Sběr podpisů do prezidentských voleb je loterie a systém kontroly absurdní, soudí komentátor

Pojďme rozebrat tři rozhodnutí Nejvyššího správního soudu do detailů. Nejprve Karel Diviš. Soud uznal některé z ministerstvem vyřazených podpisů petentů a poukázal na zásadní problém počítačového vyhodnocení podpisových archů. Karel Diviš se tedy vrací do prezidentské volby. Přesto není to upozornění na nějaký jako větší systémový problém, že tu stále máme počítačový software, který ani po několikáté prezidentské volbě nefunguje tak, jak má?
Je to absurdní. Mohlo by se to stát v momentu, kdy jsme skutečně byli svědky historicky první přímé volby prezidenta, kdy nebyly vůbec žádné zkušenosti. Ale vzhledem k tomu, že už je to třetí přímá volba prezidenta, tak se očekávalo, že pokud tedy ministerští úředníci budou ke kontrole využívat nějaký počítačový program, tak že to bude software natolik vyvinutý a natolik vyzkoušený, že tam nebude záležet na tom, jestli jste vyznavači krasopisu, ale že skutečně dokáže ověřit a přečíst údaje, které jsou na té petici uvedeny a že to správně vyhodnotí. 

A když už se to tedy nedaří tomu softwaru, tak se očekávalo, že ministerští úředníci, kteří to kontrolují, byť to nemají jednoduché, protože podpisů byly 1000, ale tak že ty chyby, které se objevily, ještě znovu překontrolují, protože je to velmi důležitá zásadní věc. 

Pokud se spoléháte na to, že nasbíráte dostatečný počet podpisů, tak předpokládáte, že když tedy splníte všechno tak, jak je, tak že nenarazíte na to, že nějaký software neumí číst. A že úředníci nejsou dostatečně pečliví, aby případné nedostatky softwaru sami vychytali, když už jejich nadřízení nedokázali připravit software takovým způsobem, aby ty chyby nedělal.

Což se očividně také nestalo. Soudci i říkali, že tam byly problémy, jako že počítačový systém uznal háček nad jiným písmenem než ve skutečnosti…

Tím pádem uznal neexistenci takového člověka, nenašel ho v evidenci. Dalo by se asi předpokládat, že to pak někdo zkontroluje, což se ale očividně nestalo.

U Karla Diviše scházelo 116 podpisů, proto ho ministerstvo vnitra nepřijalo do volby. Teď se ukázalo, že jich má 50 007. Je to tedy jen tak tak.

Komu to nevyšlo, to je Karel Janeček. U něho soud také posuzoval, zda má podpisů dostatek a nemá. A zároveň tam soud poukázal na zajímavou věc, a to, že v jeho podpisových arších byla spousta jmen neexistujících osob anebo uvedena také spousta smyšlených adres…
Ukazuje to na další problém takového způsobu sbírání podpisů a vlastně podmínek pro kandidaturu, že to je loterie. Protože vy, když ty podpisy sbíráte, jste odkázáni na to, co vám tam lidé napíší. 

Pochopitelně to můžete udělat tak, že od každého budete vyžadovat doklad totožnosti, budete kontrolovat, zda je to jeho doklad. Pak se budete dívat na to, zda skutečně správně všechno vypisuje. Ještě podle toho dokladu to zkontrolujete. Ale ukazuje se, že to asi není úplně reálné. Není to v lidských silách, když se to týká padesáti tisíc podpisů. 

A když je ta možnost chybovosti ze strany těch, kteří to podepisuji, tak pak pochopitelně vznikají různé dohady. 

Jedna motivace může být ta, že někdo chce cíleně poškodit některé kandidáty a schválně se podepisuje pod tu petici a uvádí tam nepravdivé údaje, protože počítá s tím, že podpisy budou vyřazeny a může uvést toho kandidáta v omyl, protože on bude počítat s tím, že všechno je správně tak, jak má být.

Další věc může být ta, že někteří lidé si to neuvědomují a říkají si, tak já toho kandidáta podpořím. Ale když tam dávám své údaje, aby mi to třeba v budoucnosti neuškodilo, aby mně to někdo nevyčítal, aby se mi někdo nevysmíval, tak já tam napíšu třeba jinou adresu. Vždyť to je jedno. Ale nedomyslí to. Takže pak tam k těm chybám může dojít.

A právě je otázka, když nesbíráte podpisy, tak, jak jsem o tom hovořil, to znamená nevyžadujete doklad totožnosti, nekontrolujete to přímo na místě, tak jak si pak můžete ověřit, že je všechno v pořádku? Protože vy se podíváte na ten petiční arch, je tam všechno, co tam má být, ale pokud nemáte přístup do databáze ministerstva vnitra, tak nemůžete zjistit, jak na tom jste.

Třetí kauza, kauza Denisy Rohanové. To je totiž kandidátka, která měla jít do lednových voleb 2023, nakonec ale nepůjde, protože Nejvyšší správní soud uznal, že by to nebylo fér vůči ostatním. A to z toho důvodu, že kandidaturu podala v době, kdy ještě vůbec nebyly vyhlášeny volby.
Soudci Nejvyššího správního soudu používali mimo jiné kromě paragrafů také selský rozum nebo normální obyčejný rozum a rozhodli tak, jak se očekávalo. Spíše je s podivem, že takto se k tomu nepostavili představitelé ministerstva vnitra, kteří to měli na starost. Protože oni byli naprostými alibisty a uznali kandidaturu paní Rohanové, byť bylo zřejmé, že se k ní přihlásila v době, kdy ty volby nebyly vypsány.

Když to dovedeme do absurdna, tak ona podala kandidátku, mezitím mohlo dojít k tomu, že se poslanci a senátoři shodnou na zrušení postu prezidenta, žádné volby by nebyly a ona by do nich byla přihlášena. Takže to je úplně padlé na hlavu. 

Nejvyšší správní soud dokonce kritizoval ministerstvo za to, že se vůbec nemělo zabývat její kandidaturou.
Přesně tak. A právě proto je to velký alibismus úředníků ministerstva vnitra. Protože skutečně se můžou dělat různé chyby a právě k tomu, aby byly co nejvíce eliminovány, je zde možnost soudního přezkumu. Takže ti, kteří jsou poškozeni, se můžou obrátit v určité lhůtě na Nejvyšší správní soud.

A pokud ona tedy kandidaturu podala a oni by řekli, že ji sice zaregistrovali, ale že nesplňuje podmínky a odmítli ji, tak ona by měla šanci se na Nejvyšší správní soud obrátit a ten verdikt by byl dopředu předpokládaný a předvídatelný. Ostatně k němu došlo.

Takže věci, které jsou samozřejmé, jak soudci zmínili, nemusí být nějak detailní a speciálně upravené v zákonu. Ale záleží na tom, aby ti, kteří si zákon vykládají, a jsou to například úředníci ministerstva vnitra, tak aby to vykládali v souladu s tím, jak je to samozřejmé a jak to chápe normální zdravý rozum.

Nejvyšší správní soud pořád není ten nejvyšší soud v republice. Karel Janeček i Denisa Rohanová se mohou obrátit na Ústavní soud. Už oznámili, že to udělají.

Je to jejich právo a mohou tak činit. Ale i z minulosti, z praxe a z toho všeho je zřejmé, že to bude krok spíše symbolický a velkou šanci na úspěch nemají. A bylo by obrovským překvapením, kdyby se svojí stížností u Ústavního soudu uspěli. Takže si myslím, že z pohledu počtu kandidátů v této prezidentské volbě už se nic zásadního nezmění.

A můžeme si všimnout takové kuriozity. Prezidentským volbám je vždycky přisouzena devítka. Ať se děje, co se děje, tak vždy jsou to kandidáti, kterých je devět. Bylo to tak v minulosti i v době, kdy také docházelo k přezkumům Nejvyšším správním soudem a kdy třeba byla do hry vrácena Jana Bobošíková, která zase doplnila počet na devět. Tak nyní byl vrácen Karel Diviš. Ale aby počet nebyl deset, tak kuriózně tam došlo k tomu očekávanému vyřazení paní Rohanové. Takže jsme zase na devítce.

Zákonodárci musí přijmout změny

Když jsme se tady bavili o chybách ministerstva vnitra, na které poukázal Nejvyšší správní soud, hrozí úředníkům z ministerstva teď něco za to pochybení?
Záleží na tom, jak k tomu přistoupí ministr vnitra, jaký bude tlak veřejnosti apod. Na jejich obhajobu je třeba říci, že to nemají jednoduché. Pracují pod určitým časovým tlakem, kdy musí zkontrolovat sice ne všechny podpisy, ale jsou to tisíce podpisů. A pokud tedy spoléhají na ten software, tak to zas nelze přičítat těm, kteří tu kontrolu skutečně provádějí.

Tomu rozumím, ale třeba kandidatura Denisy Rohanové, na to měli docela dost dlouhou dobu se rozhodnout, jestli ano, nebo ne.
Ale to je ten alibismus, kdy jsou ustrašení a bojí se, že by byli kritizováni za to, že někoho odmítli. Takže jsou, dá se říci, při výkladu zákonů velkorysí. Byť to popírá zdravý rozum a výsledkem toho je, že to za ně musí napravovat verdikt Nejvyššího správního soudu. Takže uvidíme. Pochopitelně by se to nemělo přejít mávnutím ruky. Ministerstvo vnitra by se k tomu mělo alespoň nějak postavit, což se očekává, že nějaké stanovisko zaujmou, nějak se vyjádří.

A do budoucna by se to hlavně mělo zlepšit?
V tomto případě už, myslím si, je to definitivně vyřešeno, protože budou mít oporu v pravomocném verdiktu Nejvyššího správního soudu. A spíše do budoucna, když ještě odhlédneme od těch podpisů, tak tam možná budeme svědky také ještě dalších sporů, které nejsou vyjasněné.

Když se přijímal zákon, který provází volbu prezidenta republiky, tak tvůrci ho koncipovali, že můžete nasbírat určitý počet podpisů nebo se opírat o podporu deseti senátorů nebo dvaceti poslanců a byli přesvědčeni o tom, že jeden senátor nebo jeden poslanec nebude podporovat více kandidátů, že si zkrátka někoho vyberou.

Počítalo se s tím, že to bude více záležitost ostřílených politiků, že jejich straničtí kolegové je budou podporovat v tom, aby kandidovali. A autoři zákona si nedovedli úplně představit, že třeba někdo rozdá dva tři podpisy pod různé kandidátky. Takže možná v budoucnu budeme svědky také tohoto sporu.

Nejvyšší správní soud už před lety přeci dával stanovisko k tomu, že by neměli zákonodárci dávat více podpisů na více kandidátek. A ministerstvo vnitra to očividně moc neřešilo.
Neřešilo a neřešili to ani ostatní, protože to nebylo součástí pravomocného verdiktu. To bylo takové doprovodné usnesení, kdy oni se tou stížností zabývat nemohli a pouze to doplnili právě tím usnesením, že podle jejich názoru by to tak mělo být.

Ale nebyl to pravomocný verdikt a apelovali právě na zákonodárce, aby se tím nějak zabývali, aby případně nějaké zákony zpřesnili. A jsme nyní v podobné situaci, kdy také Nejvyšší správní soud doporučuje zákonodárcům, aby přehodnotili svůj postoj k podpisům pod petici od občanů.

Hovoří tam o tom, že by se skutečně mělo zvážit, jestli je potřeba takovýmto způsobem sbírat ty podpisy. Tda by u toho nemohl být někdo, dejme tomu, když to zjednoduším, notář, který by rovnou ověřoval, že jsou podpisy skutečně od těch lidí, že ti lidé existují, že ty údaje jsou tam správné. A pak by ten počet mohl být nižší. Myslím si, že v Rakousku je to pět tisíc apod.

V současné době jsou zákony jiné a to, že na někoho apeluje Nejvyšší správní soud, tak to ještě neznamená, že zákonodárci se tím budou řídit. Ne že by tím třeba nějak pohrdali nebo že by je to nezajímalo, ale oni většinou, když nejsou pod tlakem a nemusí dělat něco hned, tak to většinou vyšumí tak do ztracena, nic zásadního se nestane. A za pět let se zase budeme divit, že řešíme podobné problémy.

Ještě k těm devíti statečným. Denisa Rohanová vyřazena, Karel Diviš zpátky ve hře. Změní to teď nějakým způsobem nadcházející volbu? Je to nějaká dramatická proměna toho, jak se preference přelijí tu anebo jinam?
Podle mého názoru to dramatické není v tom, jak se bude přelívat podpora od občanů. Protože paní Rohanová za sebou neměla davy voličů, kteří by byli rozhodnuti nebo uvažovali o tom, že ji budou volit. Podobně si nemyslím, že pan Diviš bude schopen oslovit značnou část voličů.

Ale když jsme u pana Diviše, tak on se může cítit poškozen, protože na určitou dobu byl vyřazen z té hry, když to takto řeknu, a nyní se do ní vrací s určitým zpožděním. Takže tam spíš bude zajímavé ne to, nakolik on může uspět – protože si myslím, že jeho šance nejsou velké, i kdyby v té hře byl od začátku a nebyl z ní dočasně vyřazen – ale to, zda třeba nebude zpochybňovat vůbec regulérnost těch prezidentských voleb.

Že zkrátka neměl rovné podmínky jako ti ostatní, kteří se účastní. A nebyla to jeho chyba. Byl vyřazen na určitou dobu zásahem ministerstva vnitra, takže to bude zajímavé sledovat, zda k tomuto kroku dojde nebo nikoliv.

Že by podal nějakou stížnost k Ústavnímu soudu?
Ano, přesně tak. A zpochybňoval vůbec výsledky těch voleb. Tak uvidíme, jestli k tomu dojde. V minulosti jsme byli svědky toho, že podobný osud potkal paní Bobošíkovou a ta pak tedy skončila na posledním místě.

A teď se můžeme dohadovat, zda by byla třeba předposlední nebo ještě úspěšnější, kdyby vyřazena nebyla nebo zda to na její úspěšnost nemělo zásadní vliv. Tak něco podobného lze očekávat, že by se spekulovalo v případě pana Diviše.

V předvolebních modelech u agentur, které dělají průzkumy veřejného mínění, Karel Diviš obsazoval vždy spíš ten chvost tabulky kandidátů, kteří vůbec podali žádost k prezidentským volbám. Naopak na druhé straně, když se podíváme na špičku, tak tam se nově dostala Danuše Nerudová. Předskočila jak Andreje Babiše, tak Petra Pavla. Dá se to teď označit podle vás za nějaký její mohutný finiš nebo naopak je to možná až předčasný úprk, který ji dožene potom v lednu a zase se to třeba promění?
Vy jste to správně řekl, že mohutný finiš by měl nastat až v lednu a pokud u někoho nastal už nyní, tak by to bylo špatně a šance těch lidí by pak nemusely být tak velké, jak se zdají v současné době. U Danuše Nerudové jsme spíše svědky setrvalého nárůstu podpory a dá se to vysvětlovat různým způsobem.

Jeden z nich je také ten, že Danuše Nerudová tím, jak vede kampaň, jak sbírala podpisy, jak je aktivní na sociálních sítích, jak se nyní jako jedna z mnoha kandidátů zúčastní různých debat, besed, jak objíždí regiony, tak teprve nyní se lidé seznamují s tím, že existuje Danuše Nerudová.

Protože ona byla velmi málo známá. Na rozdíl například od Andreje Babiše, o tom není potřeba vůbec diskutovat, ale i od Petra Pavla. Takže ona tento handicap dohnala a nyní si tedy dokázala svojí kampaní získat tu podporu takovou, že je na prvním místě. Ale je otázka, jestli je to podpora pevná, zda není vlažná, vyvolaná nějakým momentálním impulzem a zda tu podporu dále udrží.

Protože jak už to tak bývá, když někdo má šanci uspět, tak pak záleží nejenom na tom, jakou on vede kampaň, ale jak dokáže čelit negativní kampani. A Danuše Nerudová zatím té negativní kampani tak úplně vystavena nebyla. Tam daleko více negativní kampani čelil Petr Pavel. A možná se to právě promítlo na tom, že ho nyní Danuše Nerudová přeskočila. Takže je otázka, kdy Danuše Nerudová začne čelit té negativní kampani, jak bude silná a jak jí bude odolávat.

Protože se objevují takové spekulace o tom, že Andrej Babiš počítá s tím, že postoupí do druhého kola a že si vybírá tak trochu soupeře. A podle toho zaměřuje tu negativní kampaň. On jí více cílil tak, i když to samozřejmě není přímo spjato s jeho osobou, ale dá se předpokládat, že to pochází ze strategie jeho týmu, že se objevovaly věci na Petra Pavla více než na Danuši Nerudovou a že na ní by si případně šetřil ty věci až před druhé kolo.

A pak jsme samozřejmě také v situaci toho, že Petr Pavel si musí uvědomovat, že je Danuše Nerudová před ním. A možná by také mohl zkusit ne přímo, ale nějakým nepřímým zprostředkovaným způsobem vyvolat nějakou negativní kampaň. Ale tam pak zase riskuje, že usilují o stejný typ voličů a ti by ji třeba nemuseli úplně ocenit tím správným způsobem, například by pak spíš mohli být znechuceni a odrazení od té volby vůbec, aby se jí zúčastnili.

Myslíte si, že bude víc jasno po rozhlasových a televizních debatách?
Já si myslím, že budou mít docela velký vliv. V minulosti jsme si to mohli názorně ověřit. Lidé, byť se o politiku tak nezajímají, tak volba prezidenta je přece jenom specifická. Volí se jeden člověk, volí se hlava státu, takže lidi to zajímá více než jiné volby. A ty debaty jsou velmi sledované.

Tam skutečně i třeba nějakým nevhodným výrokem nebo tím, že se tam otevře nějaké téma, se pohled lidí na ty jednotlivé kandidáty může velmi změnit. Protože někteří lidé opravdu mají tu podporu velmi mělkou, když to takto řeknu, a může je zviklat od podpory konkrétního kandidáta skutečně jedno vystoupení v televizi apod.