Podle odborníků je strach z terorismu přirozený, je potřeba ho ale zvládat

Ve společnosti roste strach z terorismu. Mohou za to nejen páteční útoky v Paříži. Včera večer německé úřady zrušily mezinárodní zápas v Hannoveru s tím, že měly informace o dalším možném útoku. Nad ránem pak anonym ohlásil bomby ve dvou francouzských letadlech letících ze Spojených států. Ta pak musela nouzově přistát.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lidé v Peru si připomínají oběti pátečních teroristických útoků v Paříži | Foto: Rodrigo Abd | Zdroj: ČTK

„Strach je normální věc, protože pud sebezáchovy je nejsilnějším pudem po mateřském pudu,“ vysvětluje psycholožka Jana Woleská.

Obavy by ale podle ní neměly přerůst určitou míru. „Malé děti se bojí sáhnout na kamna, protože se spálí. To je normální strach. Ale když strach přeroste do nějaké patologické podoby, tak může být nebezpečný,“ varuje.

Ke zvládnutí strachu je podle Woleské důležité mluvit otevřeně o věcech, které ho vyvolávají, a vysvětlovat je. Zároveň je ale potřeba nevyvolávat paniku.

Přehrát

00:00 / 00:00

O strachu z teroristických útoků mluvila psycholožka Jana Woleská

„Když se o věcech mluví, tak se strach snižuje. Když se něčeho bojíme a mluvíme o tom, tak se na to jako by adaptujeme. To je první mechanismus, jak s tím pracovat,“ upozorňuje psycholožka.

Terorismus je podle ní specifický tím, že se na něj není možné připravit. „To slovo bychom ve slovníku měli mít, měli ho znát, ale neměli mu dávat nějaký magický obsah,“ dodává Woleská.

Řada poplašných zpráv se v dnešní době šíří po sociálních sítích. Lidé je – často bez ověření – posílají dál.

„Pokud někdo dělá takovéto věci, tak ho k tomu určitě vede osobnostní patologie. Normální lidé takové věci nedělají. Je to cesta, jak na sebe upozornit, strhnout pozornost, být zajímavý, něčím se odlišovat, za něčím stát, anebo se třeba i něčemu vyhnout,“ myslí si Woleská.

O teroristických útocích by se podle ní mělo mluvit i s dětmi. Je ale nutné zvolit jazyk přiměřený jejich intelektu a věku. Stranou by neměli zůstat ani dospívající.

„Puberťák není člověk, s kterým nelze mluvit. Neměli bychom ho poučovat, povyšovat se nad něj, na to je alergický, ale když s ním povedeme dialog, který můžeme vést s kýmkoliv jiným, tak na to jistě bude mít i nějaké své názory – možná radikální, možná smířlivé, to záleží na osobnosti konkrétního dítěte. Ale určitě bychom o tom s nimi měli mluvit, protože dialog a diskuse je cesta k poznání,“ zdůrazňuje Woleská.

ČRo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme