám položit pár otázek?
VE: Já jsem z Prahy teda, jo.

Vy jste tady jen na výletě?
VE: Ne, bratr je z Ledče.

Povídejte oba dva. Chystáte se volit?
KK: Já chodím určitě. Pokud tam ještě dojdu. Jestli mi budou fungovat kolena.

VE: Já taky určitě půjdu volit.

Můžete říct proč? Proč to považujete za důležité?
KK: Protože se mi chce.

VE: Myslím, že alespoň něco bychom měli dělat. Alespoň volit, aby… nevím, jestli zrovna toho, koho budu volit já, jestli bude volit víc lidí, ale já myslím, že horší je nevolit než volit.

Co je pro vás letos důležité téma? Co by měli politici řešit?
KK: Tak pro nás jako důchodce asi důchody, viď.

VE: Tak, pro nás je to důležité.

Jen to nebo i nějaké jiné věci?
KK: Přírodu, ochranu životního prostředí, a podobně.

Prošli jsme pandemií, rok a půl už, třeba zdravotnictví nebo vůbec?
KK: Já jsem nic nechytil, takže nevím, co má zdravotnictví z toho dělat. Ani chřipku jsem letos ani loni neměl…

VE: Myslím, že i sociální věci třeba bych tam dala docela. Protože jsem pracovala v sociální sféře jako zdravotník, tam myslím, že je ještě dost věcí, co je potřeba dořešit.

Můžete říct třeba konkrétněji, co myslíte?
VE: Já jsem třeba dělala u postižených dětí, jako úplně konkrétně teď nevím, ale třeba platy v té sféře. My jsme tam měli poměrně vzdělané lidi, byli tam i vysokoškoláci a platy zase třeba na jejich vzdělání zase takové nebyly.

A pro vás?
KK: Já už jsem si svoje řekl. Zase toho moc nepotřebuju, jak se říká. Když byla pandemie, byl jsem zalezlý doma, akorát jsem trochu přibral, jak jsem nikam nechodil. Od té doby… jsem v důchodu.

VE: Jsem Věra Eliášková.

KK: Karel Kunc.

Lenka Kabrhelová, Český rozhlas, moc děkujeme. Na shledanou.

bývalý strojvedoucí Milan Žibritovský (80 let)

Nevím přesně, ale chtělo by to takový jiný přístup k lidem, jo? Je to furt seshora diktované, ale nikdo tady není, který by si očíhl místní situaci. Nějakých pár keců, co mají, tomu se akorát lidi smějou. Je to takové utlumené, takové nic. Jako penzista nakonec bych měl stranit Babišovi teoreticky, protože penze on dost vytáhl za těch pár roků, ale není to ono. Víte, to se mi moc nelíbí.

Takže problém jsou nízké penze?
Nízké penze, já nevím, průměr patnáct tisíc, když to vezmete, to je s bídou 50 procent normálního průměrného platu, to je myslím málo. Zase penzijní systém stojí taky za bačkoru, když to vezmete. Nevím, je to takové, chtělo by to nějakou jinou… vůbec to tady nebublá, víte, je to takový, říkám, utlumený. Dali jsme vám nějaké koruny, tak je utraťte, že jo, ale sekají tam dluh jako kráva, když to vezmete. Jsem bývalý strojvůdce, na dráze je to úplně… za bačkoru to stojí. Nejenom že se do toho moc nevrazilo peněz teď, nemyslím do stavu dráhy, ale do bezpečnosti, protože celkem od té doby, co jsem odešel, to jde od desíti k pěti.

Tak mockrát děkujeme, Lenka Kabrhelová, těší mě.
Žibritovský Milan.

Dobrý den, děkuju moc.
Na shledanou.

Mějte se pěkně, děkujeme.
Není zač.

manželský pár důchodců

Dobrý den. Můžeme vás prosím na chvíli zdržet? My jsme z Českého rozhlasu z Prahy. Mohli bychom vám dát pár otázek? Děláme tady reportáž o tom, jestli se lidi chystají volit. Jen pár otázek. Půjdete k volbám?
žena: Půjdeme. Určitě. Chodili jsme vždycky, chodíme zas, půjdem.

Co to pro vás znamená, moct volit? Proč tam půjdete?
Ž: Protože lidi nadávají, řeknu to ošklivě, držkujou a potom k volbám nechodí. Takže protože si chci dát prostě svůj hlas.

A vy?
muž: Akorát je problém, koho si vybrat.

Proč je to problém?
Ž: Protože někdy, když si čteme ty letáčky, tak říkáme, toto si dáme, ta strana má dobré ty… No a potom zase změníme názor. Ještě nejsme rozhodnutí, do dneška.

M: Když slyšíme potom ty debaty, v televizi… názory jednotlivých lidí, vystupování, tak člověk přemýšlí.

Ž: Tak.

Co je pro vás všechno důležité? Spíš program, anebo lídr, jak se profiluje?
Ž: Spíš program.

M: Program spíš.

Ž: Program spíš, jaký mají.

Podle čeho se potom rozhodujete? Dáte třeba i na to, co vidíte v médiích nebo na hovory se známými, s rodinou a tak?
M: Vybereme si z toho, co jako je takové nejlepší.

Ž: Pro nás, jako důchodce.

Co je pro vás důležité v tuto chvíli?
Ž: Nějakou jistotu abychom měli, aby se nezdražovalo stále.

M: Zdravotnictví.

Ž: Bydlení máme. A zdravotnictví, to je pro nás takové nejdůležitější.

M: Takové ty priority.

Ž: A to už stačí, my docela chvátáme. Mějte se moc hezky. Nashle.

Děkujeme, na shledanou.

důchodkyně, které jede autobus

Dobrý den. Nezlobte se, mohli bychom vás na chvíli zastavit? Jsme z Českého rozhlasu…
Nezlobte se, zlatíčka, ale mně jede za chvíli autobus.

Aha, jasně.
Hezký den vám přeju.

Vám taky, díky.

Marie Červenková a Gita Jandáčková

Můžeme se vás zeptat na pár otázek, jenom jestli půjdete volit?
Chodila jsem vždycky, tak půjdu zas.

Ještě nevím, jestli vůbec půjdu, nechce se mi. Protože politice nerozumím, takhle vám to řeknu.

Já rozhodnutá zatím nejsem, akorát vím, koho nebudu volit.

Máte pocit, že rozumíte politice?
Nerozumím, připadá mi někdy, že jsou to takové kotrmelce, že to není normální.

Strach má asi kdekdo dneska, protože když slyšíte zdražení, zdražení, zdražení.

Já bych chtěla, aby ještě víc přidali k důchodu a aby nám nezdražili jízdný, aby to bylo, jak to je.

důchodci Karol Frič, Marta Rajdlová, Jarmila Harantová, Vladimír Adámek a Magdalena Těšínská

V Ledči je 20 procent obyvatel seniorů, tak jsme si říkali, že to bude fajn místo jet se zeptat, jak se seniorům žije a jak to vlastně všechno vnímají. Možná vás poprosím, protože nás je víc, jestli bychom mohli udělat takovou věc, že bychom nejdříve šli dokolečka a potom se zapojíme do diskuze a budeme si povídat všichni. Ale na úvod, abychom vás měli někde představené, jestli byste byli tak hodní a řekli své jméno, příjmení, věk, odkud jste a jaká je třeba vaše bývalá profese. Můžeme začít u vás?
Karol Frič, protože mám slovenskou národnost, je mi 82 a živil jsem se jako dělník, vystřídal jsem celkem šest zaměstnavatelů. Od dubna jsem tady.

Děkuju. Tak jestli můžeme dál.
Jmenuju se Marta Rajdlová, pocházím z Teplic, pracovala jsem jako dětská sestra v jeslích, a když jsme se přestěhovali do Ledče, což je 47 let, tak jsem byla jako úřednice. 

Tak a ještě jestli můžu teda poprosit…
Jsem Jarmila Harantová, pocházím tady z Koutů, prodala jsem teď baráček, tak jsem se nastěhovala, takže jsem tady teprve tři neděle, takže nic nevím o tom, co se tady děje nebo co kde je, kde jsou obchody a tak. Vůbec nic nevím.

Jsem Vladimír Adámek, původně jsem se narodil v Karviné. Jenže jsme se přestěhovali do Prahy a tam se mi nelíbilo. Nakonec jsem skončil na vozíku. Cesty mě zavedly až sem a zůstal jsem tady, 51 mi je.

Jsem Magdalena Těšínská, Máří hříšná žena byla, s Kristem dítě měla, vražte do toho deset vajec, je z toho Rettigová, že jo. Srandičky. Bydlím tady v pečovateláku, teď to bude v březnu příští rok 14 let. Jsem tu velice spokojená. Teď v lednu mi bude 76 let.

Jak důležité pro vás letošní volby jsou? Chystáte se volit?
Jo, ano.

Můžete říct proč?
KF: Jsem občan České republiky, navíc ještě občan Slovenska, mám dvojí občanství. Rád bych, aby se lidem vedlo líp, aby se necouvalo, aby se šlo dopředu. Sleduju politické debaty. Nevím, kolik procent z toho jsou si kandidáti hlavních stran vědomí, kolik můžou splnit a kolik nemůžou splnit. Víc toho naslibujou než splnějí.

Vy ostatní?
MR: Určitě, je to povinnost, že jo, každého občana, tak samozřejmě. 

Berete to tak, že to je povinnost, nebo že to je třeba naopak právo? Jak to vnímáte?
MR: Beru to jako povinnost, protože když někdo mluví doma a mluví a mluví a nevyjádří se a prostě nevyplní dotazníky a to, tak je to k ničemu. Prostě mluví, mluví a je to úplně k ničemu. Jsem pro volby, určitě.

Možnost říct, co si myslíte.
MR: Potom je pro mě důležité zdravotnictví. Protože jsem sedmkrát operovaná na nohy a už mi chtěli i nohy amputovat, což jsem zavrhla. Ale strašně trpím bolestmi. Takže zdravotnictví je pro mě hodně, hodně důležité.

A vy? Chystáte se?
JH: Já o tom uvažuju, ale je těžko si z nich vybrat. Protože nevíte, kdo jde za kariérou, kdo tam chce zůstat, kdo vůbec lidem nepomáhá a jenom se vystavuje. A támhleto. Je to opravdu takové složité, že tam bojuje jeden sám se sebou a s těma ostatníma. Takže… 

MR: Teď jsem to chtěla říct, že jde o peníze.

MT: Ano.

MR: Všichni si nahrabou a pak jdou pryč. Ano a korupce.

JH: Já myslím, že jim ani moc na lidech nezáleží.

MT: Ano.

Máte takový pocit? Co pro vás je důležité za témata?
JH: Důležité? Opravdu, aby se snažili o lidi starat. Ale já to nevidím. Když vidíte, nevím, jak on se jmenuje, jak tam teď zase přišel takovej ten mladej, napřed tam nebyl.

MR: Stropnický?

JH: Já nevim.

MT: Ne, zdravotnictví, myslíte?

JH: No no no no.

Vojtěch, ministr?
JH: Napřed tam nebyl, teď se tam zase ukázal.

VA: Oni ho vyhodili.

JH: Ale co tam dokázal? Co tam řekl těm lidem anebo to? Pořád mele jenom to samý. Myslím, že opravdu jim jde jenom o kariéru a o peníze, ale ne o lidi.

VA: Vojta, ten prostě kýve to, co řekne Babiš. To on prostě opakuje.

JH: Říkám, opravdu jim jde jenom tady o to. Pochybuju o tom, že někdo, i když jim tam dá hlas, že věří, že mu pomůže.

Kdybyste mohla mluvit s nějakým politikem, co byste mu řekla, že by pro vás měl zařídit?
JH: To samé. Ale jenomže by to bylo stejně zbytečný.

Ne, ale kdybyste mu mohla říct něco, co by pro vás měli splnit, co byste měla třeba za požadavek?
JH: Aby se víc věnovali lidem, aby víc chodili mezi lidi. Protože je vidíte jenom na obrazovce a nikde jinde.

MR: A před volbama hlavně.

JH: No, nejdou mezi lidi, aby přišli sem, mezi váma a řekli vám, co vám dají a pomůžou nebo jak vy byste mohla pomoct, to vám nikdo neřekne.

VA: Když jsem byl mladší, tak jsem moc nevolil, vůbec mě politika nezajímala, ale skončil jsem na vozíku, takže jsem rychle přeonačil všechny priority. Dnes vám naslibujou hory doly, a nic z toho.

Co je pro vás důležité za témata, když se rozhodujete, jak budete volit?
VA: Nerozhoduju se nad tématama. Spíš aby silné strany byly oslabené.

Politikům ze zavedených stran moc nevěříte?
VA: Přesně.

A vy chystáte volit?
MT: Jo. Také jsme dřív s manželem chodili volit. Pak jsem přestala. Protože, když vidím to svinstvo a to lhaní… Ale teď půjdu. A když se to vezme, zdražování… Já třeba, když jsem byla v tom Košumberku, tak tam je Kubík, tak když si koupím třeba půl chleba a to… Když jsem viděla Král sýrů, 54 korun, tak to jsou palby. Kde by důchodce za toto… A to se tam nahoře dohadujou, jestli o tři stovky maj přidat důchodcům? Tak ať jdou k šípku. Protože tohle, co… zdravotnictví, to jde taky kamsi. Nemůžete se dovolat kvůli lékům. Jsem ráda, že mám domácí péči nebo děvčata tady, pečovatelky, když už jsem nemohla. Ale oni tam zaťukaj, jsou ještě uražený, že otravujete, že nejste objednaný a tohle. Kam to spěje? Kam to jde všechno?

Vrátím nás ještě k volbám a k tomu, odkud ty informace čerpáte?
MT: Vidím to v televizi a už mi to leze na to… Už se na to ani nechci koukat, protože to je jedna lež za druhou. Prostě ne. Takže informace člověk má akorát z televize, já internet nemám a nejvíc mě štve, když to je: a najdete to na www. No tak…

VA: To mě taky rozčiluje. Když má někdo něco podstatnýho, najděte si to tam. Kde mají starý lidi, co nemaj internet, ty informace brát? A jak se to maj dozvědět?

MT: Ne, jako říkám, je to jedna lež na druhou, je to jenom hra o prachy, nic jinýho. A jak to dřív bylo, byl pán a byl kmán. A nakonec důchodci co? Budeme rádi za suchej chleba, že jo, posolenej.

VA: Chtěl bych vidět politiky, kdyby měli takové peníze jako my a vyžívali s tím.

MR: Dala bych tam opravdu mladé ročníky, prostě bych tam dala novou čistou krev nezatíženou korupcí. Zkušenosti vždycky získaj, ne?

MT: Časem jo.

MR: Určitě bych tam dala mladší ročníky.

Už jste tady narazili na to, že poslední rok a půl hodně poznamenala pandemie covidu. Dotkla se asi úplně každého z nás. Ovlivňuje to nějak, jak se rozhodujete před volbami?
MT: Mě to nerozto, akorát to lhaní.

MR: Mě ne.

KF: Asi ne, asi mě to ne to…

JH: Taky ne.

VA: Taky ne.

KF: Nechal jsem se dvakrát zaočkovat, a když na mně vyjde pořadí po osmi měsících s třetí, tak si nechám píchnout třetí.

Mockrát vám děkujeme, jste hrozně laskaví. Děkujeme strašně moc.

pokračování rozhovoru se sociologem Matoušem Pilnáčkem

Matouši, měli jsme tady možnost mluvit s obyvateli seniorských bytů, kteří, když potřebují, mají k dispozici pečovatelskou službu. Pak jsme tu mluvili i se seniory ve městě Ledči. Když se na to díváte perspektivou toho, že porovnáváte data, která máte k dispozici a výpovědi lidí, se kterými jsme mluvili, co vám z toho vyplývá?
Některé odpovědi vlastně až překvapivě velmi odpovídaly datům, zejména v tématech, která jsou pro seniory důležitá ve volbách. Rozhodně asi není nic překvapivého, že pro většinu seniorů jsou důležité důchody a výše důchodů. Zároveň je v datech také hodně vidět, že tam je důležitá ekonomika a to, aby se lidem obecně dobře dařilo. Popřípadě stav zemědělství, což je možná i něco trošku podobného jako kvalita potravin. Na druhou stranu, to, co je velkým tématem těchto voleb, je koronavirová krize, ale ta pro seniory není tak důležitá jako pro mladší voliče. 

To je docela zajímavé, že tu lidé nezmiňovali, že by to pro ně hrálo až tak velkou roli.
Ano a vychází to i v datech. Takže to se potvrzuje. Orientace je spíš na nějaké konkrétní zlepšení v životech, aby se lidem žilo lépe, ale v nějakých úplně konkrétních věcech. Buďto aby dostali přidáno, nebo aby měli lepší konkrétní zázemí. To si myslím, že je velká orientace seniorů, co se týče volebních témat. Přijde mi, že se to tady hodně potvrdilo.

V úvodu jste zmiňoval a připomínal, jak rozrůzněná skupina senioři jako voličská skupina jsou. V závislosti na čem se ty postoje liší, co tam všechno hraje roli? Je to vzdělání, věk, je to i třeba místo bydliště – jestli je to větší město nebo jestli to je třeba menší město nebo venkov?
Velikost bydliště nehraje moc velkou roli. Daleko větší roli hraje vzdělání a s tím velmi silně souvisí také životní úroveň. To bych asi podtrhnul a zdůraznil, že životní úroveň seniorů vlastně potom hodně ovlivní i to, jak vnímají asi celý svět a i jejich volební chování. Důchodci, kteří nejsou spokojeni se svojí životní úrovní nebo ji mají špatnou, tak se daleko více třeba přiklánějí ke komunistické straně, volí ji opravdu velmi často. Zatímco ti, kteří jsou spokojenější, třeba daleko častěji volí Spolu. Tam jsou tyto rozdíly.

Voliči senioři platí za skupinu, která je disciplinovaná, co se týče toho, že vůbec chodí volit, ale také, že volí často stejnou stranu napříč roky. Slyšeli jsme to tady také od našich respondentů. Čím to je? Je to důsledek věku nebo třeba jistého konzervatismu?
Je to důsledek jak věku, tak generace. Za prvé dřívější generace byly asi daleko více vychovávány k tomu, že je povinnost jít k volbám a že to je správné. Zároveň věk samozřejmě hraje obrovskou roli v tom, že pokud už nějakou stranu volíte opakovaně, tak si vytváříte zvyk. To se potvrzuje napříč různými zeměmi, že to takto opravdu funguje.

Zmiňoval jste, že voliči-senioři se rozhodují podle svých aktuálních potřeb v tu kterou situaci. Co víme o tom, jak jsou politické strany v České republice schopné – a vůbec třeba politické vedení – refletovat právě to, v jakých dílčích situacích se senioři v některých regionech nacházejí?
Seniorský věk je v dnešní době už vlastně hodně velká etapa života, asi třetina dospělého života. Je samozřejmě naprosto logické, že se velmi liší důchodce sedmdesátník od toho, kterému je třeba 85. Zatímco v 70 můžete žít ještě velmi aktivní život, v 85 už to rozhodně nedokáže každý. Takže v tom se ta skupina rozrůzňuje. Souvisí to pak třeba ale i s tou volební účastí, kde to, co táhne tu volební účast seniorů nahoru, jsou právě lidi do 75 let. Nad 75 pak vlastně volební účast už zase klesá, protože už lidé často nejsou ani schopni vlastně jít k volbám.

Co se dozvídáme o tom, co vlastně ovlivňuje mínění seniorů a to, podle čeho se potom tato voličská skupina rozhoduje?
Je to vlastně v něčem velmi podobné jako u zbytku populace, je tam samozřejmě vliv konzumace médií, ale řekl bych, že tam je daleko větší důraz už na nějakou životní prožitou zkušenost, protože ji mají daleko delší samozřejmě. Právě projevy politiky v konkrétních životních událostech, si myslím, že to také velmi ovlivňují. To znamená, pokud se důchodcům například zlevní jízdné, tak se jim to projeví opravdu nějak velmi výrazně v životě. Je to nějaká konkrétní věc, jak o ně ten stát projevil nějakým způsobem zájem. To jsou věci, které potom můžou politiku samozřejmě velmi ovlivňovat. Vidíme i že třeba podpora současných vládních stran pramení z toho, pokud jsou důchodci teď více spokojeni se svým životem nebo jim stoupá spokojenost, tak vlastně zůstávají více věrní stranám, které jsou teď u moci.

Narazili na to i samotní senioři, se kterými jsme mluvili, zmiňovali, že si připadají odtržení, že mají pocit, že s nimi politici nemají žádný kontakt a že naopak oni s nimi nemají kontakt. Je to věc, která nějak výrazně formuje voličské chování té seniorské skupiny, na kterou třeba i narážíte při průzkumech a při tom, jak sledujete data?
Že politici nemají kontakt s voliči, si myslí asi většina obyvatel České republiky a řekne vám to, když se jich na to zeptáte. Co možná hraje ještě větší roli právě u seniorů, kteří mají tento pocit a zároveň mají pocit, že jsou nějakým způsobem hozeni přes palubu a že jsou na tom špatně i ekonomicky nebo opravdu na tom nejsou prostě dobře, tak v tu chvíli potom mají tendenci volit nějaké protestní strany. U důchodců se to realizuje jiným způsobem než u mladších generací. Zatímco třeba protestní strana u mladších generací je SPD, tak u důchodců SPD má vlastně malou podporu i u velmi nespokojených a daleko častěji se to třeba realizuje volbou komunistů.

Když jsme se bavili o tom, jakým způsobem senioři získávají informace, jak velkým problémem je šíření dezinformací, hoaxů, řetězové e-maily atd.?
Co se týče řetězových e-mailů, tak obecně v populaci jim je vystaveno třeba 30 procent populace a z toho, z té třetiny, ještě třetina je šíří dál. Takže 10 procent populace si rozesílá e-maily mezi sebou. Ale důležité je říct, že většina seniorů ještě stále není tak dovedná s moderními technologiemi, takže se to daleko více týká skupiny, která ještě v tuto chvíli není v seniorském věku. U seniorů tento fenomén není zdaleka tak rozšířený jako u mladších ročníků.

Jedna věc, která se linula rozhovory se seniory, byla také jistá nedůvěra v politiky. Nakolik se ve volebním chování starších lidí odráží důvěra nebo nedůvěra v instituce, v politiky, v instituty demokracie?
V volebním chování se odráží, případně ve volbě nějakých protestních stran, pokud nedůvěřují obecně politice. Samozřejmě se to pak odráží – pokud důvěřujete konkrétnímu politikovi –, tak ho máte samozřejmě větší chuť volit. Tady bych ještě zdůraznil, a to je docela zajímavý poznatek, že senioři mají obecně větší důvěru v různé části společnosti, ať jsou to politici nebo i obyčejní lidi atd. Senioři jsou v tomto o trošku více pozitivně naladěni. Politikům v naší společnosti věří málokdo, ale pokud se podíváte na seniory zvlášť, ti jim věří o něco více než zbytek populace.

V úvodu jste zmiňoval, jak je seniorská voličská skupina důležitá, co se týče celkového volebního výsledku, že je to široce zastoupená voličská skupina, která přichází k volbám velmi často. Víme, že třeba u mladších voličů to tak není. Pokud hypoteticky jedna skupina třeba převládne nebo nabyde velkého hlasu nebo velkého zastoupení při volbách, co to znamená pro demokracii jako takovou, pro demokratický systém, když je vlastně teoreticky nadreprezentovaná jedna skupina, která hájí nějaký svůj jeden, samozřejmě legitimní, ale jeden úhel pohledu?
Nejsem politolog, takže to je spíš můj úhel pohledu, ale vnímám to jako riziko pro demokracii, protože to, že je nějaká skupina podreprezentovaná, znamená, že nejsou její zájmy zastupovány v takové míře, jako by opravdu měly být zastoupeny. Může to vést k tomu, že skupina, která není tak zastoupená, je potom ještě více frustrovaná a může se uchylovat k nějakým extrémnějším řešením.

Ale jestli to je problém naší společnosti v tuto chvíli, to bych spíš odhadoval, že to je spíš menší problém naší společnosti, že řešíme v tuto chvíli větší problémy. Nějaká míra generačního konfliktu je asi úplně přirozená pro každou společnost a to, že dochází v jednotlivých generacích postupně ke změně názoru, je naprosto přirozené. Můj dojem – a nemám to podložené daty – je, že v tuto chvíli ten konflikt není v České republice tak vyhrocený, aby byl konflikt dysfunkční, že zatím je asi stále ještě funkční. A že to je vlastně něco, co společnost de facto potřebuje.